Chceme slyšet nějaké rady?

29. ledna 2014 v 8:04 | peejee
Včerejší Masterclass degustace vůbec nebyla špatná. Sice nad typičností některých vybraných vzorků by se dalo polemizovat, ale Weinakademiker Wili Balanjuk (který mimochodem přednáší zdejší Advanced WSET kursy) byl opravdu skvěle edukativní a kromě popisu typických atributů vín z daných trojic se člověk dozvěděl i mnoho dalších navazujících věcí o vlivu geologie na senzoriku, o trendech, cenách, nabízel zajímavá srovnání. Ovšem možná nejcennější - pokud tedy aspoň částečně padl na úrodnou půdu - byl jeho zhruba dvacetiminutový proslov k flightu třech moravských vín.

Začalo se vlašákem z VOC Pálava, který já osobně si pamatuji v lepší kondici. Tady vyzněl trochu rozpačitě (mohlo to být i nevhodným řazením po flightu s moderním německým ryzlinkem, nadubeným Meursaultem a opravdu glamour přestřeleným angreštovým sauvignonem z Nového Zélandu) a rozpačitě byl i obhajován. Wili slušně, ale věcně odvětil něco v tom smyslu: "Neomlouvejte nikdy své víno. Svému vínu musíte naprosto věřit a když ho někde prezentujete, musí se ukázat v nejlepším světle. Pokud svému vínu nevěříte, radši ho nelahvujte a neprodávajte." Vlašák se mu docela líbil, jen by ho chtěl vidět bez malolaktiky. Dokonce to rozvedl do dost kontroverzního prohlášení, že malolaktika zabíjí terroir, což jsme mu s vedle sedícím Richardem Stávkem zrovna neodkývali - jednak až na výjimky na prstech jedné ruky malolaktiku podstupují všechna bílá vína burgundského Cote d´Or, jednak rozhodnutí neodbourávat znamená docela razantní technologický zásah přinejmenším dostatečným zasířením, jinak by hrozila nestabilita v lahvi. Vlašákovou část uzavřel první český Weinakademik Jan Rokyta popisem večera, kdy si na Weinakademii vyhradili jeden večer jen na vlašáky, sebrali tam vlašáky ze všech zemí, kde se tato odrůda pěstuje, a považte, z diskusí s věhlasnými tam přítomnými Masters of Wine to docela vyznělo, že ty naše...byly docela dobré. Cože? Taky byste rádi spíš slyšeli, že ty naše byly úplně nejlepší ze všech? :-) No asi nezbyde, než si dát tu práci, sehnat si ty nejlepší vlašáky ze všech zemí, kde se pěstují, a dát si je doma naslepo. Daleko delší proslov měl k následně prezentované Pálavě (vskutku trochu netypické, já bych ji poznal jen těžko). Sklepmistr byl přítomen a hrdě prezentoval její výrobu, zejména vypíchl čtyřnásobný sběr v různých fázích zralosti, kde se jednotlivé šarže mísí až později, tři bývají dosucha a tím posledním sběrem se reguluje obsah cukru. Tuto Pálavu však bez uzardění popisoval jako suchou, byť měla 8,2g/l cukru. Jasně, kyseliny bylo 6,5, takže podle zákona si to suché může říkat, ale Wili na toto matení spotřebitele nepřistoupil a o víně hovořil jako "off-dry", což je běžný termín označující něco, co už není úplně suché. Pravil, že chápe, že se to dobře pije, jestli se to u nás prodá, OK, ale kdybsme to snad chtěli někam úspěšně vyvážet, tak tento obsah cukru už je na samé hranici toho, o co by měl současný obchod s vínem vůbec zájem. I německým ryzlinkům prorokoval, že trendem jsou sušší a sušší. Nad moravským Zweigeltrebe pak úvahu o moravském víně dokončil: Prý si den předtím zkoušel degustovat co nejvíc Pálav, co sehnal, aby si nějak doplnil vzdělání a zjistil si hlavní atributy této odrůdy. Ale nějak se mu to nezdařilo, měl s tím podobnou zkušenost jako obecně s moravskými víny, které dosud měl možnost chutnat: Nějak se nedají zobecnit. Nám to možná nevadí, ale kdybychom chtěli uspět i mezinárodně, tak obchodníky i spotřebitele zaujme nějaký rozpoznatelný jednotnější styl. Pokud chceme být slavní Pálavou, pak prostě není možné, aby v jedné lahvi bylo 25g cukru a v druhé dva. Měl ještě v průběhu nějaké úvahy nad tím, jak moc velký je potenciál některých odrůd (třeba zrovna vlašáku či veltlínu) poskytnout opravdu velká vína nebo jestli jejich správné místo je v nenáročných pitelných vínech na každý den a do gastronomie, ale to bylo spíš nadhozené téma do diskuse.
No, o všem tom by se dalo dlouze diskutovat bez toho, že by se dospělo k jednoznačnému závěru. Podle mého by měla proběhnout sebereflexe a zadumání se alespoň u těch vinařství, kteřá sami sebe považují za (přinejmenším) zdejší špičku. Asi nejhloupější věc s výhybkou na vedlejší kolej by bylo významně chrastit medailemi z mezinárodních výstav a Wiliho prohlásit za blbce. Nebo máme uši jen pro chválu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ondra Ondra | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 14:51 | Reagovat

Německo je slavný kvůli ryzlinkům a taky je tam celá škála cukru od nuly až kdovíkam, tohle je myslím střela vedle.
Jinak se ale celkem trefil. Nedefinovatelnost je výsledkem toho, když má normální vinař na Moravě dva hektary a na nich osm červených a šest bílých, přičemž touží po tom, aby odrůdovost ve víně byla cítit víc, než původ hroznů. Směsky považujeme za odpad. Barvu ladíme dornfelderem nebo alibernetem, ale víno pak na svojí barvu stejně nemá tělo, ani všechno ostatní.
Mně to celý přijde jako snad mít všechno - třeba je to pozůstatek kvasení návštěv ve sklípkách. Strécové mají pocit, že musí mít aspoň patnáct vín, jinak se návštěvy budou nudit. Daleko smysluplnější mi přijde ochutnat jedno dvě vína a jít o sklep dál.

2 p.j. p.j. | E-mail | 30. ledna 2014 v 6:25 | Reagovat

mně to přijde, že to často začíná buď tím: "Vyzkouším, která odrůda tam půjde" nebo "koupil/zdědil jsem vinohrad, vždycky jsem si přál tam mít to, to a to, půlku těch stávajíích vyklučím (na komplet přesaení nemám a z něčeho tři roky víno dělat musím), půlku dosadím" nebo "chtěl jsem tam mít šeďák, ale sehnal jsem jen 500 sazenic, tak jsem tam dal, co zrovna měli". No a když už je tam pestrá směsice, tak to je hřích to redukovat - alibernet vyhrává na výstavách, dornfelder mají rádi pražáci, pálavu ženský, iršaj manželka, z milerky je pěknej burčák, vlašák je pro mně, veltlín pro bráchu, vavřinca doktorovi, frankovku učitelce a šeďák se prodá nejlíp :-)

3 p.j. p.j. | 30. ledna 2014 v 6:41 | Reagovat

S tim Německem...nevim. to je právě častým terčem kritiky, že německý značení bežně neudává, jak je co sladký, sladší může být klidně i kabinet, což je pak často překvapivý pro nakupující, zejména když to chtějí nějak kombinovat gastronomicky. podle něj si v Německu všímají úspěchu alsalských ryzlinků...ale o přestávce jsem se na to ptal tam přítomného německého vinaře, sice potvrzoval, že některé trhy berou i suché ryzlinky, ale zatím produkce sladkých drtivě převažuje. tak zase ale segment pěkných fresh polosuchých vín mi tím přijde dost saturován, při běžném slabším obsahu moravských kyselin mi přijde, že tam se moc nechytáme a díru do světa neuděláme. ale netroufám si modernímu moravskému vinaři v brnění z nerezu s cross flow filtrem v zádech radit, jak by měl příští profil moravského vína vypadat. ono se to nějak časem samo vytříbí, ale pozítří to myslím nebude.

4 Gaston Gaston | E-mail | 30. ledna 2014 v 16:24 | Reagovat

Formulace "sladší může být klidně i kabinet" je poněkud nepřesná, protože německý Riesling Kabinett je zpravidla sladší, klasický to styl německého a hlavně moselského vinařství. Kategorie suchého či polosuchého Kabinettu je trochu na ústupu, protože prestižní združení VDP vytváří jakýsi klasifikační tlak směrem na rezignaci přívlastků, respektive užívání přívlastků pouze u přirodně sladkých vín.
Co se tyče tvrzení, že „produkce sladkých drtivě převažuje"... nevím. Faktem je, že za rok 2012 se v Německu vyrobilo 3,2 milionů hl suchého vína,1,6 m. hl polosuchého a 2,6 m. hl sladkého vína (statistika DWI). Vztahuje se to samozřejme na celkový objem vína, nějaká statistika která to eviduje speciálně pro Riesling mi není známá.Tam to bude určitě tíhnout více k sladkým, ale zda to bude "drtivá převaha", o tom bych pochyboval.
Faktem je též, že sladký Riesling je věc do exportu, na německém trhu se téměř neprodává, takže podíl exportu u těch znamých moselských vinařství, která se specializují na výrobu přírodně sladkých rýňáků, činí často 70-80%. Mám ale dojem, že jasný trend k suchému ryzlinku na německém trhu se – i když velmi pomalu – projevuje i na trzích mimoněmeckých.
Co z toho plyne pro moravské vinařství? Nevím, ale určitě s Vámi souhlasím, že segment "fresh polosuchá vína" nebude tím pravým ořechovým. Profil moravského vína se musí teprve vyvíjet. Chybí tradice a kontinuita. Za 25 let se nedá dohnat, co se jinde vyvíjelo několik století.

5 p.j. p.j. | 31. ledna 2014 v 10:34 | Reagovat

[4]:Super. Moc děkuji za poučné doplnění. A když už jsem narazil na odborníka, tenhle týden jsem se snažil dohledat, jaký je podíl vinic (plochou) nebo prodaných vín označených klasifikací Grosses Gewachs. zdali je to spíš v řádu procent jako Cru v Alsasku či burgundsku, nebo závratná jedna třetina jako v případě Erste Gewachs. nepodařilo se mi tento údaj najít. netušíte?

6 Gaston Gaston | E-mail | 31. ledna 2014 v 16:03 | Reagovat

Statistiku jsem k tomu taky nenašel, ale mužeme počítat: Ročně se vyrobí zhruba 1 milion lahví Großes Gewächs (GG)(informace z řad VDP), což odpovídá 7500 hl. Celkova produkce německého vína je v průměru 9 mil. hl. To znamená, že podíl lahví GG je menší než jeden procent. V Alsasku to je například cca. 3,6 %.
Těch Vámi uvedených 40% Erstes Gewächs (EG) je poněkud zavádějících, protože se to vztahuje pouze na oblast Rheingau (do roku 2011), která jako jediná v Německu má apelační klasifikaci kodifikovanou vinařským zákonem (kompetence spolkových zemí). Že tam zákonodárce klasifikoval nějakých 35% ploch jako "Erste Lage" je dlouhodobě terčem kritiky.
Ve všech ostatních vinařských oblastí je (nebo byla aspoň do roku 2012) situace jiná. Apelační klasifikace tam existovala v podstatě jako soukromé právo združení VDP, a platilo výhradně pro členy VDP (v celém Německu cca. 200 vinařství).Ve všech oblastí mimo Rheingau se tedy žadné EG nevyskytovaly, pouze GG.
Od roku 2012 je situace zase trochu jiná: VDP odsouhlasilo novou čtyřstupňovou klasifikaci, burgundská inspirace je zřejmá:
- "Großes Gewächs"/"Große Lage" = grand cru
- "Erstes Gewächs"/"Erste Lage" = premier cru
- klasifikovaná poloha, která není Große ani Erste Lage = appellation communale avec lieu dit
- "Ortswein" = appellation communale
- "Gutswein" = appellation generique

To například znamená, že v Rheingau se ročníkem 2012 přejmenovaly všechny "Erste Gewächse" na "Große Gewächse" (platí pouze pro členy VDP), vinaři, kteří nejsou členy VDP mohou svá první vína nadále lahvovat jako EG, pokud pochazí z takto klasifikovaných tratí (a projdou úřední kontrolou).
Situace se komplikuje tím, že VDP teď pro své členy zavádí nově (ročníkem 2012) EG, tedy Premier Cru. Problém spočivá v tom, že tyto EG-polohy ještě nejsou klasifikovány, to jsou pouze GG-polohy. Jednotlivé oblasti teď mají úkol, překlasifikovat své tratě a nově vyčlenit EG/EL (Premier cru). Což je problematické a může vést k tomu, že budou klasifikovány tratě, jejiž potenciál je sporný; samozřejmě že nikoho nenapadne například deklasifikovat svoji GG-trať na EG :0)Zároveň platí, jak jsem již uvedl výše, zákaz přívlastků pro suchá vína. Samozřejmě existuje spousta vyjímek, a celý model se jeví dostí komplikovaný a ne úplně promyšleny, mám dojem, když se dívám na aktuální etikety VDP vinařů, že ani oni to všechno úplně nepochopili.Bude zajímavé pozorovat, jak se tento velmi teoreticky model, který podle mě má spíše sporné zakotvení v realitě, bude v budocnosti prosazovat. Ale to jsem teď zase nějak odbočil. Když tak mrkněte sem:
http://www.vdp.de/fileadmin/user_upload/downloads/Seminar_Broschuere_Englisch.pdf

7 p.j. p.j. | 5. února 2014 v 7:41 | Reagovat

Díky moc, Gastone, za tento zasvěcený výklad. Zajímá mne to i z toho důvodu, že po něčem takovém, tj. prohlásit některé české a moravské polohy za Grand Cru jako iniciativu neposvěcenou v první fázi státem, pošilhávají vážně i někteří zdejší vinaři. oslovili mne, takže jsem jim zpracovával nějaké materiály. Aby byl klasifikační systém důvěryhodný a nevzbuzoval spíš kontroverzi a vtipy, tak právě ten podíl "nejlepších" musí být malý, v řádu jednotek procent. Třetina je absurdní, to celu věc akorát devalvuje. taky tyhle věci musí být něčím věrohodně podložené (geologie, historie, ceny) a musí to mít pravidla (omezení výnosu oproti výnosům běžným, vydefinování rámce stylu těch vín, mantinely jak ve vinohradnictví, tak ve sklepní technologii).

8 js js | E-mail | Web | 24. března 2014 v 12:16 | Reagovat

ohledne JMF
spis si myslim, ze tim byla myslena JMF resena pridanim bakterii a rizenim teploty (rychla JMF za vyssich teplot). Tam samozrejme JMF oreze odrudu, spontanni JMF (u vin na kalech) ale odrudovost neposkozuje.

js (dva-duby.cz)

9 peejee peejee | 5. května 2014 v 7:55 | Reagovat

No, popravdě, o odrůdě nebyla řeč. Prý to ničí TERROIR.
Ale i o tom, že dlouhlé ležení na kalech neovlivňuje odrůdové vyznění, bych rád polemizoval.
Je tam mnoho "ale" a nedá se to zjednodušit do jedné věty. to vím naprosto bezpečně, že když nechám svůj muškát ležet na kalech třeba jen o dva měsíce déle, že mi ty kaly tu muškátkovou vůni "sežerou" :-)

10 Stewartnaicy Stewartnaicy | E-mail | Web | 3. března 2017 v 23:50 | Reagovat

wh0cd841023 <a href=http://buyviagra2017.com/>buy viagra</a>

11 Quick Loan Quick Loan | E-mail | Web | 2. února 2018 v 4:43 | Reagovat

cash advance loan <a href="https://cashadvanceloan.us.com">advance cash</a> instant approval loans <a href=https://cashadvanceloan.us.com>cash advance loan</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama