Leden 2014

Chceme slyšet nějaké rady?

29. ledna 2014 v 8:04 | peejee
Včerejší Masterclass degustace vůbec nebyla špatná. Sice nad typičností některých vybraných vzorků by se dalo polemizovat, ale Weinakademiker Wili Balanjuk (který mimochodem přednáší zdejší Advanced WSET kursy) byl opravdu skvěle edukativní a kromě popisu typických atributů vín z daných trojic se člověk dozvěděl i mnoho dalších navazujících věcí o vlivu geologie na senzoriku, o trendech, cenách, nabízel zajímavá srovnání. Ovšem možná nejcennější - pokud tedy aspoň částečně padl na úrodnou půdu - byl jeho zhruba dvacetiminutový proslov k flightu třech moravských vín.

Začalo se vlašákem z VOC Pálava, který já osobně si pamatuji v lepší kondici. Tady vyzněl trochu rozpačitě (mohlo to být i nevhodným řazením po flightu s moderním německým ryzlinkem, nadubeným Meursaultem a opravdu glamour přestřeleným angreštovým sauvignonem z Nového Zélandu) a rozpačitě byl i obhajován. Wili slušně, ale věcně odvětil něco v tom smyslu: "Neomlouvejte nikdy své víno. Svému vínu musíte naprosto věřit a když ho někde prezentujete, musí se ukázat v nejlepším světle. Pokud svému vínu nevěříte, radši ho nelahvujte a neprodávajte." Vlašák se mu docela líbil, jen by ho chtěl vidět bez malolaktiky. Dokonce to rozvedl do dost kontroverzního prohlášení, že malolaktika zabíjí terroir, což jsme mu s vedle sedícím Richardem Stávkem zrovna neodkývali - jednak až na výjimky na prstech jedné ruky malolaktiku podstupují všechna bílá vína burgundského Cote d´Or, jednak rozhodnutí neodbourávat znamená docela razantní technologický zásah přinejmenším dostatečným zasířením, jinak by hrozila nestabilita v lahvi. Vlašákovou část uzavřel první český Weinakademik Jan Rokyta popisem večera, kdy si na Weinakademii vyhradili jeden večer jen na vlašáky, sebrali tam vlašáky ze všech zemí, kde se tato odrůda pěstuje, a považte, z diskusí s věhlasnými tam přítomnými Masters of Wine to docela vyznělo, že ty naše...byly docela dobré. Cože? Taky byste rádi spíš slyšeli, že ty naše byly úplně nejlepší ze všech? :-) No asi nezbyde, než si dát tu práci, sehnat si ty nejlepší vlašáky ze všech zemí, kde se pěstují, a dát si je doma naslepo. Daleko delší proslov měl k následně prezentované Pálavě (vskutku trochu netypické, já bych ji poznal jen těžko). Sklepmistr byl přítomen a hrdě prezentoval její výrobu, zejména vypíchl čtyřnásobný sběr v různých fázích zralosti, kde se jednotlivé šarže mísí až později, tři bývají dosucha a tím posledním sběrem se reguluje obsah cukru. Tuto Pálavu však bez uzardění popisoval jako suchou, byť měla 8,2g/l cukru. Jasně, kyseliny bylo 6,5, takže podle zákona si to suché může říkat, ale Wili na toto matení spotřebitele nepřistoupil a o víně hovořil jako "off-dry", což je běžný termín označující něco, co už není úplně suché. Pravil, že chápe, že se to dobře pije, jestli se to u nás prodá, OK, ale kdybsme to snad chtěli někam úspěšně vyvážet, tak tento obsah cukru už je na samé hranici toho, o co by měl současný obchod s vínem vůbec zájem. I německým ryzlinkům prorokoval, že trendem jsou sušší a sušší. Nad moravským Zweigeltrebe pak úvahu o moravském víně dokončil: Prý si den předtím zkoušel degustovat co nejvíc Pálav, co sehnal, aby si nějak doplnil vzdělání a zjistil si hlavní atributy této odrůdy. Ale nějak se mu to nezdařilo, měl s tím podobnou zkušenost jako obecně s moravskými víny, které dosud měl možnost chutnat: Nějak se nedají zobecnit. Nám to možná nevadí, ale kdybychom chtěli uspět i mezinárodně, tak obchodníky i spotřebitele zaujme nějaký rozpoznatelný jednotnější styl. Pokud chceme být slavní Pálavou, pak prostě není možné, aby v jedné lahvi bylo 25g cukru a v druhé dva. Měl ještě v průběhu nějaké úvahy nad tím, jak moc velký je potenciál některých odrůd (třeba zrovna vlašáku či veltlínu) poskytnout opravdu velká vína nebo jestli jejich správné místo je v nenáročných pitelných vínech na každý den a do gastronomie, ale to bylo spíš nadhozené téma do diskuse.
No, o všem tom by se dalo dlouze diskutovat bez toho, že by se dospělo k jednoznačnému závěru. Podle mého by měla proběhnout sebereflexe a zadumání se alespoň u těch vinařství, kteřá sami sebe považují za (přinejmenším) zdejší špičku. Asi nejhloupější věc s výhybkou na vedlejší kolej by bylo významně chrastit medailemi z mezinárodních výstav a Wiliho prohlásit za blbce. Nebo máme uši jen pro chválu?