Květen 2013

K těžkému životu nových odrůd

7. května 2013 v 22:29 | peejee
Vinařský obzor si nejčastěji louskám v dopravě, nebo při snídani. Pěkný věci tam jsou, ale už jak stárnu, tak ve mně už jen zřídka něco vybudí chuť polemizovat. Marně se snažím konkretizovat, co mne vyexcitovalo zrovna na článku Aloise Tománka: Těžký život nových odrůd. Snad nějak roztomile nadávkované lamentování nad stavem světa, nevím. Každopádně oprašuji pavučinu z tohoto peejee blogu, nadechuji se k vyjádření se k šlechtitelství, byť tuším, že jediný efekt bude, že tím nejspíš ztratím body u pánů Glose a Michlovského.

Takže ti, kdo podle pana Tománka ztěžují život šlechtitelům, nazývá "butikovými vinaři", "vinařskými exhibicionisty" a "Hérostraty". Vztahuji si to na sebe, protože to, co jim vytýká, pod to bych se podepsal taky. Já si taky prostě myslím, že dobře pěstěný Modrý Portugal dokáže dát opravdu nádherné víno, kterému se Dornfelder (pro mne typický zástupce toho, jak tendenční líbivé kýče dokáže vyprodukovat šlechtitelská snaha být lepší než příroda) nevyrovná. A odrůdu Acolon snad ani netoužím testovat, přiznávám, že pro mne osobně kdyby odrůdová skladba skončila tím, co bylo v Listině povolených odrůd hned při jejím protektorátním zrodu, tak bych rozhodně nezalitoval (možná tak večerku bych obrečel), ba i mnohou přednost bych si opovážil v tom vidět. Fakt mi z principu přijde snaha něco křížit taková…v něčem nezdravá, krátkozraká, nedomyšlená. Jasněže vidím, že to zachránilo většinu lidstva před hladomorem, ale vždycky je to něco za něco, jakoukoliv zdánlivou a dočasnou výhodu nad přírodou vybojujeme, dřív nebo později za to zaplatíme generováním jiného následného problému. Vidím účelnost nových křížení odrůd révy snad akorát v tom, že je to hezký koníček a když to někoho baví nebo ho to dokonce uživí, nemám s tím problém. Může to mít efekt pro vinařství, která jedou ve velkém a musí udat velká kvanta běžných vín do řetězců, těm to možná ušetří část peněz, když budou mít plodnější, méně choulostivé odrůdy nenáročné na pěstování. Ale podle mého z dlouhodobého hlediska tyhle podniky vždycky nakonec cenou převálcují megavinařské podniky z klimaticky příznivějších zemí. U nás vidím spíš šanci pro ty "butikové vinaře" a "vinařské exhibicionisty" a ti by měli mít rozhodně jiná hlediska pro výběr a vlastnosti odrůd. A jsem přesvědčen, že pro ně by tzv. klasické odrůdy měly být první volbou.

Pan Tománek vidí spásu pro šlechtitele v "zeleném myšlení", které rádo sahá po nových křížencích. Já bych se nestyděl to nazvat tak, že zeleně myslící skupina vinařů sedla na lep proklamacím o odolnosti kříženců s americkou či amurskou révou. Že jste si ani nevšimli, kdy se těm odrůdám nenápadně přestalo říkat "rezistentní" a přešlo se na méně problematický název "interspecifické"? Podobně se k výsadbám všech těch Hibernalů, Cabernet Cortisů atd. nechali zlákat reklamními slogany o podobnosti s ryzlinkem, víny "kabernetového stylu" atd. I když jsem samozřejmě pil i vína z novošlechtění, která byla docela pěkná, obecně musím zkušenost s nimi shrnout, že jelikož vlastně nikdo neví, jak má taková nová odrůda chutnat, tak i ta vína jsou vlastně taková bezradná, obecná, přijatelná jako "celkem slušné bílé nebo červené". Čemuž nahrává i pokrok ve sklepní technologii, který umožní vyrobit slušné víno třeba i z bezinkové šťávy nebo druháku. V takovém pojetí moderního vinařství je pak vlastně jedno, z jaké odrůdy jaké víno vzniklo, hlavně, že to chutná a prodává se to. A jestli tedy vadí, že více prodává z údajné nostalgie Modrý Portugal než Acolon, možná by se šlechtitelé měli zamyslet nad názvy novokříženců, protože marketingově vzato mne neprodejnost názvu Acolon nebo Sevar vůbec nepřekvapuje, naskakuje mi podvědomě husí kůže taky.

Na polemice o přínosu či "přínosu" klonové selekce tedy na rozdíl od autora článku nevidím nic hérostratovského, v některých oblastech Francie vidí vinaři úskalí klonů i v nadpoloviční většině. Závidím Francii to, že sice tam vznikly světově významné klony, nikdy ale klonománie nevytlačila a nevyhubila původní neklonovanou bohatost starých výsadeb - ne tak u nás, bohužel. Podobně truchlivě bych nahlížel na to, že v Burgundsku třeba pečlivě vybírají podnože, které nedovolí keřům bujet a snižovat kvalitu nadměrným výnosem, zatímco u nás vidí šlechtitelé budoucnost v ještě bujnějších podnožích, než jsou ty už tak dost bujné současné.

Nicméně přes všechny výše uvedené výhrady k šlechtitelství mu neupírám právo na existenci, našich šlechtitelů si vážím a přeju jim méně těžký život…byť tedy já si z novějších odrůd koupím tak maximálně André, takže jediné, v čem jim mohu konkrétně pomoci, je to, že na přehlídce Jiná vína budu dál v kategorii "Odrůdy dosud nezapsané v Odrůdové knize" tolerovat propagované předvedení vín i z odrůd, které sice v té knize už jsou, ale skoro nikdo je nezná (nejspíš i proto, že jich tam dle článku už je 72).