Březen 2011

Luštitelem rosetské desky a Gutenbergem na vlastní kůži

8. března 2011 v 8:02 | peejee
Tak jsem dorazil další z projektů, jejichž pracnost v poměru k výsledku je možná diskutabilní, přesto si nenaříkám, ale spokojeně předu.
Původně jsem se chtěl jen pokusit z textu mně nesrozumitelného jazyka vysápat výtah užitečných informací. Jelikož se kniha ukázala hutným koncentrátem velmi zajímavých dobových svědectví, rozhodl jsem se text přeložit kompletně, což už v počátku zavánělo nebetyčnou drzostí: německy jsem nikdy neuměl (nepočítám-li týdenní rychlokurs před asi osmnácti lety, kdy jsem se s pomocí sešítku "Německy za tři měsíce" pokoušel připravit na prázdninovou roli gastarbeitera) nemluvě o obtížích jen švabach převést do normální latinky. První dvě přeložené stránky byly v pravém slova smyslu masochistickou torturou, takže jsem znejistěl, zda na to stačím, a poprosil o pomoc příbuzné němčinou obstojně vládnoucí. Ti ale švabašštinu vůbec nezvládali a i s mou pomocí byl jejich překlad ještě kostrbatější než můj. S asi osmou stránkou se to nějak rozjelo a až na několik obtížnějších pasáží jsem rychlostí jednu stránku za večer sedmdesátistránkový text za pár měsíců doklofal sám. Pomáchal mi česko-německý slovník z počátku dvacátého století, hlavně tím, že němčina zde byla ve švabachu, a taky jsem v něm konzultoval výrazy, o nichž jsem si nebyl jistý, jestli je čeština v té době již používala. Slovník jsem před lety koupil za dvacku v antikvariátu z nostalgie, protože stejný měl můj děda a hledal v něm výrazy, když si z dlouhé chvíle překládal průpovídky z televize do němčiny. Teď se věru hodil, i když hlavní část práce odsloužil on-line slovník na seznamu.cz. Jsem opravdu alergický na příliš volné překlady, které text v podstatě převypráví svými slovy, přičemž obratně zamaskují místa, kterým moc nerozumí. Proto můj překlad je téměř naprosto doslovný, včetně specifik němčiny jako slovesa na konci věty. Navíc jsem se snažil (ač nejsem jazykový expert) dle svého nejlepšího svědomí převést text do jazyka doby vzniku, tedy konce devatenáctého století. To samozřejmě spolu se zálibou autora v dlouhatánských souvětích přes celý odstavec znesnadňuje rychlé čtení povrchním čtenářům, počítám ale, že cílovou skupinou překladu budou spíš čtenáři bystří a inteligentní. Věrnost originálu jsem se snažil zachovat i pečlivě vybraným starobylým fontem, typografickým rozvržením, stavbou tabulek i rozmístěním obrázků. Přesto jsem se někde svévolně odchýlil: v původním výtisku byly některé přílohy (mapka, grafy a tabulky) v daleko větším formátu a složené na několikrát vložené do vlepených obálek. Tisk, zejména barevný, v tak velkém formátu mi ale přišel zbytečný, celou práci nemístně prodražující, takže jsem toto poněkud scukl do formátu běžné stránky. Navíc jsem neodolal a do ofocených tabulek příloh, do mapy, do plánku sklepů jsem doplnil české překlady některých nápisů. Rovněž fotky mi přišly, že by bez komentáře byly srozumitelné nejvýš mně a snad místním lidem, takže jsem je oproti originálu doplnil svými popiskami, které případnému zvědavci značně usnadní koumání nad mapou, kterého že místa se daná fotografie týká. Vysvětlivkami jsem též opatřil samotný text, snažil jsem se spíš stručně, aby mé rozklady nepřevýšily množstvím originální text - ostatně inteligentní čtenář si s pomocí jiné literatury či internetu může souvislosti dohledat sám. Pouze v sekci popisující stolní odrůdy jsem se poněkud odvázal a poznámky k dnes již nevídaným odrůdám jsem už ani nenatlačil pod čáru na stránku, nýbrž ponechal v závorkách kurzívou v bloku textu. To samozřejmě není ideální řešení, ale bylo mi líto mravenčí práce s dohledáváním informací.
Při překladu jsem dlouze řešil, jakým způsobem se postavit k překladu místních jmen. Mé hluboké přesvědčení je, že německy mluvící obyvatelstvo dnešního území našeho státu tu mělo svou úlohu, kulturu a historii a retušovat to svévolným počešťováním všeho německy znějícího je mi velmi proti srsti. Takže jsem měl hned jasno, že z Elbethor Českou bránu nebo Portu Bohemicu dělat nebudu. Snažil jsem se v textu ponechat v německém tvaru většinu místních názvů, a kde jsem měl dojem, že by současný čtenář mohl tápat, tam jsem dal současný název do vysvětlivek. Výjimky ale existují - třeba Praha, Labe, velká Vendule (grosse Vendule) aj. Na rozpacích jsem byl ale u přídavných jmen odvozených z německých názvů, a když místní název byl skloňován do jiného než prvního pádu. Typicky jak přeložit leitmeritzer nebo czernoseker? Tam jsem instinktivně tíhl spíš k českým verzím. Nejvíc mne potrápilo to czernoseker. Tam jsem to několikrát měnil, nebyl jsem si jistý, jak by Němec vyslovoval "cz". Nakonec jsem usoudil, že ve stejné době se dost často psalo i "Tschernosek", tudíž jsem trochu provokativně zvolil překlad "černosecké", i s vědomím, že to milovníky "žernoseckého" a místní patrioty možná popudí.
Zpočátku jsem si myslel, že překlad s obrázky triumfálně zveřejním na ovine.cz a jen sobě pro potěchu si text vytisknu a svážu do jakéhosi faksimile i vzhledem věrné originálu. Dalo mi to ale celé příliš mnoho práce a přišlo mi, že už jsem zadarmo a volně ke stažení nabídl mnoho svých pracně posbíraných poznatků, a že holt co je zdarma, z toho nějak není patrná ta hodnota. Najednou se mi nechtělo, aby si to kdekdo jen zběžně prolétl, se zívnutím stáhl a copy/paste vytěžil ke svým potřebám. Ač si pořád obecně myslím, že nejlepší věci jsou zadarmo a jakmile se do toho vkrade byznys, nějak to všechno dostane hořkou pachuť, tak jsem se rozhodl, že kdo bude chtít, tomu tu knihu za nevelký obnos prostě vytisknu a svážu.
· Kniha je doslovným překladem knihy z roku 1897, v které vyčerpávajícím způsobem hraběcí správce podává veškeré informace o vinařství v majteku Nosticů ve Velkých Žernosekách a okolí (hlavně po proudu Labe).
· Má 70 stran, sedm černobílých fotografií s popiskami, čtyři černobílé přílohy (grafy a tabulky hospodaření), černobílý zákres sklepů a barevnou mapku žernoseckých vinic i s rozložením odrůd.
· Kapitoly: Dějiny, Půdní poměry, Poloha a klima, Odrůdy, Škůdci a nemoci, Vinobraní (péče o vinice), Vinné sklepy a můj krátký doslov, kde poněkud doplňuji kapitolu o dějinách.
· Kniha obsahuje velké množství detailů o místních půdních a klimatických poměrech, o sázení vinic, o tom, jak které odrůdy zde prospívají, výnosy, ceny za práce na vinici, sortiment vín a jejich ceny, podrobnosti o vinifikaci (která byla tehdy naprosto čistá, bez docukřování, vylepšování a dokonce i bez síření!). Čtenář zajímající se o vinařství znalý alespoň základů současné vinifikace a vinohradnických postupů zde nalezne mnoho překvapivých postřehů a souvislostí - např. o výskytu ušlechtilé hniloby, o škůdcích a obraně proti nim, pěstitelské charakteristiky jednotlivých odrůd, chemické rozbory tehdejších vín, o kolik pomůže zavlažování svahů, pojednání o tom, jak moc je doma někdo prorokem a jak se tehdy falšoval původ vína atd., a může porovnávat s dneškem. Na své si přijdou i znalci místních poměrů - např. kde v okolí bývá led i v létě, kde hrozí jarní mrazíky nejvíce aj.
· Cílovou skupinou pro tuto knihu jsou zejména: vinaři mající zálibu v poznávání tradičních vinohradnických a vinifikačních postupů, lokální patrioti českých vín a žernoseckého regionu, ti, kdo se zajímají o historii vinařství a ampelografii tradičních místních odrůd. Milovníci vín, kteří si chtějí rozšířit obzory o to, nakolik tradiční je to, co je v současnosti vydáváno za tradiční. V neposlední řadě může zaujmout i bibliofily a sběratele kuriozit.
· Nabízím dvě provedení: základní pro ty, kdo preferují obsah nad formou. Tisk je proveden na grafickém papíře, jehož bělost je zjemněna patnáctiletým "zráním". Vazba knihy je zhotovena ručně šitím nitěmi tradičními rukodělnými knihařskými technikami, desky jsou potaženy mramorovaným papírem kropenatým unikátní hypermanganovou technologií, nicméně v jednotlivých detailech je zvoleno ekonomičtější řešení. Bibliofilské provedení má navíc od základního především 80gr kvalitnější papír specielně vybraného odstínu evokujícího zašlou zažloutlost, ručně šitý kapitálek, tkaninovou záložku a kožený hřbet. Výtisky budou číslované a podepsané.
Vybraný citát:
"Sklepní manipulace s vínem jest − člověk potřebuje se z toho důvodu v tomto chemicky fungujícím věku přímo styděti − oproti většině moderně řízených vinných živností ještě tak primitivní, jak snad od staletí sklepmistři od jejich předchůdců vyučeni byli, vždy přirozeně bez jakékoliv přísady či umělého vylepšení.
Přinese-li ročník hrozny ne tak dostatečně vyzrálé, tedy zůstane víno kyselé, alkoholem chudé, a půjde za lacinější cenu ze sklepa; přijdou-li hrozny v jiném roce zase v lepší zralosti, potom nastupuje jemnost vín a též jejich zhodnocení."