Únor 2011

Pousmání

17. února 2011 v 8:06 | peejee
Náhodou jsem k nějakému porovnání potřeboval rychle vědět, kolik hektarů je v současnosti vysázeno v České vinařské oblasti. Zadal jsem nějakou kombinaci klíčových slov do vyhledavače, ovšem všude na mne padaly jen nadnesené cifry registovaných vinic, tj. i těch neosázených. Náhodou mi to vyhodilo též stránku z wineofczechrepublic (http://www.wineofczechrepublic.cz/2-2-2-podoblast-litomericka-cz.html), kam normálně nechodím. Je tam text prof. Krause, který nám opět podsouvá, že vinařství na Litoměřicko zavedli Češi, kteří to tam osídlili odnepaměti. To je opět hrubá zkratka, která jde dejme tomu zaštítit záznamy z Žernosek, které opravdu bývaly dlouho osídlené lidmi s českými jmény. Slušelo by se alespoň zmínit, že tam byli i Němci, včetně těch cisterciáků, kteří z Žernosek udělali tu pravou vinařskou krajinu, že vinice samozřejmě byli i dál nad Žernoseky, v Ústí pod Střekovem třeba, jen kolem Trmic bývalo kolem devadesáti vinic. Jenomže to jsou ty zkratky, které něco vyzdvihnou, o něčem pomlčí, a pak se to papouškuje dál. "důl Habrák" beru jako překlep - správně je výsypka dolu Hrabák. Ovšem co považuji za totální úlet je titulní banerová fotka na té stránce, která je zřejmě svévolí kreativního grafika zrcadlově obrácena a nikomu to nevadí :-)) Nad tím vzhledem k tomu, že ten web byl pasován za výkladní skříň zdejšího vinařství a je sponzorován Vinařským fondem přeci jen kroutím hlavou. Ani mé výplody a weby nejsou dokonalé, každý občas něco "vyšperkuje", ale aspoň nemusíme mít mindráky, stává se to i profesionálům v oboru.

Krásně o Krásné hoře

9. února 2011 v 9:17 | peejee
Vinařství Krásná hora je snad nejblogovanější téma (možná i víc než jedna velká firma z Čejkovic). Všeobecně oslavujícímu proudu jsem stál trochu nedůvěřivě stranou dokud víc nepochopím přístup vinaře k vínu a hlavně dokud nenabudu nějaké solidnější zkušenosti s víny od nich. Na přelomu roku mne sám pan Vybíral oslovil, jestli by mohl použít mé mapky do svých propagačních materiálů, s čímž jsem rád souhlasil. Na oplátku jsem byl pozván na degustaci v Praze a dostal jsem i karton starších lahví z Krásné hory. Tím jsem byl vlastně konečně dotlačen k tomu zaujmout k cause Krásná hora nějaké jasnější stanovisko. Blogerů byl na degustaci hustě osazený stůl a rovnou říkám, že i mne tedy charisma tohoto mladého vinařství dostalo a zařadil jsem se do fanklubu. Sice i nadále se mé srdce rozbuší více nad samorostlým vínem Richarda Stávka, vína Krásné hory jsou na mne možná až příliš precizní a čistá (a můžu dodat i přívlastek "galovsky precizní a čistá", neboť, jak jsem se dozvěděl, Gala mladší od loňska funguje jako konzultant Krásné hory), nicméně…naprosto respektuji jejich cestu a v mnohém souhlasím. Projev pana Vybírala je vůbec silnou zbraní, před níž snad i ten největší hnidopich musí kapitulovat. Ještě jsem snad nezažil téměř tříhodinový souvislý výklad vinaře, který měl hlavu a patu, před ničím neuhýbal, nic nám nevěšel na nos, nezabýval se tím, jestli máme cítit ananas nebo lesní plody, nýbrž šel do detailu o vinicích i sklepech, aniž by to laika nudilo a poučenějšího pobuřovalo. Nebylo to nadřazené ani chlubivé, přitom to mělo šmrnc a vtip. A je tam znát vývoj v názorech na ledacos, takže budu sledovat, kam až se mohou posunout zejména jejich pinoty. Protože zatím mi to přijdou spíš nadprůměrné věci na střednědobý horizont archivace, ale myslím, že časem, až třeba dospějí k nějakému přehodnocení i co se týče stárnutí vín, by se mohli blýsknout i nějakým tím skutečně "velkým vínem". Na mnoha vzorcích bylo znát, že natlačit víno do šablony "typičnosti" a "odrůdovosti" není jejich prvotní snahou, že si s víny hrají a lecos jim dovolí - a to je dobrá cesta.

Kterak boháč k menšímu bohatství přišel

4. února 2011 v 9:11 | peejee
Bylo nebylo, v jedné pohádkové zemi, kde lidi víc chtěli než dávali a kde za všechno mohl špatný král, byl Nadšenec, který miloval…třeba pečivo. Psal o něm články na jeden web milovníků pečiva. Nadšenec moc nemusel ty průmyslové pecny z velkých obchoďáků, přišly mu málo charakterní a zajímavé. Raději psal o pečivu malých pekaříků, kteří, zdálo se mu, své řemeslo dělají navzdory nepřízni a pracnosti malé rukodělné výroby s láskou a stejným nadšením, jako Nadšenec psal. Nadšenec rád objevoval v zapadlých koutech malé, prakticky neznámé pekaře, říkal jim "partyzáni" a obdivoval jejich nezlomnost, s kterou nenechají pekařství z kraje odejít. Před lety takhle objevil jednoho pekaře nedaleko místa, kde žijí Nadšencovi příbuzní. Příbuzní se s ním dokonce znali. Pekař se při prohlídce své výroby nadýmal pýchou - pekárna byla zařízena moderní a drahou technikou, pekař se dokonce chlubil milióny, co to stálo. Nákladného koníčka si totiž mohl dovolit, ač v důchodovém věku, vydělával velké peníze. Mohl si dokonce za ty peníze dovolit i dozor nad svou pekárnou od profesionálních pekařů. Pečivo na začínajícího pekaře nebylo zlé, spíš moderní než klasicky malopekařské. Nadšenec pilně fotil a vyptával se na detaily. Poté spáchal článek na web, k větší slávě malopekařství. Uběhlo pár let a příbuzní potkali Pekaře. Pekař byl trochu zasmušilý a z rozhovoru vyplynulo, že Nadšencův článek Pekaře moc nepotěšil, neb ho časem navštívila kontrola z berního úřadu, což si Pekař dal do souvislosti s tím článkem (ačkoliv své housky vesele prodával i v několika obchodech s pečivem včetně Prahy). Poprosil Příbuzné, jestli by Nadšenec nemohl ten článek stáhnout, což vzhledem k době, která od vyjití článku uběhla, a tomu, že berňák o něm už stejně ví, znělo hodně absurdně. V dobré pohádce je dětem minimálně od půlky jasné, kdo je hrdina a kdo padouch. Tohle je asi špatná pohádka, neboť o tom, kdo je tu větší křivák, se asi povedou v obecenstvu té země dlouhé spory. Jak to dopadlo? Nadšenec nic nestáhl, píše o malých pekařích dál. Poučení? Za všechno může král J

Inventura československých kostlivců

2. února 2011 v 8:05 | peejee
Na podzim jsem pro Vinařský obzor lehce okomentoval jednu náhodně objevenou prvorepublikovou interpelaci německy mluvících poslanců, kteří se v ní snažili vylíčit parlamentu opravdu svízelnou situaci, do které se dostali jihomoravští vinaři po vzniku Československa. Uváděl jsem tam, že mne mrzí ten stav, kdy se historie našeho vinařství vykládá poněkud nespojitě, některé úseky se omílají pořád dokola, o jiných se taktně mlčí, jakoby neexistovaly. A vyslovil jsem se pro to, aby už někdo konečně soustavně s odstupem zpracoval tahle bílá místa, třeba zrovna úlohu německy mluvícího obyvatelstva v dějinách českého a moravského vinařství.

Jako poněkud opožděná reakce na tento článek mi byl zaslán text vztahující se právě k historii "češství" či "čechoslováctví" k "německému živlu". Popravdě text výbušný jak tuna ekrazitu. Kvůli tomu, že není psán obvyklým rádoby nestranným, "objektivním" stylem, nýbrž obviňuje a vyčítá sliným hlasem, nepochybuji, že drtivá většina těch, kteří na školním dějepisu staví coby na neotřesitelném základu svého vztahu k vlasti a dějinám, to prostě nekousne a po pár stránkách to celé odvrhne jako urážlivý hnus. Ta menšina, co dočte do konce a zamyslí se nad tím, tak bez ohledu na to, jakou část toho přijmou nebo zpochybní, už asi nikdy nebude mávat vlajkou s pohnutými pocity v nitru hrudi :-)

No, odvážnější, počtěte si, je to síla: http://virtually.webactive.cz/index.php?art=11023

Na vandru

1. února 2011 v 11:58 | peejee
Potřeboval jsem nutně dofotit film. Předpovědi věštily sluníčko, jenomže sluníčko v zimě v severních Čechách znamená inverzi jak prase. Vzduch, co štípe do nosu jak kouřící kamna. Vyrazil jsem hned ráno - potřeboval jsem osluněné jihovýchodní svahy, ty už by v odpoledni mohly být utopené ve stínu. Prolétl jsem dálnici až na její provizorní konec, špička Lovoše ani nebyla přes smog vidět. Z Velemína do kopců, kde už začal jiný svět, svět zapomenuté mikrohorské enklávy, kde i to málo cest, které tudy vedou, není téměř upravované. Zastavil jsem u pomníku zrušení roboty. Pluh vydržel, ale plaketka s nápisem zřejmě doplatila na obsah barevného kovu a padla do rukou loupeživým hordám. Kletečná ztracená v smogových parách. Kostelík v Dubici bývá na starých fotkách romanticky osamělý na zeleném temeni kopce nad řekou. Za ta léta se vesnice rozlezla až k němu, včetně terasové restaurace. Kopec s bývalými vincemi na čedičových terasách mi odtud ukazoval spíš odvrácenou tvář, Zálezly s Chvalovem tonuly v mlžném oparu.
 Skoro sebevražednou neudržovanou cestou jsem doklouzal až někam k Řehlicím, protože jsem si vsugeroval, že vinice trmického panství Mayderle, pojmenovaná po císařském potentátovi, který ji měl v držení ještě před Nostici, ležela právě pod vrchem Rovný. Ovšem pozice k focení tak bídná, že stěží asi fotku porovnám s dobovou. Vracel jsem se dobrodružně až k Dobkovičkám, které jediné se zdály, že mají přístup k řece. Místní doporučili ignorovat zákaz vjezdu přes právě budovanou dálnici (fakt hrozná rána do tohohle území), pár fotek jsem udělal od Prackovic - odtud už "zboží dubitzké" šlo fotit slušně. Cestou zpět ještě konečně dobrý úhel na nafocení terásek Hrádku a Dreukreutzbergu - tak přeci jen tam vinice bývaly! Tenhle kousek musím někdy prochodit víc. Je tu sice i málo značených turistických chodníčků, ale o to možná lépe.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Posledních pár fotek jsem vystřílel už v Praze. Supěl jsem po zasněženém Petřínském svahu, abych vyfotil nějak pořádně tu novou trať Svatojánská pod zdí ulice Úvoz. Cestou jsem se marně pokoušel najít úhel na fotku vinic na Opyši, ale i holé koruny stromů tomu urputně bránily. Nakonec mi přišlo, že nejlíp by se to dalo z věže mikulášského chrámu. Tajtrlíci kasírující ve věži cizince mi žádnou záruku nedávali, snad prý úplně ze shora...vyplázl jsem tedy stovku, ale nakonec se to krásně dalo vyfotit už z dolního ochozu. Mimochodem už vnitřek věže má něco do sebe a pohled z toho ochozu (70,-Kč) je asi opravdu jeden z nejkrásnějších na Prahu vůbec - kam se hrabe třeba žižkovský vysílač. A byl jsem tam sám, o čemž se mi uprostřed tohohle malostranského Disneylandu ani nesnilo.