Leden 2011

Sladkost jest po staletí žádaným kýčem

13. ledna 2011 v 11:38 | peejee
Už hrozivě dlouho se prokusuju Story of Wine od Hugh Johnsona. Ani snad ne, že by vadila ta angličtina (zde tedy mimořádně košatá, takže bez slovníku mnohá slova nezvládám - ale furt lepší než ubohý český překlad), spíš jsem dlouho myslel, že si to po kouskách budu číst před spaním. No...tak to se neosvědčilo, takže teď jsem knihu přemístil a čtu to u snídaně.

Dlouho jsem si myslel, že zdejší móda vín se zbytkovým cukrem svědčí spíš o nedovzdělanosti zdejšího obecenstva a že za pár let, až ochutnají všichni krásu ušlechtilých suchých vín, tak to bude na ústupu. Že se tu časem vychová náročnější klientela, jako ve Francii nebo v Anglii. Ovšem, jak tak čtu, mohutnost, síla a výrazná sladkost po celá staletí bývaly nejvíce ceněny - Anglie, včetně nejurozeněnších lordů, několik generací pila portská jak o závod a nejvíce ceněná bývala vína z Kanárských ostrovů, protože žádná už nebyla víc sladká. Šumivá vína ze Chamapagne děkují za svůj boom tak vysokým obsahům cukru, který už je dnes považován za extrémní...uf! Takže se asi nedožiju toho, že by u nás móda po sladkosti tak rychle skončila. Tu a tam se našel někdo, kdo napsal: Lidi, vzpamatujte se! Portské/australské atd. má mnohem zajímavější potenciál, ochutnejte ho nepřikrášlené a uvidíte. Investoval značně energie, času a námahy do toho, aby lidi přesvědčil...ale mlýn byznysu se točil dál ulepeným mlaskáním a komerčně se to neujalo. Jsem zatím v devatenáctém století, jsem zvědav, kdy se to posunulo k lepšímu, ale...zatím je to spíš depresivní.

Krnění diskuse

12. ledna 2011 v 7:21 | peejee
Zrovna jsem si s Mollem, s člověkem, kterého jsem naživo zatím neviděl, nádherně několik dní po chatu a pak mailu podiskutoval. Nebudu to sem celé kopírovat, nevím, jestli by někoho zajímala akademická rozprava kolem toho, jak moc se liší gobelet od kozlíku a guyot od vedení na hlavu, to ale není podstatné, cenné v dnešní době je už to, že s vámi někdo chce vůbec do hloubky něco rozebírat. Nevím, jak vám, ale mně přijde, že za valnou většinou článků je nula reakcí od čtenářů, a když, tak nějaká kritika toho, co autor nenapsal dobře, na kterou se autor ozve nějakým obhájením...a tím to většinou skončí. Není čas se nad vším zamýšlet a něco pitvat do detailu. A když už se nad něčím strhne lavina reakcí, jedná se spíš o nějaké kontroverzně investigativní téma a reakce se velmi rychle zvrhnou v hádku. V minulých týdnech jsem připravoval článek, k němuž jsem potřeboval nějaké stanovisko dvou pečlivě vybraných lidí z oboru, kterého se to týká, oba osobně znám, tykáme si...od jednoho jsem se nedočkal vůbec, s druhým jsme si chvíli psali, ale nemělo to tu šťávu zanícené argumentace, spíš dva decentní monology. Jak říkám: dneska si vášnivě podebatovat tak, že se nerozhádáme, má to hlavu a patu a navzájem se obohatíme, vyjasníme si svá vlastní stanoviska a promyslíme víc do hloubky věci, o kterých jsme dosud měli spíš nepřesnou představu - toť vzácný úkaz, který nezbývá než pochvalovat si a užít.

Novoročně

6. ledna 2011 v 7:02 | p.j.
Na Silvestra jsem si prakticky ověřil, že teče-li rýma z nosu proudem, necítíte ani muškát. Leda trochu Pálavy. Věnoval jsem se aspoň tradičnímu sčítání degustačních záznamů. Statisticky jsem toho měl loni vypít zase méně. Statistika se ale snadno nechá ošálit. Kdybych si do bločku zapisoval i vypitá vína svá, výsledek by byl asi jiný. S rozložením toho, kolik jsem ochutnal na degustacích a kolik po lahvi doma, jsem spokojen, takže jediné předsevzetí, které si mohu dát, by mohlo být, že trochu slevím ve svém hladu po pinotech a rýnském ryzlinku a cíleně budu vyhledávat i takové ty popelkovské odrůdy jako Neu, sylván, Včr, portugal či Frankovka, které mám nesmírně rád, ale nevěnuji-li jejich cílenému vyhledávání určité množství energie, samy se mi pod ruku nehrnou.

-------------------------------------------------

Slušnou lekci jsem dostal na přelomu roku. S Vánočním přáním dorazilo od AdVivum pozvání na cyklus srovnávacích degustací burgundských vín, kdy k nějakému vínu burgundské legendy Leroy (Maison Leroy, ovšem obvykle nějaký starší plně vyzrálý ročník) se postaví do dvojice víno jiného burgundského vinaře. Samozřejmě jsem neodolal výzvě a odpověděl dlouhým mailem, kde jsem vylíčil svou představu, jak by měla podobná "soutěž" vypadat. Některé dvojičky mi totiž přišly s už předem jasným vítězem nebo prostě už z principu neporovnatelné. Dal jsem si tu námahu a našel jsem lepší konkrétní dostupné lahve. A měl jsem z toho pocit dobře vykonané práce...tedy dokud nepřišla s novým rokem odpověď od pana Buřiče. V ní mne ujistil, že rozhodně ani jemu, ani nikomu jinému z jeho týmu, tím méně madame Leroy, by ani nepřišlo jako dobrý nápad, aby vína tohoto vinařství s někým soutěžila. Degustační cyklus vznikl na poptávku klientů a sami nebudou mít dobrý pocit, pokud to bude vnímáno jakože "koukejte, že je Leroy lepší". Výběr soupeřů (jelikož je z generace, která si internetové obchody zrovna nezamilovala) svěřil raději do rukou svého přítele Víta Hepnara. Musel jsem dlouze přemýšlet nad tím, je-li lepší kupovat u člověka z masa a kostí nebo přes klávesnici, a hlavně jaký mají vůbec smysl "závody" vín, a to včetně mnou organizovaných, třeba to bláhové hledání nejlepších českých pinotů srovnávací slepou degustací víc jak dvaceti lahví pětiletých vzorků. Závěr roku se vůbec vydařil asi tak, jak já si představuji. Čert vem rýmu, důležité je vyřadit na neutrál a s klidnějším dechem v sobě najít čas na to, zamyslet se nad tím, na co jinak nezbývá času. A nezáleží na tom, jestli to bude uprostřed nějaké novoroční vřavy nebo v tichu vymrzlého kostela.

Leden 2011

4. ledna 2011 v 13:26 | peejee
Původně jsem chtěl v průběhu roku tento blog zrušit. Četl jsem si, co jsem zde za ten rok a něco napáchal, a mnohde jsem se zarděl - takhle už bych to dnes asi nenapsal. Zazálohoval jsem si ty lepší kusy a čekal, až mne blog.cz vyzve, že nenapíšu-li něco podstatného, tak to smažou. Ovšem nic takového se nedělo, neboť, světe div se, docela dost lidí sem chodí, i když se tu už rok nic nestalo. Ovšem na podzim rozjel svůj blog Richard Stávek (http://stawek.blog.cz), a mně se tak strašně zastesklo po té svobodě mého vlastního prostoru...

Ačkoliv tedy mám a budu nadále plnit blog na www.ovine.cz, tam se budou spíš objevovat takové ty novinky, zajímavé informace, o které bych se chtěl s vínomilci podělit. Tenhle prostor zde bude spíš na takové uvolněné tlachání, momentální dojmy, nálady, subjektivní komentáře točící se samozřejmě kolem vína. Nic proti mateřskému ovine.cz, chovají se tam ke mně vzorně, nemám důvod si na něco stěžovat. Ten problém je ve mně - nějak při psaní tam beru víc ohledy na to, aby ovine.cz mělo nějaké renomé, abych to nějakým nevhodným plácnutím nepokazil té grupě dalších přispěvatelů, kteří by s tím byli hozeni do jednoho pytle. Takže tam seriozno, zděs něseriozno, ale lehčeji, okřídleněji.