Prosinec 2009

Na téma adjustáž

17. prosince 2009 v 11:45 | p.j.
Tý jo. teď přišlo pozvání na Grébovku na pondělí (to nestíhám) na Vinařství Grmolec z Hovoran. Koukal jsem se na web: http://www.grmolec.cz/index.php?los=vinarstvi, adjustáž slušná, budí očekávání. Tak jestli obsah nebude texaský masakr novým barikovým sudem, vychází na obzor další nadějné vinařství. Dejte vědět, kdybyste někdo měl zkušenost s obsahem.

Tak co s Vinařským obzorem?

16. prosince 2009 v 9:17 | p.j.
Jak jsem psal na www.ovine.cz, rozhodnutí o dalším předplatném jsem nechával na kvalitě prosincového čísla. To jsem prolistoval a částečně pročetl a musím uznat, že k určitému zlepšení došlo. Ubylo čistě vědeckých statí, naopak konečně posílily zprávy z dění jak ve světě, tak u nás, dokonce se zas vrátil Editorial Richarda Stávka. Sice to má pořád daleko k plnokrevnosti a informační síle časopisu před rokem či dvěma (nebo ještě i k letošnímu číslu s eko/bio tématikou), ale dobrá, složenku s předplatným zaplatím ve víře, že sedlo (to s je malé) kvalitativního minima má časopis za sebou a věci se začnou postupně pozvedat k lepším zítřkům.

Výsevní dny 2010

16. prosince 2009 v 8:57 | p.j.
Už mám doma Výsevní dny na další rok (vydává PRO-BIO Šumperk a nechá se sehnat i v biošopech, loni jsem to měl z Albia na Smíchově, letos z Dobrých knih v Celetné za 65,-Kč). Krom klasiky, která se objevuje ve Výsevních dnech (mírně upgradovaná) tradičně, jako je třeba i ošetřování vinic, je tam letos trochu rozsáhlejší pojednání o včelaření a velmi zajímavě vypadá velký článek o zacházení s vodou při pěstování rostlin. Ovšem nedočkavě jsem listoval hlavně kvůli zprávám ohledně biodynamických preparátů. Už jsem se zmiňoval, že problém s biodynamickými preparáty zasekla Evropská unie, kdy zakázala zacházení se zvířecími vnitřnostmi, takže plnění lebek, měchýřů a střívek rostlinnými ingrediencemi a jejich zakopávání bylo tak postaveno mimo zákon. Maria Thun už v loňském čísle Výsevních dnů avizovala, že odzkoušeli preparáty, kde místo zvířecích byly použity schrány z určitých dřevin s podobnými vlastnostmi. Prý měl výzkum vyjít v knize "Die biologisch-dynamischen Präparate". Po té jsem během roku neúspěšně googlil. Jak jsem se teď tedy dozvěděl, kniha ještě není hotova. Ale jelikož asi nejsem jediný nedočkavec, ty stěžejní věci už jsou v druhém rozšířeném vydání knihy "Bäume, Hölzer und Planeten" a hlavně něco upustila i do těchto nových Výsevních dnů. Třeba řebříček se má plnit do březové schránky, dubová borka do schránky z dubové kůry, pampeiška do javoru, heřmánek do modřínu. Samozřejmě chytrý šaman nevystřílí všechny své triky v jedné dávce, takže na to, do čeho se má dát kozlík, to se tam nedočteme. I když...musím se doma podívat do poznámek, možná že kozlík se do kompostu dávkuje rovnou, bez schrány.
Nové výsevní dny mi přijdou o dost propracovanější než ty minulé. Zdá se mi tam mnohem víc konkrétních termínů na konkrétní operace (včetně porážení dřevin na ty schrány - ty teda mimochodem jsou drsně v době, kdy už míza proudí stromy o sto šest, takže to mi přijde snad ještě brutálnější do nich říznout než plnit byliny do mrtvých zvířat.).

A vůbec: už mě přestalo bavit čekat, až se v čé er objeví konečně první nefalšovaný plnokrevný biodynamik (no, možná jsem měl spíš napsat biodynamický vinař, protože biodynamický kompost, podle kterého já uděluji titul biodynamik, úspěšně odzkoušel pro zahradnické a zelinářské účely v Camphillu v Českých Kopistech nedaleko Žernosek Radomil Hradil, mimo jiné i překladatel Výsevních dnů). Zatím všichni jen tak nesměle paběrkujeme, vybírame si jen, co se nám hodí do krámu a co nestojí tolik námahy (včetně mě). Třeba je to v tom, že tu chybí literatura s konkrétními předpisy. Dělat biodynamiku jako otrocky prováděný předpis se podle mého míjí smyslem i účinkem, ale možná jako iniciace a bod, od kterého se lze odpíchnout, poslouží, když od ledna začnu uveřejňovat malý biodynamický seriál s kratším koncentrátem souvislostí a předpisy na preparáty, ke kterým jsem se zatím dostal.

Šardonky s vůní cidru

15. prosince 2009 v 8:05 | p.j.
Ó nebesa! Už jsem ani nedoufal…
Už jsem si myslel, že podprůměrná hladina originality a kreativity v našich končinách musí nutně souviset s atributy národní povahy jako je opatrnost hraničící se servilitou a všeobecná xenofobie vůči komukoliv, kdo vystoupí z řady. A že tudíž za víny stvořenými v duchu svobody a nezávislosti bude ještě dlouho nutné podnikat nákladné exkurze do odlehlejších koutů Evropy. Ale ne, viděl jsem to moc černě. Existují pořád ještě vinaři, kteří mašinerií školního vzdělání a reálného kapitalismu prošli nesehnutí a mají energii cestovat, učit se a zkoušet netradiční, z pohledu většiny možná až extrémní a riskantní cesty. Jen je asi třeba nečekat, že nám je pražské vinotéky naservírují pod nos a mapovat terén na vlastní pěst. O mladém vinaři Luboši Osičkovi (Vinařství Jaroslav Osička - Osičků jsou plné Bílovice, tito mají sídlo na Svárově 304) jsem měl zprávy už dlouho, je moje chyba, že lenost vyhrála nad zvědavostí. Včerejší soukromá degustace v Praze v bytě Jižního svahu (www.jizni-svah.cz) se alespoň u mne zapsala zlatým písmem. Jeho experimentální vína oxidativního typu nemají v našich končinách srovnání a poslouchat jejich životopis s mnoha poučnými odbočkami vykreslujícími filosofii a dynamicky nabývající zkušenost jejich tvůrce s vinařením bez chemie, bez síry, je pro mne k nezaplacení. Svobodná vína nehrbící se před většinovým vkusem či ekonomickou krizí, nezotročená školními dogmaty odrůdovosti a bodovacími systémy. Takových je nám třeba jako soli. Odcházel jsem do noci a opravdu mne hřál pocit, že existují-li takoví Osičkové, Trojaci, Stávkové, Korábové, Ovčačíkové, mělničtí malovinaři, jdou-li svou vlastní nepodbízivou cestou i větší vinařství jako Reisten, Sonberk, Žernoseky, Dobrá vinice, Vinselekt, Springeři (a jistě jsem ukřivdil dalším, kteří mne napadají v zápětí, ale někde ten výčet jmen už musím useknout), tak má zdejší vinařská tradice zdravé podhoubí a na její pestré barvy a valéry se lze jen těšit.

moravský pinot

10. prosince 2009 v 11:07 | p.j.
Silně jsem podcenil Vinné sklepy Valtice a jejich 1,5 litrové pistole. Dostal jsem jednu z jakostkou rulandskémo modrého bez udání ročníku (dle čísla šarže to mohl být 2005) k narozeninám. Co ale s takhle obrovskou lahví? Ani do ledničky se nevejde. Na domácí pití pro dva je to zbytečně moc, můžete to načít návštěvě, ale koho by bavilo pít celý večer jedno víno, obzvlášť když třeba nezachutná. A jelikož jsem nečekal v téhle řadě nějakou suprkvalitu (přeci jen jakostka, navíc tyhle lahve vidím v sídlištním supermarketu, jak nastojato už několik let pózují nad pultovým mrazákem a sedá na ně prach) bál jsem se to nabídnout hostům.

Měl jsem to tři čtvrtě roku pod oknem v ložnici, pak mě nějak přestalo bavit se tomu pořád vyhýbat, tak jsem to načal s tím, že něco upiju, pokud to nebude zkažené, a zbytek přeleju do sedmičky a dojedu o den dva dál.

Barvou to nevypadalo, že by to bylo nějaké skladováním poškozené a zoxidované - středně hustá grantátovka. Vůně zpočátku do zaprášené police a latexem čerstvě natřené židle. Později se více otevřelo, ale i tak spíš decentní kultivovaná vůně uleželého pinotu. Chuť ale na jakostku vyloženě pěkná, pevná, s tříslem ledva srovnaným. Pil jsem to dva dny, vždycky druhé sklenky měly nejlepší harmonii a strukturu (první spíš ještě zavřené a poslední už provzdušněním při nalévání s tříslem příliš zdrsnělým). Celkově to samozřejmě nebylo nic kdovíjak sofistikovaného a aristokraticky noblesního. Takový jednodušší moravský pinot, ale zase - a to oceňuji - žádná velkokapacitní odfláknutá anonymní spotřebka, žádné podezření z toho, že by pinot byl nakrášlen přídavkem nějaké jiné odrůdy.

Ony ty VS Valtice by v tomhle stály za průzkum. Našel jsem (tuším) ve starém Vinařském obzoru článeček o tom, jak dělají ročně snad přes deset různých šarží rulandského modrého, které nechávají nazrát několik let ve svých sklepích, a pak jednou ročně za přítomnosti různých VIP osob, sommeliérů a novinářů (sakra, jak se mezi ně vetřít?) otevírají a přechutnávají jen tyto různě archivně staré pinoty, a ty, u kterých se shodnou, že už se nebudou vyvíjet k lepšímu, uvolňují do prodeje. Už toto je bezprecedentně chvályhodný počin, který ukazuje, že pinot je u nich v privilegovaném postavení. Ovšem v katalogu a e-shopu na webu mají RM jen jako jakostky (dárkové 1,5litrovky a czech made), z přívlastků jen výběry z roku 2003 a pak archivní řady (ročník 2002 momentálně - ten jsem zkoušel a byl jsem podobně nadšený jak z dnes popisovaného). Někam musí mizet ty "lepší" přívlastkové kousky. Že by tedy zatím ve tmě jejich sklepů, nebo malé série pro jejich Spolek přátel? Bude nutné další pátrání, ale jiskra zájmu zažehnuta.