Říjen 2009

Ej od Strachotic větr věje

26. října 2009 v 13:35 | p.j.
Asi o žádném moravském pinotu se tolik nenapsalo (na ovine.cz i Jižním svahu) a nepodiskutovalo v kroužcích, jako o Rulandském modrém 2003 výb, Znovín Znojmo, Strachotice, U kamenů. Jako mladé víno slibovalo za malý peníz hodně muziky po letech archivace. Už po pár letech se ale stalo demonstračním příkladem podivné vady, kterou my v pražských vínofilských kroužcích nazýváme zkráceně "Makedonie". Víno se kdovíproč zvrhlo do podivných řepo-bramborových drsně neharmonických ohavností. S podivem jsem se s "Makedonií" potkal i u jiných pinotů, hodně u moravských z ročníku 2003, ale i v jiných, včetně těch z Burgund. I na tomto blogu jsem si dovolil malého vědeckého teoretizování na téma Geosmin. Každopádně jsem si v jednom byl jistý: tohle víno už nikdy lepší nebude. promění se dřív nebo později v nepitelný bakteriemi zničený humus.

K potvrzení mé věštby jsem světil v archivu poslední lahev až do posledního víkendu. Na má slova prostě muselo dojít. Otevřel jsem, nalil do velkoobjemové sklenky a všiml si, že na stěnách se vysráželo na tuny barviva. Už jsem si připravoval mimické svaly, jak je zkorutím během pár vteřin do útrpné grimasy. Ale člověk si asi nemá sebevědomě hrát na věštce, protože vůně byla pěkně nazrálá, spíš obecně ovocitá, do unavené divokosti. Ani stopa po čerstvě vyorané řepě. Chuť v chladnějším víně celkem příjemně hořkonasládlá, až oteplením v chuti vytanulo mohutné nijak zvlášť strukturované tříslo, z kterého by víno mohlo žít dalších deset let, a ve vůni pak staré kuchyňské koření. Žádná Grand Cru finesa a delikátnost, to ne, ale musím přiznat, že víno se mění k lepšímu, taniny kondenzují do nasládlejších poloh. Zajímavé. Pak tedy "Makedonie" asi není nemoc či vada, ale jen pěkně otravné mezistádium. Každopádně jestli máte ještě nějaký zbytek tohoto pinotu doma, nelamte hůl, pošetřete, otevřte tak za pět let.

Spolujízda

22. října 2009 v 12:28 | p.j.
Objevil jsem pěkný zdroj nepředražených Burgundských vín té nejvyšší kvality: www.noblewine.eu

Je to za humny, v Mnichově. poslal jsem dotaz na shipping costs do Prahy, tak prý:
1 bottle: 13,90
6 bottles: 18,90
12 bottles: 26,90
18 bottles: 32,90
Samozřejmě čím víc vín, tím levnější doprava. Dokonce dali najevo, že podle velikosti zásilky poštovně ještě dále velkoryse zredukují. Nevybral by si tam někdo něco? Kdo se tolik v Burgundsku neorientuje, tak jména jako Brocard, Fèvre, Thibault Liger-Belair, Arnoux, Marquiz d´Angerville, J.F.Mugnier, Cathiard či Bruno Clavelier patří k absolutní špičce téhle oblasti, klidně poradím s konkrétnm výběrem. Sice v Burgundsku by vyšli asi ještě o fous levněji, ale i tam se docela špatně shánějí nehledě na to, kolik stojí benzín 1000km tam a zpět. A garantuji vám, že v ČR rozhodně Chevalier-Montrachet za 139,- ani Richebourg za 169,- (ceny jsou včetně DPH) neseženete.

Biodynamický hotspot

20. října 2009 v 6:30 | p.j.

S potěšením zaznamenávám, že žezlo šiřitele biodynamických myšlenek převzal vedle Radomila Hradila ještě někdo další. Teď ještě někoho, kdo konečně přestane jen snít a akademicky debatovat, a zakopá ve správnou dobu na svém pozemku všechny potřebné preparáty a založí ten pravý a nefalšovaný živoucí biodynamický kompost.

Mimochodem Nikolaihof jsem loni v Rakousku zakoupil a degustoval, rozhodně dobré víno pro první setkání s biodynamií. Nic nepochopitelně extrémního, originální, leč obecně přijatelné kvalitní víno z Wachau. Letos jsem tímto regionem projížděl a hned na prvním parkovišti, kde jsem zastavil, abych fotil impozantní vinice, v St. Poltenu, byla šipka ke vchodu do Nikolaihof. Prohlídky vítány, akorát nesmíte cestovat v sobotu dopoledne jako já.

Prosba, výzva k účasti

15. října 2009 v 9:52 | p.j.
S tou Encyklopedií vinařských obcí a tratí, na které usilovně pracuji a kterou ještě stále nevidíte, mám ještě velké a tudíž dlouhodobé plány na vylepšování. Samozřejmě se to pomalu dostává do stádia, kdy už přestává být schopen to realizovat jeden člověk. Chápu, že těžko najdu inteligentního samostatného ochotného vínem postiženého člověka, který by měl dostatek chuti a času na projekt, z kterého finančně nic kloudného nekouká. ale když už mě ve štychu nechali i vinaři, kteří jediní by na propagaci svých vinic mohli mít nějaký zájem, snad bych mohl požádat věrné vínomilné čtenáře aspoň o toto naprosté minimum:

Představoval bych si, že bychom společně pod jednotlivými vinicemi shromažďovali databázi vín (přívlastkových či VOC) a jejich vinařů, která se někde někdy objevila. Příklad:

Perná - Železná: Mikrosvín (RV, Kerner, CS, Mer, Fr), Tanzberg (RV), Galant (RV), Popela (RV), Volařík (RV), Zdeněk Peřina (RV), Plešingr (Fr)

Sám mám tlustý bloček degustačních poznámek, občas provokuju ve vinotékách, že si do notýsku zapíšu vinaře s nějakou obskurní vinicí (a vypadám pak jako inspektor nebo špión od konkurence), ale sám tohle nezvládnu dovést do nějakého užitečného stavu. Takže kdybyste mi takhle po troškách posílali do mailu (yelenovo@yahoo.com) své reporty o tom, jakou odrůdu z jaké vinice + vinařství jste někde potkali, případně třeba skeny z nějakých koštů, výstav, degustací (ale tam, bohužel, bývají vinice zřídkakdy uvedené), budu štěstím bez sebe. Nemusíte posílat notoricky známé věci (Znovín třeba), ale radši budu číst něco, co už vím, než vůbec nic. Tisíceré díky! A vězte, že určitě vymyslím, jak odměnit ty nejaktivnější viniční spamery :- )

Srážkové úhrny chyb

13. října 2009 v 14:18 | p.j.
Z nebe prší nejen voda ale i chyby a chybičky. To je normální. Bezchybnost je nenormální. Sám generuju pěkné kousky, včetně hrubek. Nebo klasicky (téměř vědomě) píšu názvy odrůd malými písmenky, místo "Vinselect" píšu "Vinselekt", u některých vinařství (třeba to v Roudnici nebo na zámku v Mělníce) si nejsem schopen zapapmatovat slovosled jejich oficiálního názvu, tak ho různě przním. A tak dál. Pořád dokola. Snažím se aspoň v článcích (když už ne v mailech a chatu) sám sebe nějak kultivovat, než něco odentruji, hledám v knihách a na internetu, ale má to střídavé úspěchy. O to víc jsem alergický na některé jiné druhy chyb jiných lidí, které si z nějaké úchylnosti víc hlídám. Třeba škrábu sklo monitoru, když vidím odflákle napsané názvy francouzských vín. Pravidelně se to objevuje v pozvánkách na různé (často honosné a drahé) ochutnávky. Ještě tak bych přivřel oči nad tím, že se někomu nechce lovit na naší klávesnici neuvedené znaky jako:ôâüàè. I když tedy...když už někdo dováží programově francouzská vína za tisícové ceny, tak by si snad mohl zavést nějaké klávesové zkratky, automatické opravy nebo Windows mají tzv. Mapu znaků, odkud to jde vylovit. Možná i základní kurs francouzštiny by u takového personálu neškodil, protože to pak stačí k tomu, aby člověk podvědomě sykal v reflexu, když vidí chateau místo Château nebo Gréves místo Grèves. Daleko horší jsou chyby v názvech, kdy se nezdvojuje, co má, a naopak, nepíše se poslední souhláska (to svádí - Francouzi jí většinou nečtou, to ale neznamená, že by se neměla psát). Vypadám asi jako láteřící hnidopich, ale jak by vám připadlo, kdybyste četli: Miler turgau 2006 cabinet, Mikrovin Mikulo, Perna, Zelena? Jsou firmy, u kterých je taková chyba ve francouzských názvech ob řádku. Pamatuju se mail, kde byly tři různé verze slova "Chardonnay" - a žádná z nich dobře. Když už mi přestalo bavit se u toho jen bavit, tak jsem jim napsal velice slušný, diplomatický a uctivý mail, že by si na to měli dát pozor a zkontrolovat si to i na webu. Jedni to vyřešili tak, že mě škrtli z mail listu a už mi od nich nic mučivého nechodí (a na webu se to sice trochu zlepšilo, ale...), druzí srdečně děkovali za upozornění...a nic se nezměnilo. Tak tedy jestli tohle čte někdo z profíků a dovozců (zase abych byl spravedlivý, jsou firmy, od nich dostávám maily léta, a neměli tam chybu ani jednu), budu rád, když se pak deště změní
v mrholení :-)


Kam tohle spěje?

7. října 2009 v 10:08 | p.j.
Taky vám do pošty téměř denně chodí pozvánky na degustace? A taky vám připadá, že jejich ceny jsou čím dál ulítlejší? Blahořečím tomu, že se o francouzská vína zajímám už víc jak pět let a většinu stěžejních "poznávacích" degustací absolvoval v letech 2004-2006, protože dneska už by to bylo mimo mé možnosti. To, co kdysi stálo dvě stovky dnes stojí pět - a to je opravdu téměř startovací čára. Dřív byly pětistovkové záležitosti to lepší a člověk se na to těšil dva měsíce. Tisícovková akce byla vyvrcholením sezóny, výjimečná sláva. Dnes začíná být standardem v kategorii francouzských vín cena 1000-1200 za večer, s jídlem násobek. Vůbec nejsou vzácné degustace za tři, pět tisíc, chodí mi pozvánky i na deseti, sedmnácti, dvacetitisícové sumy. Dokonce pak třeba přijde aktualizace, že první termín takové akce je již vyprodán, tak posílají datum na druhý termín. I dovozci, které jsem v podobných lamentováních nad zdejší drahotou dával za vzor umírněné cenové politiky, mají dnes v ceníku burgundská Premier Cru druholigového vinaře za 3500,-Kč. To je cena, za kterou byste měli v Burgundsku Romanée-St.-Vivant Grand Cru od renomovaného vinařství. S Jižním svahem do toho od počátku tepeme, vyzýváme k bojkotu, ale ten trend je přesně opačný, než bychom si přáli. Ćlověk by myslel, že jak se dovozci množí, že si budou konkurovat, že poučenější zájemce o ta vína stejně nakonec zjistí, že levněji ho to vyjde všude na západ od Rozvadova nebo na internetu, ale kapitalismus u nás má zřejmě svá specifika, krize nekrize. A tak jsem docela rád, že časem období "tohle musím ochutnat" mám už za sebou, že funguje mezi vínomilcema solidární systém jak v přímém dovozu, tak v podělení se o zajímavé lahve v soukromých domácích seancích. Takže René a Rudolf ať si chodívají na golf, ulítlejm akcím a cenám kynem zdviženým prostředníkem.

Skrze pěnu radostný výkřik

6. října 2009 v 8:51 | p.j.
Takvčera, 5.10.2009 v 21:35 hod konečně přišla ta chvíle a po dvou letech usilovné píle konečně proletěl jsem cílem - POSLEDNÍ MAPA BYLA DOKONČENA!!! S vlhkým okem jsem to spočítal, tak celkem to dělá 225 map viničních tratí na 181 listech. Jediné, co mělo v lednici bubliny byl vlastnoručně školený Tramín 2008, kterému se zastavilo kvašení a ne a ne naskočit, takže jsem ho lahvoval se zbytkovým cukrem. Když praskla ve sklepě první lahev, jak když se rozprskne o bok prvně na vodu spouštěné jachty Dom Perignon, natahal jsem zbylé do lednice. Teď se hodil. Dlouho jsem se ale nad pěnivou sklenkou nedojímal, katastrofický telefonát z práce to utnul. Konec konců… práce je ještě mraky, tak na dva životy, a slavit by se měl vlastně každý nový
den.

Chvála dřínu

2. října 2009 v 8:47 | p.j.
Tohle září se nějak vymklo kontrole, zavalilo povinnostmi a donutilo k pro mne nepřirozenému tempu. Takže než jsem se skrze to nejnutnější dobral k oslavnému článku na šípkově rudé bobule, už jejich sezóna asi skončí a pod listím se v klidu oddají tlení.

O dřínkách jsem vždycky čítal jen jako o nějakém imaginárním staročeštinou a venkovem vonícím polodivokém ovoci. Asi jako kdoule, aronie či rakytník - něco, co asi někde na světě existuje, ale mám šanci to vidět asi jen na obrázcích případně si to na nějakém biojarmarku koupit zavařené. Jak se tak člověk ale toulá anonymním pražským sídlištěm, objeví časem nejen kdouli, aronii i rakytník, ale samozřejmě časem nutně musí kápnout i
na ten dřín. Napřed jako nepřehlédnutelné žluté jarní květy a posléze v plném létě i jako dozrávající červené plody. Přes zapřísahání rodiny, abych tu jistě jedovatou bobuli hned zahodil, jsem jednu ochutnal - byla dost trpká. Druhá bobule v kapse zapomenutá ale neshnila, nýbrž seschla - a pak nápadně připomněla sušenou brusinku. Další výpravu na bobule jsem musel několikrát odložit, až jsem
v půli září smutně shledal, že většina dřínek je už ve stádiu spadanosti a přízemního rozkladu. Jeden keřostrom, trochu odlišný kultivar od okolních, si ale přezrálé plody podržel déle. Padaly sice k zemi téměř jen od kýchnutí, ale to bylo přesně ono! V tomto stupni vyzrání se nechaly bezproblémově jíst samotné nebo ještě pozvolna sesychat doma. Chtěl jsem něco nasušit, ale bylo jich jen hrstka a chuť sušených se významně odlišovala od čerstvých. Takže jsem nakonec upustil od předsevzetí nasušené plody prezentovat jako delikatesu k archivním pinotům - beztak by to nebylo správně pochopeno. Všechno jsme snědli.

Dřín mi přijde hned po brusince jedno z nejzajímavějších ovocí. I z jednoho stromu je každá bobulka víc nebo míň chuťově jiná od ostatních. Některé jsou výrazně sladké, jiné jdou do sucha a natrpklosti. Mají v sobě jak něco z brusinky, tak ze šípku - přezrálého a přežahlého prvním mrazíkem, ale i něco z
jeřabiny, hlohu, rybízu… k pinotu možná vhodnější než leckdy příliš výrazné zavařené brusinky. Akorát ta pecka uvnitř je dost velká a tenká dužina se jí drží až přehnaně. To je asi důvod, proč toto ovoce nenašlo nějakého širokého pěstitelsko-potravinářského využití. Weby zmiňují využití spíš v tradiční čínské medicíně (na játra, na potenci a všelico jiného). Příští rok hodlám s touto divokou plodinou víc experimentovat - nemáte někdo nějaký zaručený recept na nějaké marmelády, kompoty či jiné úpravy?