Zuby času zaťaté

22. září 2009 v 12:56 | p.j.
Být milovníkem pěkně zestárlých vín není vůbec jednoduché (pěkně to popisuje mimo jiné nedávný článek zde: http://vinny.blog.cz/0909/dva-vylety-do-historie). Já si taky často připadám, že si ze mě dělá Démon Archivace prachsprostou srandu.

Přes černé pinoty, které s přáteli mamonářsky střádám na pětileté slepé srovnávací degustace, už v mém archivu ani nejde zahlédnout jiná odrůda. Při dělání místa na pinoty už dokonce došlo i na rýňáky. Zlikvidoval jsem ročník 2005 ještě před pětiletou lhůtou - jaký nerozum. Přihodil jsem i veltlíny téhož ročníku. První dvě lahve jsem zkusil koncem minulého týdne. Napřed jsem měl nějakou takovou slavnostnější náladu, povedlo se mi v práci dotlačit certifikaci k úspěšnému auditu a to bylo třeba zapít něčím...triumfálnějším. Hrábnul jsem po Veltlínském zeleném 2005 ps z Goldhameru (Zdeněk Peřina). Pana Peřinu velice uznávám. tohle víno jsem kupoval přímo u něj v Klentnici. Pěkně jsme si popovídali a dozvěděl jsem se, že na Goldhameru už veltlín nebude, protože ty staré keře právě vyklučil. O důvod víc si koupit do archivu víno z prastarých veltlínů, které odešly do věčných lovišť. První lahev jsem načal asi dva týdny po návštěvě u něj a přišla mi dost zajímavá, na archiv perspektivní. Uvidíme, co z takovou raritou z jedné z nejlepších tratí na Moravě udělalo vlídné přítmí mého archivu. Vůně...vegetálně nemocná, chuť velmi netypicky natrpklá a tak neharmonická, že mi naskakuje husí kůže, otřásám se, vylévám. Démon archivace se chláme smíchy a já se musím vyléčit jiným veltlínem - suchý pozdní sběr 2005 Weinperky (Znovín). Tam už je naštěstí vše v pořádku, typická weiperkovská přívětivá, elegantní a měňavá vůně, těžko popsatelná, ale lehko rozpoznatelná i u jiných vinařů z této trati (má to atributy manga, bílé moruše a žlutých špendlíků - ale jen v elegantních náznacích), pevná, hrdě vzpřímená chuť s přesně nadávkovaným zadrhnutím i kyselinou. Ovšem včera jsem zahájil likvidaci rýňáků. Vybral jsem Ryzlink rýnský 2005 ps Velká Vendule (Žernosecké vinařství), protože jsem jeho archivační potenciál viděl jako nejnižší. Sám pan Kupsa v křížovém výslechu otevřeně přiznával, že vína dělá na brzskou spotřebu, nedokáže odhadnout, co udělají za pár let, ani to sám se svými víny nezkouší. Ovšem...odrůdu po zakroužení neomylně trefila naslepo i manželka, rýňák vonící po čerstvě nakrémované kanadě, jak když vyšije. Sice nic metrosexuálně jemnocitného jak třeba některé kusy německé, ale takový "echt" pořízek víc podobný alsaským. Hřejivý, mocný, na vrcholu. A to se mi při otevírání protáčely panenky, protože korek byl po stranách naskrz proteklý na dvou místech!

Fakt nevím, čím to uzavřít. Asi že tvrdej chleba mají ty investiční poradci, co radí milionářům, co si mají zaarchivovat. Pak není divu, že značky, u kterých lze něco predikovat dvacet let dopředu, stojí takový hříšný peníz. Je to jako předpovídat počasí. Do budoucna hledíme jen přes zamlžený brejle. O tři dioptrie slabší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tom Tom | E-mail | Web | 22. září 2009 v 15:34 | Reagovat

Poutavě sepsané! Pojem "Démon Archivace" si budu pamatovat :) Zrovna cumlám taky nulapětku, Dornfelder od pana Tomčaly z Kobylí, a tady Démon neúřadoval, je to fajn.

2 Martin S. Martin S. | E-mail | Web | 23. září 2009 v 14:21 | Reagovat

Pěkný a pravdivý - zvláště ten závěr. Nakonec ovšem v tom je ta hra na archivaci napínavější a zábavná - co s tou poslední lahví? čekat? vypít? měl by být ještě čas, ale co na mě ten Démon Archivace zase ukuje?
Jen člověk nesmí prohrávat příliš často, hehe :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama