Když nalitý hrozny do kyblíku nosíš

2. září 2009 v 11:34 | p.j.
Musím říci, že ze všech vinohradnických činností sklizeň miluju asi nejméně. Nedokážu se přesto nějak přenést. Chápu, že ten hmatatelný a ochutavatelný výsledek celoroční dřiny by měl být tou třešničkou, rituální oslavou plodnosti Země a umu vinohradníka. Ale prostě…Už jak se to blíží, propadám panice a stresu. Dlouze rozmýšlím, co jsem kdy v minulých ročnících udělal blbě, abych se toho vyvaroval - abych zas udělal nějakou další botu nebo aspoň mučivý kompromis. Reviduji, co třeba připravit, případně dokoupit - abych stejně pak na něco zapomněl. Dumám nad oblohou a kalendářem, ochutnávám kuličky - a stejně je vesměs v tom dni D, hodině H něco "špatně". Mám raději řez nebo zelené práce, kde člověk sám s keři v duchu rozmlouvá a medituje. Kolem sklizně je vždy ale příliš ruchu, zmatku, spěchu a lidí. Sběr sám prostě nezvládám. Sice občas neuspěju s obtelefonováváním známých a sedím pak nad hromadou úrody sám třeba celou noc, ale to už jsem tak dobitý a unavený, že mozek funguje na autopilota a zabezpečuje jen běžné jednoduché setrvačné úkony. Taky vinice lépe "promlouvá" , je-li v klidu, pod listím, sněhem, nebo rozpučelou travou - přerostlá vegetace pozdního léta v rozpáleném dni čpícího vlastním potem - to prostě není ono. Letos se mi sice muškát odměnil vrchovatě množstvím krásných zralých zlatavých hroznů, díky za to, ale - jak pravil billboard: "V životě jde o víc než jen o Volvo" J Takže když jsem táhnul o půlnoci těžké demižony a harampádí přes celé parkoviště do bytu a sprchoval pak ze sebe ulepenou směs potu, špíny a sladké šťávy, rouhal jsem se sice, jestli toho mám za potřebí. Ale mám. Neobejdu se už bez těch zvláštních vůní - od rozkvetlé révy po rozhrabanou zem, zvuků i barev, propadl jsem tomu, jsem ztracen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 André André | E-mail | 2. září 2009 v 23:57 | Reagovat

Krásné.
Jak komentovat lyriku?
Stala se cesta cílem,
nebo je tomu naopak?

„A bývalo i hrozně na vinici.
Na věky sami Černé hlavy vína
ležely sťaté, lidský život byl
peronospora marná prašivina.

A přece láska, jako modrá skalice,
ta krásná dřina k uzoufání
nás zachránila. Dozrál vinohrad,
pod tíhou hroznů čas se sklání.

Zas konec léta. Zas je blízko k vínu
a čistý vítr zpívá o podzimu,
tak jako tenkrát dávno kdysi.

Ať život sklání se či nesklání,
dny lásky jsou jak sklepy ve stráni
lisovny s dubovými lisy.“

2 p.j. p.j. | 3. září 2009 v 14:16 | Reagovat

no vida, krásný. Dík!

3 Neználek Neználek | E-mail | 3. září 2009 v 20:54 | Reagovat

A když ten text zazní i s Pavlicovou hudbou. Mrazí mě!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama