Lesk a bída Chardonnay

8. července 2009 v 13:20 | p.j.
Zesbírání etiket jsem nějak vyléčený, ale je mi líto nějaké netuctové vyhazovat. Tak je odlepuju aspoň Petrovi Šimečkovi. Ten taky překonal kvantitativní fázi, mu nejde o to mít sbírku největší, naopak aby se v tom množství neztratil, vybral si své témata a oblasti, zbytek (rozuměj valná část jeho megasbírky) jde nemilosrdně na výměnu s ostatními zapálenci. Petra zase nebavilo doma překládat z místa na místo staré Vinařské obzory, tak mi je jednoho dne navezl a odvezl si přebytečné etikety.
Pročítat se starými časopisy mne vždycky bavilo. Usmívat se nad problémy, z dnešní perspektivy překonanými, marginálními nebo zpola zapomenutými. Najít tam zajímavou souvislost, která unikla. Źasnout nad starými fotkami. No a pro tenhle blog to je neutuchající zdroj vzkříšených témat, námětů k úvahám.
Hned v prvním čísle, co jsem popadl do ruky (3/2002), mi to nejvíc vyrojilo myšlenek kolem článku Současné poznatky ze zpracování odrůdy Chardonnay (překlad z Revue des Oenologues 5/2001). Článek z neskrývanou hrdostí shrnuje technologické poznatky související se zpracováním odrůdy Chardonnay. Všechny pochody kolem ležení na kvasinkách byly zmapovány (ve Francii se tím zabývalo 20 vědeckých prací, v USA a Austrálii prý 57% vědeckých prací z oboru vinařsko-technologického). Stejně tak vše kolem interakce chardonnay-dřevo, chardonnay a kvašení a zrání v nerezu či sudech. Byly stanoveny optimální teplotní průběhy kvašení, macerace a kryomacerace. Síření a Chardonnay (síření je nevyhnutelné u plísní zasažených hroznů. Jsou-li hrozny zdravé, lze obsah síry snížit o 20%, ale výsledná vína jsou jednodušší). Čisté kvasničné kultury a Chardonnay ("Nebyl prokázán všeobecný vliv čistých kultur na kvalitu vína.") , a také macerace buněčných blan, enzymy, bentonit a kasein a aktivátory kvasinek. Popsány a identifikovány byly aromatické a chuťové složky
Chardonnay z různých koutů světa. Nechci to vidět vůbec jen černobíle, samozřejmě tento vědecko-technický pokrok pozvedl mnoho vín stěží prodejných za hranicí okresu do polic obchodních domů, vyřešil spoustu problémů s vadnými a nepovedenými víny, mnohá vína jistě přibyla na těle či naopak elegantně zkrásněla. Leckdo asi dost zbohatl (obzvlášť ze zámoří). Mnohému spotřebiteli zachutnalo takové chardonnay mnohem více (i měl období, kdy jsem si z Chardonnay od Tarapacá a z Bulharska sedal na zadek). Ale… Nelze nevidět i tu odvrácenou stranu. Že se tím vytvořil jakýsi nepřirozený ideál krásy,kterému se většina snaží připodobnit asi jako mladé dívky modelkám v časopisech. Obzvláště závody postavené na zelené louce v rozlehlých pláních tzv. Nového světa chrlí chardonnay ještě chardonnayovatější než v Chablis a Burgundsku (a Riesling rieslingovatější než na Mosele). Že se tím sice zvedla jakási průměrná úroveň kvality, ale to nejen na úkor těch nepodarků, ale i na úkor těch charakterních vín, která něco vypovídala o místě a době svého vzniku. Chardonnay se stalo jakýmsi prototypem globální odrůdy, z které je schopen jen trochu slušný technolog pomocí manuálů vytvořit prodejné a líbivé víno. Tato velkoobjemová vína na vypití ten den, co je koupíte v supermarketu zaplavila svět a ze strachu, aby je trend nepředběhl, donutila změnit v podstatě klasické technologie i vinařstvím, jejichž vína to do doby neměla za potřebí. Čistě jen pro to, že když Chardonnay chutná a voní VÍC jako Chardonnay, je to prostě lepší Chardonnay, alespoň pro certifikované degustátory v bělostných kójích a pro armádu nově se vygenerovaných spotřebitelů, kteří nechtěli pronikat do tajů apelací, hierarchií, přívlastků a dávné historie a vůbec hledat ve víně a jeho senzorice nějaké složitosti. A ještě když to stojí zlomek toho, co si za své snobské lahve řeknou někde ve Francii, není co řešit. Ovšem velmi záhy se tento komerční úspěch namejkapovaného Chardonnay obrátil proti odrůdě samé. Mondovino, Bokovka a články několika vlivných recenzentů a z Chardonnay se stal málem zástupný symbol globalizace jako občerstvení s houskami McDonald. Z nějakého důvodu, který by stál za samostatnou analýzu, byla tato odrůda poměrně pohrdavě a nenávistně přijata i u nás. Téměř pravidelně slýchám klišé, že tato odrůda "sem nepatří". Snad kvůli hůře vyslovitelnému názvu zvedá nacionální vášně i u lidí, kteří jinak nemají problém s různými Dornfeldery, Hibernaly, Kernery, celým stádem novošlechtěnců či pinotem blanc, který se tu odedávna pěstoval ve smíšených výsadbách s Chardonnay, protože (a to by též stálo za analýzu proč) zdejší odborníci dlouhá léta obě odrůdy odmítali rozlišovat. Chardonnay je dnes prostě opovrhovanou odrůdou, ale odrůda sama za to nemůže. Obvinil bych
z toho tyhle nadšené šiřitele enologického pokroku, mediální zálibu v hledání veřejných nepřátel, a všechny, kdo svými názory přispěli k udržování ideálů "chardonnay nejchardonnovatější" . Před dvěma lety jsem s velkým potěšením projel snad dvacet vzorků Chardonnay ze všech koutů ČR na Winefestu v Mělníce a rozhodně si nemyslím, že by sem tahle odrůda nepatřila. Zjevně se k řadě zejména drobnějších vinařů všechny ty technologické vychytávky a americké dubové sudy nedostaly, takže u nich se zjevuje minerálnost a mnohoznačnost této odrůdy v její nezastřené kráse a doplňuje spektrum těch dokonale zvládnutých vín v nečekaně široké škále stylů a poloh. Snad se aspoň na příkladu causy Chardonnay svět poučí a globální
mustr libovolné další odrůdy se nestane propříště masově kopírovaný a adorovaný na úkor rozmanitosti a osobitosti. Pestrost je vždycky lepší než sebezářivější jedno či dvoubarevnost. Nebo ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 p.j. p.j. | 8. července 2009 v 13:27 | Reagovat

omlouvám se za úpravu tohole článku. původně tam byly odstavce a název článku byl tučně. blog.cz mi ale tvrdošíjně psal, že počet znaků přesáhl 20000 (i když word spočítal i s mezerama 5500). teprve když jsem zrušil všechny odstavce a tučnou větu, tak to prošlo (i když si to samo od sebe seká běžně odstavce podle svého, třeba vprostřed věty). psal jsem to kdysi technikcké podpoře blogu.cz, obyli mne jedním mailem, že to jsou skryté znaky, které nevidím (asi ani word nebo co?), na mé další otázky, jakože jak můžou neviditelné znaky zčtyřnásobit viditelné atd. už nereagovali. blog.cz tedy dalším adeptům na blogerství nedoporučuji.

2 Jo Jo | 8. července 2009 v 16:43 | Reagovat

Souhlas, taky si nemyslím, že by sem Chardonnay nepatřilo. Určitě stokrát více než nějaké ty Cabernety. Vždyť jeho burgundský souputník PN je tu bezpochyby (ostatně máme to i historicky podložené :) jako doma. Tak proč ne Šardonka?
K tématu - co by autor navrhoval k vyzkoušení za zajímavé či dokonce špičkové rozumně dostupné Chardonnay z Čech a Moravy?

3 Neználek Neználek | E-mail | 8. července 2009 v 17:00 | Reagovat

Na šardonku mě nesahejte!
Jak sem nepatří!? Patří a jak! Jen v Polešovicích byli z jejich kvalit tak zblblí, že přišlěchtění PN upřednostňovali "nevědomky" keře CH.
Na místních koštech je mezi PN tolik vzorků s atributy CH, že se raději nechci ani dívat do vinohradů a strýce přesvědčovat, že jejich "burbunda néni burbunda"
Vždyť takévé CH z Mikrosu (Daniel)určitě není supermárketová líbivka.

4 André André | E-mail | 8. července 2009 v 20:08 | Reagovat

Tak tedy příspěvek do diskuse.
Základní postulát:   Podle mého názoru jsou veškeré burgundy s bílým hroznem v této zemi Chardonnay.
Je zde někdo, kdo může odpřísáhnout,  na základě svých ampelografických znalostí,  že v této zemi  viděl Pinot blanc?
A co to vlastně vůbec je?  
Já jsem například při hledání na webu  poznal,  jak se začíná hroutit náš svět.  Osvědčené stránky nefungují, nebo  na nich nelze nic nalézt (např. genres, kde dříve býval velmi kvalitní atlas révy), a tak jsem sáhl po klasice.
D oc. Josef Blaha: Réva vinná(NČSAV 1961).
A zjistil, že pan docent se o Chardonnay zmiňuje pouze v oddíle věnovaném burgundskému bílému v souvislosti, že Burgundské bílé  je odlišné od Pinot blanc Chardonnay, přičemž však o 5 stránek uvádí, že víno z Burgundského bílého: „ patří k nejjemnějším druhům bílých vín nejen u nás, ale i v zahraničí (Chablis ve Francii)“!!! Hned následuje oddíl věnovaný Gamay bílému (Gamay blanc), jehož charakterizace odpovídá předešlé odrůdě
Z dosavadních zkušeností  a, i z výše uvedeného vyvozuji,  že následující odrůdy: Pinot blanc; Morillon;  Gamay blanc; Chardonnay; Melon; Peurion;  Auxerrois blanc, představují prostou variační šíři burgundského s bílými hrozny, přičemž ostré hranice, pro jasnou definici odrůd,  nelze stanovit.
Pokud jsem Vám šlápl do úsměvu, jsem rád. Pokud Vás to podnítí k další činnosti, jsem na n-tou mocninu raději.
P.S.  Zcela souhlasím, že réva za nic nemůže.  
Považuji se za téměř ortodoxního přírodovědce, tedy komerční chardonnay, není chardonnay k relevantnímu výzkumu.  Tak se neobtěžujte pojmy, stejně jsou to nomen nudum, a hledejte podstatu.

5 Lukáš Lukáš | E-mail | Web | 8. července 2009 v 20:26 | Reagovat

Vždyť šardonka se u nás od nepaměti pěstovala smíšeně právě s Pinotem blanc. Proto nejspíše ty mýlky a záměny. Přesto je dnes velmi obtížné rozlišit TO pravé Chardonnay, třeba od rulandy bílé. A jaké má vůbec právě TO pravé být? Tato odrůda nabízí snad nekonečnou a variabilní škálu vůní i aromat, v závislosti na vyzrání suroviny i školení ve sklepě. Přesto si troufám tvrdit, že je právem považována za královnu bílých vín, hlavně ve světě.

6 Neználek Neználek | E-mail | 8. července 2009 v 22:16 | Reagovat

Troufám si tvrdit, že ve vinohradě podle listu dokážu odlišit CH a PB.
A myslím si, že na hubu občas odhalím CH deklarované jako PB. Ale v dobách ušlechtilých kvasinek, čert ví. :)
Na toto téma jsem trochu pátral a něco sepasal na ovine.cz (týden odrůdy CH). Zdrojem mě byl šlechtitel p. Habrovanský, který byl u toho, když v Polešovicích přistihli sami sebe s nerozlišování CH a PB. Popsáno i v několika Vinařských obzorech.

Jo,a omlouvám se, u předcházejícího příspěvku má být PB a ne PN.

7 Neználek Neználek | E-mail | 8. července 2009 v 22:17 | Reagovat

A ještě pro Andrého, toto je dobrý atlas:
http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/556/

8 André André | E-mail | 9. července 2009 v 1:19 | Reagovat

Neználek: Toto (http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/556/)je skutečně dobrý atlas. Což tedy nechat na panu Dr. Sotoláři  konečné zhodnocení skupiny burgundských odrůd révy vinné se světlým hroznem?
Na tom by se i dalo habilitovat:-)

9 Slamáček Slamáček | E-mail | 9. července 2009 v 8:30 | Reagovat

Souhlasím s Neználkem ohledně rozlišení CH a PB.Mám vysledované rozdíly již od samotného rašení (PB o něco později) přes vzhled hroznu, listů až po samotnou chuť hroznů. PB mi je vláčnější a víc hebké.
Ve vinohradě je mám vedle sebe už 22 let. Tehdy jsem vysazoval PB a postupně jsem zjistil, že to je vlastně CH (to Ch ještě oficiálně nikdo neměl a obecně málokdo znal) a mám ve výsadbě ,,zamíchaný" PB.

10 p.j. p.j. | 9. července 2009 v 9:22 | Reagovat

No, já si vzal ten článek z Vinařského obzoru a i na své jedné a půl řádce bílé burgundy jsem našel s jeho pomocí čtyři keře Chardonnay. zásadním znakem je výřez listu okolo řapíku (chardonnay ho má do výrazné lyry, Rb jde hodně těsně k řapíku). Těch znaků je víc, pamatuju se ještě, že se liší i počet tyčinek v květu, jedno má pět a druhé šest (z hlavy nevím které kolik) - a to opravdu též sedí.

11 J.Č. / Jižní svah J.Č. / Jižní svah | E-mail | Web | 9. července 2009 v 9:28 | Reagovat

Pěkný čtení a fajn diskuse! :) Já jsem teda jeden z těch, co zatím pil domácích Chardonnay, ze kterých byl opravdu nadšen, jen pár. Takže preferuji odrůdy přeci jen lokálnější. Ale když se povede, může to být skvělé pití.

K tomu [1]:, je to dost jednoduché. Word je, co se týče konverze dokumentů do HTML na web, naprosté ZLO! Doplňuje tam neuvěřitelné množství svého balastu a nabobtnání velikosti textu na mnohonásobek není nic neobvyklého. Bojuju s tím i u sebe, ale Blogspot má v editoru tlačítko "odstranit styl", které tyhle věci zlikviduje. Zachová odstavce a odkazy, tučné písmo či kurzívu si holt naklikám znovu. A existuje i webová aplikace, kam hodíš to wordem vygenerované HTML a ona ho "vyčistí"... http://www.algotech.dk/word-html-cleaner-input.htm

Udělal jsem pokus na tvém geologickém slovníku, we wordu to je necelých 5000 znaků i s mezerami, uloženo jako Word web page to má 95kb! Uloženo jako "Word web page, office specific filtered" stále 35kb, prohnáno tím filtrem z odkazu výše pouhých 6.3kb :o) Tj. odpovídá počtu znaků doplněnému o odřádkování, tučné písmo a tak. :)

12 p.j. p.j. | 9. července 2009 v 10:17 | Reagovat

J.Č.: Ahá! Díky, Jsem poučen.
Jo: Co se týče nějakých tipů na char... rozdělil bych to na skupinu chardonnay technologicky precizně zvládnutých tak, že mě to baví. tam patřívaly Mikrosvíny z Danielu a Zimního vrchu, ovšem současné verze těchto vín jsou spíš kýčovité koktejly všelijakých bonbónových vůní. Krásná char, která už koketují s kategorií velkých vín mívá Helena Glosová. Též Reisten v tomhle je dobrý a šlechtitelka ve Velkých Pavlovicích. Tanzbergu se z Turoldu často též povede kousek. Královský byl výběr z cibéb 2004 od Malánika,  dobrý barrique jsem chutnal od pana Zapletala z Velkých Bílovic. Rád kupuju od Kovacse a z Moravína (Pod Sv. kopečkem I.). holánek zvládá tyhle burgundské odrýdy skvěle. Čebav a Šebesta jsou někdy trochu bonbónovky, ale docela baví. dokonce i od Skoupila mi 06ps přišel zvláštně krásný. Druhou skupinu šardonek si cením pro to, že tam ta technologie není tak znát a dovolí odhalit buď mineralitu a skvělý terroir nebo jsou taková vína neobyčejná svou mnohoznačností a charakterem, nad kterým se nechá dlouho dumat. Sem bych řadil perfektní terroir Neoklasu Šardice (Nenkovice-Hajdy), Patrie Kobylí (Lumperky i Dílce). Pil jsem perfektní záležitost ze ZVOS Hustopeče a od Václava Hanáka z Blatnice (char06ps). a do kategorie podivuhodných a zvláštních bych zařadil  třeba Char 06ps z VinopyVíno-vín (07ps), VSV Karlštejn (07ps), Židek-Popice (07ps), Spěvák (07kab). Atd. Prostě na nějaké větší výstavě tomu věnujte deset pokusů a určitě sami něco objevíte.

13 André André | E-mail | 9. července 2009 v 10:18 | Reagovat

Asi bych měl pomaleji psát než myslet a držet se svého oboru. Tak, jak jsou popsány v atlasu, lze PB a CH dobře odlišit. Přesto jsem přesvědčen, že by se ve vinicích dali nalézt i přechodové formy, u kterých bude obtížné určit, ke které odrůdě patří.

P.J.: 6 tyčinek v květu révy? To se mi zdá divné, ale pozorování je hold pozorování. Už i ta biologie není, co bývala. (Každá slušně vychovaná dvouděložná rostlina má květy uspořádané v násobcích 5, případně 4. 6 tyčinek mají květy rostlin jednoděložných, např. tulipány.)

14 Jo Jo | 9. července 2009 v 11:20 | Reagovat

[12]: p.j.: Díky!

15 p.j. p.j. | 9. července 2009 v 11:48 | Reagovat

André: No, přesně, s těma tyčinkama mě to též překvapilo, ale je to tak.

16 Martin S. / Vinny Pavouk Martin S. / Vinny Pavouk | E-mail | Web | 10. července 2009 v 8:46 | Reagovat

nezlobte se na me :) mozna budu v rozporu s vetsinou diskutujicich, ale ja chardonnay na morave osobne povazuji tak nejak spise za modni zalezitost a je mi trochu lito, ze se diky tomu spatne hledaji skoro tradicnejsi odrudy (treba vecerka, sylvan nebo najburg)

17 p.j. p.j. | 13. července 2009 v 8:12 | Reagovat

vinný pavouk: tak po sylvánu, neuburském, večerce, dokonce i po rulandském bílém sáhnu raději než po chardonnay, to je jasný, ale podle mne tady ta odrůda má své místo (byla tady dlouho ve směsi s Rb, není to žádná novinka). Jestli tady něco ubírá prostor těmhle tzv. "tradičním odrůdám", tak jsou to spíš všechny tyhle novoodrůdy. Jsem v tomhle asi extremista, ale podle mého by si Morava vystačila jen s odrůdami zapsanými do odrůdové knihy v roce 1941 (Fr, MP, Mt, Neu, Rb, RM, RR, RV, Sv, Sz, Tr, Vz, Chrupky). Plus to Chardonnay, které sice bylo zapsané až v roce 1987 (stejně jako Muškát moravský), ale to bylo spíš tím, že odborníci dost dlouho tvrdošíjně odmítali rozlišovat mezi Char a Rb. Mimochodem Včr bylo zapsané až v roce 1972 (jako Irsay Oliver),  i když nepopírám, že to byla rozhodně tradiční odrůda. Sau byl zapsán až v roce 1952 (spolu s MO), Pálava v roce 1977 a Zw v roce 1980. A podívejte se, co dalších odrůd se vyrojilo v posledních dvaceti letech: http://www.ukzuz.cz/Articles/4178-2-Seznam+odrud+zapsanych+ve+Statni+odrudove+knize+.aspx

18 André André | E-mail | 13. července 2009 v 18:22 | Reagovat

Já bych to s tím zabíráním místa od „novoodrůd“ tak pesimisticky neviděl. To že je jich plná odrůdová kniha neznamená, že jsou toho někde plné vinohrady. Ono po pravdě řečeno, kromě udržovatelů a sortimentů většinu novošlechtění , budete hledat obtížně.  Zkuste si vzít poslední situační zprávu o révě a víně a str. 79 je celkem ilustrativní.
   Další otázkou je, jaké období se vybere k definování „tradičních odrůd“. Ono by se totiž taky mohlo ukázat, že opěvované Ng a VČR jsou spolu s MT a MO něco přes sto let staré naplaveniny.
    Až armáda vínomilců vykoupí relevantní část produkce našich vinařů, tak se bude dělat a rozšiřovat „tradice“. Pokud je však naprostá většina vinařů závislá na vkusu a znalostech mudlů, tak „moderna“ prostě povede.

19 p.j. p.j. | 14. července 2009 v 9:56 | Reagovat

André: :-)) Jo, jo, na tom něco je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama