PeeJee - provizorní blog ovíně na Blog.cz

Burgundsko je svět sám pro sebe. Ale jako vždy, když chcete poznat něco do větší a větší hloubky, postupně přicházíte o jednu začátečnickou iluzi za druhou. Kupříkladu se často dává Burgundsko za vzor všem kopírovačům konceptu apelací: Burgundsko, tam to funguje, tam jsou apelace dané už od středověku…už cisterciáčtí mniši věděli, která poloha je nejlepší atd. Ovšem, pravda je někdy v drobnohledném pohledu daleko složitější než encyklopedické a marketingové zkratky.

V nejnovějším BIVB newsletteru byla avizovaná kniha vinného historika Oliviera Jacqueta: Un sičcle de construction du vignoble bourguignon (Les organisations vitivinicoles de 1884 aux AOC) neboli Století konstrukce burgundských vinic od roku 1884 (révokazová kalamita) do vzniku AOC (1935). Za 25€ třeba zde: http://www.cepdivin.org/actu/parutions/olivier_jacquet_un_siecle_de_construction_du_vignoble_bourguignon.html To mne zaujalo, pídlil jsem se, jestli v té knize jsou i nějaké historické mapy, a náhodou jsem našel toto: http://www.cmh.ens.fr/hopfichiers/fichierspub/laferte1.pdf . Pěkná studie (bohužel ve francouzštině, stejně jako ta kniha) o tom, že to s tvorbou apelací ani v Burgundsku nebylo jednoduché. Mydlily se tam principiálně dvě hlavní skupiny vinařů: to historické "srdce" většiny obcí, ty nejlepší historické tratě vlastnily vážené burgundské rodiny po staletí, jejich vinařství byla velká a řadu vín produkovaly z vykupovaných hroznů. V jejich pojetí by apelace měly být vymezeny přísně, jen na základě historických a katastrálních tradic. Oni vlastně po staletí pracovali na dobrém jménu těch nejlepších vesnic a poloh v Burgundsku, oni vypracovali jejich odlišitelnost a stálou kvalitu, díky nim ta nejlepší vína se stala pojmem a prodávala se za vysokou cenu. Zajímavý je postřeh, že do roku 1919 používalo jen 12 z 29 obcí v Côte d´Or na etikety svůj název. Zjevně to byly ty nejlepší, jejichž jméno bylo zavedeno a zákazník ho rozeznával. Velcí negocianti třeba ve špatném roce víno i z nejkvalitnějších vinic deklasovali (prodávali ho pod méně kvalitním názvem) aby sníženou kvalitou neutrpěla pověst "značky" - jména nejlepší vinice. Jinak hranice apelace viděli drobní vinaříci, jejichž tradice nesahala tak hluboko do minulosti a jejichž malé kousky vinic vesměs nebyly umístěny v těch nejkvalitnějších částech obcí ale spíš "po obvodu" či "stranou". Kvalita jejich vín tehdy nebyla tak vysoká a stálá (co si budem namlouvat, k tomu, aby vinař udělal Pommard pommardovatější každý rok stejně kvalitně, na to je potřeba mít dostatek jiných vín, kterými to jde "doladit", a také peníze a jak k nim přijít, když nejdráž se prodávají "značky", které zatím nemohou na své etikety psát). Když se to zjednoduší, tak z toho pohledu, jak to píšu, by se chamraď toužila přiživit na jménu, které nevybudovala. Ale oni to tehdy viděli jinak: boháči si uzurpují to nejlepší a na nás chudáky jen suchá kůrka chleba. V konkrétním článku je jako příklad tohoto boje vzat Corton. Corton je táhlý kopec, který je posazen mezi vesnice Aloxe, Pernand a Ladoix. "Boháči" se prali za to, že to, co historicky dělalo jméno Cortonu, leží na území vesnice Aloxe-Corton a cokoliv dalšího k tomu připojené jen zkazí dobré jméno po staletí budované. "Chudáci" z Ladoix a Pernand zase křičeli, že Corton si za pomlčku dali do názvu v Aloxe až v 19. století - a to nejspíš z obchodnické mazanosti a uzurpátorství. Apelace musí být širší a založená jen na geografické blízkosti, stejném výrazu a stálé kvalitě! Zapletla se do toho politika, solidarita s chudšími, která má tradici ve Francii od Velké revoluce atd. Nakonec tyhle argumenty slavily vítězství, označení Corton či Corton-Charlemagne Grand Cru získaly některé pozemky v Ladoix a na území Pernand-Vegelesses, i když se dá říci, že do předpisů se prosadily i kvalitativní kritéria, zejména omezený výnos. Druhá strana pak ještě využila dějiných zvratů a v roce 1942 se jí podařilo úředně výsledek otočit a obě obce z cortonské apelace vyloučit, ovšem zapletením se s pronacistickou vládou vsadili na špatnou kartu, takže nejen že v roce 1954 se tam obě obce zase vrátily, ale další diskuse o jejich vyloučení se staly už asi provždy politicky neprůchodné. Znalce ale politicky korektní výsledky neoblafnou. Clive Coates jasně pravil, že jestli něco z Cortonu má úroveň srovnatelnou se zbytkem špičky Burgundska tak leda část zvaná Corton - Clos de Roi Grand Cru a to ještě samozřejmě záleží, kdo to víno dělal. Zbytek těchto kvalit (co se červených týče) nedosahuje. Na druhou stranu, jestli se nemýlím, tak zrovna ty části Corton-Charlemagne přesahující na území Pernand-Vergelesses vlastní tuším Boneau du Martray nebo Louis Latour, tedy ti, od nichž jsou vína tohoto označení brána jako nejprestižnější.

Jak asi nějaký historik popíše za sto let naše moravsko-české boje za nastolení VOC? S jakým výsledkem tyhle souboje zájmů, priorit a politikaření dopadnou? To si netroufám vůbec předjímat, ale docela rád bych se na to strojem času popoletěl podívat.