Jak se dělá apelace

24. července 2009 v 13:02 | p.j.
Burgundsko je svět sám pro sebe. Ale jako vždy, když chcete poznat něco do větší a větší hloubky, postupně přicházíte o jednu začátečnickou iluzi za druhou. Kupříkladu se často dává Burgundsko za vzor všem kopírovačům konceptu apelací: Burgundsko, tam to funguje, tam jsou apelace dané už od středověku…už cisterciáčtí mniši věděli, která poloha je nejlepší atd. Ovšem, pravda je někdy v drobnohledném pohledu daleko složitější než encyklopedické a marketingové zkratky.

V nejnovějším BIVB newsletteru byla avizovaná kniha vinného historika Oliviera Jacqueta: Un sičcle de construction du vignoble bourguignon (Les organisations vitivinicoles de 1884 aux AOC) neboli Století konstrukce burgundských vinic od roku 1884 (révokazová kalamita) do vzniku AOC (1935). Za 25€ třeba zde: http://www.cepdivin.org/actu/parutions/olivier_jacquet_un_siecle_de_construction_du_vignoble_bourguignon.html To mne zaujalo, pídlil jsem se, jestli v té knize jsou i nějaké historické mapy, a náhodou jsem našel toto: http://www.cmh.ens.fr/hopfichiers/fichierspub/laferte1.pdf . Pěkná studie (bohužel ve francouzštině, stejně jako ta kniha) o tom, že to s tvorbou apelací ani v Burgundsku nebylo jednoduché. Mydlily se tam principiálně dvě hlavní skupiny vinařů: to historické "srdce" většiny obcí, ty nejlepší historické tratě vlastnily vážené burgundské rodiny po staletí, jejich vinařství byla velká a řadu vín produkovaly z vykupovaných hroznů. V jejich pojetí by apelace měly být vymezeny přísně, jen na základě historických a katastrálních tradic. Oni vlastně po staletí pracovali na dobrém jménu těch nejlepších vesnic a poloh v Burgundsku, oni vypracovali jejich odlišitelnost a stálou kvalitu, díky nim ta nejlepší vína se stala pojmem a prodávala se za vysokou cenu. Zajímavý je postřeh, že do roku 1919 používalo jen 12 z 29 obcí v Côte d´Or na etikety svůj název. Zjevně to byly ty nejlepší, jejichž jméno bylo zavedeno a zákazník ho rozeznával. Velcí negocianti třeba ve špatném roce víno i z nejkvalitnějších vinic deklasovali (prodávali ho pod méně kvalitním názvem) aby sníženou kvalitou neutrpěla pověst "značky" - jména nejlepší vinice. Jinak hranice apelace viděli drobní vinaříci, jejichž tradice nesahala tak hluboko do minulosti a jejichž malé kousky vinic vesměs nebyly umístěny v těch nejkvalitnějších částech obcí ale spíš "po obvodu" či "stranou". Kvalita jejich vín tehdy nebyla tak vysoká a stálá (co si budem namlouvat, k tomu, aby vinař udělal Pommard pommardovatější každý rok stejně kvalitně, na to je potřeba mít dostatek jiných vín, kterými to jde "doladit", a také peníze a jak k nim přijít, když nejdráž se prodávají "značky", které zatím nemohou na své etikety psát). Když se to zjednoduší, tak z toho pohledu, jak to píšu, by se chamraď toužila přiživit na jménu, které nevybudovala. Ale oni to tehdy viděli jinak: boháči si uzurpují to nejlepší a na nás chudáky jen suchá kůrka chleba. V konkrétním článku je jako příklad tohoto boje vzat Corton. Corton je táhlý kopec, který je posazen mezi vesnice Aloxe, Pernand a Ladoix. "Boháči" se prali za to, že to, co historicky dělalo jméno Cortonu, leží na území vesnice Aloxe-Corton a cokoliv dalšího k tomu připojené jen zkazí dobré jméno po staletí budované. "Chudáci" z Ladoix a Pernand zase křičeli, že Corton si za pomlčku dali do názvu v Aloxe až v 19. století - a to nejspíš z obchodnické mazanosti a uzurpátorství. Apelace musí být širší a založená jen na geografické blízkosti, stejném výrazu a stálé kvalitě! Zapletla se do toho politika, solidarita s chudšími, která má tradici ve Francii od Velké revoluce atd. Nakonec tyhle argumenty slavily vítězství, označení Corton či Corton-Charlemagne Grand Cru získaly některé pozemky v Ladoix a na území Pernand-Vegelesses, i když se dá říci, že do předpisů se prosadily i kvalitativní kritéria, zejména omezený výnos. Druhá strana pak ještě využila dějiných zvratů a v roce 1942 se jí podařilo úředně výsledek otočit a obě obce z cortonské apelace vyloučit, ovšem zapletením se s pronacistickou vládou vsadili na špatnou kartu, takže nejen že v roce 1954 se tam obě obce zase vrátily, ale další diskuse o jejich vyloučení se staly už asi provždy politicky neprůchodné. Znalce ale politicky korektní výsledky neoblafnou. Clive Coates jasně pravil, že jestli něco z Cortonu má úroveň srovnatelnou se zbytkem špičky Burgundska tak leda část zvaná Corton - Clos de Roi Grand Cru a to ještě samozřejmě záleží, kdo to víno dělal. Zbytek těchto kvalit (co se červených týče) nedosahuje. Na druhou stranu, jestli se nemýlím, tak zrovna ty části Corton-Charlemagne přesahující na území Pernand-Vergelesses vlastní tuším Boneau du Martray nebo Louis Latour, tedy ti, od nichž jsou vína tohoto označení brána jako nejprestižnější.

Jak asi nějaký historik popíše za sto let naše moravsko-české boje za nastolení VOC? S jakým výsledkem tyhle souboje zájmů, priorit a politikaření dopadnou? To si netroufám vůbec předjímat, ale docela rád bych se na to strojem času popoletěl podívat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 André André | E-mail | 26. července 2009 v 23:34 | Reagovat

Také by mne zajímalo, se stoletým odstupem, jak se u nás zaváděl apelační systém.  Byla to tragédie, komedie nebo fraška?
Osobně si po přečtení tohoto článku a s přihlédnutím k Vašim výtahům na O víně si myslím, že pojmy apelace, nebo terroir patří spíše do oblasti marketingu, než do oenologie. Ono totiž z pohledu exaktní vědy to není jednoduchý problém.
No zkuste si to sám:
1)Základní pozorování je jasné. Vína se liší.  
2)Ale co všechno na to má vliv?
3)Jakou přijmout základní hypotézu, kterou lze potvrdit nebo vyvrátit. Jak navrhnout pokus? Co měřit? atd. . . .
4) Koho to zajímá a kdo to zaplatí?  
Bod 1) je jasný, ale už u 2) začínají problémy. Ještě vliv odrůdy, případně jejího klonu, se zdá v našich podmínkách jasný, ale z pohledu na Châteauneuf-du-Pape to tak zřejmé nebude. A co dál: ročník, poloha, půda, podnož, vedení, agrotechnika…..  Což teprve ve sklepě. Mikrobiologie a chemie jsou opravdu mocné. A to, i když je víno tvořeno z hroznů, pouze z hroznů!!!
O dalších bodech raději někde jinde….:-)
Tož takhle.

2 p.j. p.j. | E-mail | 27. července 2009 v 11:58 | Reagovat

Ano, taknějak to vnímám já, možná trochu víc reginuji na to, že by to šlo změřit. to ale neznamená, že bychom pojmy terroir a apelace měli pohrdnout. je to jeden z možných způsobů (a podle mého jeden z nejzajímavějších), jak zvýšit diverzitu, odlišitelnost našich vín. odrůdová pesrtobarevnost je divoká až až, mohla by se konečně začít objevovat vína, odlišitelná místem původu, terroirově typická. podle mne to jde i s uměřeným použitím moderních enologických postupů. burgundsko je toho příkladem.

3 LaDy SiTkO GaGa LaDy SiTkO GaGa | Web | 10. srpna 2009 v 14:11 | Reagovat

Ahojky mám nově vytrobený blog přiď se podívat zatim tam nic není ale bude pokud se zvýší návštěvnost xDD tak prosím přiď a okomentuj děkujíí xD

4 bogdan bogdan | E-mail | Web | 22. září 2009 v 20:18 | Reagovat

Já si myslím, že se stoletým odstupem se bude pohlížet na tvorbu VOC na Moravě jako na frašku. Zrovna ke mně dorazila zpráva, že vznikne VOC Modré hory. Stávající Modrohorské je většinou řídká Frankovka či Portugal, nebo směs obou. Prostě bída a příklad, jak by  středoevropské červené víno nemělo vypadat. Navíc je to překrucování historie regionu, kde po staletí převažovaly bílé variety. Politici a starostové to ale neřeší, vždyť je to fuk a jde pouze o marketing.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama