Jsem ne-závislý!

30. června 2009 v 14:22 | p.j.
Jednu dobu trochu nadzvednul tohle tabuizovaný téma Jižní svah v článku, který nepříjemně nutil zamyslet se nad tím, jestli se nějak neblamujem tím, jak ve víně hledáme kde co, a přitom jsou to jen takové složité rituály k vlastnímu opíjení a jestli to, po čem prahnem není spíš ten slastný pocit, kdy nám víno stoupne do hlavy. A když se všichni skálopevně ujistíme, že to tak není, tak následuje otázka, že když teda nejsme jen trochu lepší alkouši, tak teda bysme dokázali třeba se obejít nějakou dobu bez vína? Ale ne jen nepít víno, taky nemyslet na něj několikrát denně.

Odejel jsem na cesty do mé milované Francie. Po dlouhé době nebylo víno vůbec cílem. Dokonce jsem se udržel od naplánování všelijakých rafinovaných odboček burgundským směrem. Ale taknějak samosebou se bralo, že si večer ve spacáku načnem nějaké chytře vybrané místní červené či bílé k paštičce či sýru. První den jsem ukořistil na pumpě Riesling Bollenberg od jiného vinaře než od Zusslina, takže jsem se těšil na porovnání. V podvečerním chvatu mi ale rotujícím obloukem vypadl z ruky a efektně se rozprskl o asfalt. Jako by mi ho zdejší svérázní svatí podivuhodného bretaňského lidu úmyslně vyrazili z ruky. Normálně bych zalkal, ale kupodivu se mi spíš ulevilo, mávnul jsem nad tím v podstatě rukou a víno v ty dny nechal úplně plavat. Nějak zautomatizovaně mi to sice vždycky vtáhlo v hypermarché do koutu s lahvemi, ale jen jsem přejel ta Chamapgne a Bordeaux chladným pohledem, nic mi to (na rozdíl od krajiny, větru,mraků, rostlin a moře) neříkalo. Dokonce jsem na věci kolem vína ani nemyslel. Vůbec. Koupil jsem ke konci pobytu akorát bednu cidru od jednoho z mnoha místních bio vigneron-artisanal. Dal jsem si lahev před spaním, čtyři procenta alkoholu samozřejmě excitační centra v hlavě nechala bez odezvy, zato mi pěna mezi zuby zakřupala jako čerstvě utržené a rozkousnuté zpola dozrálé jablko a já zalykavně vdechl jakousi příbojovou tříšť rozpustilých kapiček. Na těhle cestách je krásné i to, že jsou-li správně prožité, nahlédne člověk na krajinu i sebe v detailu i odstupu zároveň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 André André | E-mail | 30. června 2009 v 18:17 | Reagovat

Tak, co ode mne lze čekat jiného než polemiku, přesto Vám zcela nepokrytě závidím cestu, která je v podstatě cílem.  Se zkonzumovaným alkoholem si starosti nedělejte. Podle mého názoru, je lepší mít delirium tremens, kdy Vás nějaký  intelekt  nebude obtěžovat, než skončit jako Dr. Nešpor mající velmi  zajímavou fobii k závislostem. Ze základních postulátů přírodních věd přitom plyne, že jednou si na panu Dr. Nešporovi  někdo udělá,  alespoň,  doktorát.
A nenadávejte moc na EU, je to náš svět, i když v Bretani narazíte na kukuřici,  prostě užívejte čehosi divného v našem světě, i když se zpijte jabčákem,  je to zcela  fyziologické.  (Doufám, že to nevypadá jako nějaká agitka.)
Carpe diem

P.S.: Tu slibovanou sešn,  jsem  po exaktní stránce dosud zcela nezvládl, ale prostor pro diskusi a improvizaci tu zcela určitě bude. Prostě navrhněte termín.

2 Neználek Neználek | E-mail | 1. července 2009 v 7:27 | Reagovat

Přestože konzumujeme alkohol více méně pravidelně, myslím, že o maskované závislosti nelze mluvit!
Dokážete si představit alkoholika, který by se zůčastnil degustace s plivátkem?
Takže až nikdy nepoužijete plivátko a nikdy nebudete odlévat přebytek degustačního vzorku, může začít debata na toto téma.
P.J.: I od vína je potřeba si občas odpočinout, i pití vína má mít své dovolené.  

3 Tom Tom | E-mail | Web | 1. července 2009 v 7:46 | Reagovat

No určitě dobrá zkušenost, že to bez vína jde :)
Jinak v jedné starší vinné knize (myslím Pavle, že Hauftův Brevíř máš také doma) je čísi zajímavý citát: "Není lepšího prostředku k zamezení alkoholismu než umírněná spotřeba vína, neb všichni, kdož pijí víno denně, necítí potřeby alkoholu."

4 J.Č. / Jižní svah J.Č. / Jižní svah | E-mail | Web | 1. července 2009 v 9:40 | Reagovat

No on teda zrovna Cider je jako náhrada vína super pití, žádný detox to určitě nebyl :) A s tou závislostí jsem o tom myslím psal tady: http://www.jizni-svah.cz/2009/02/vasen-az-do-dna.html
Ta knížka je opravdu fajn :) A jak říká jeden můj kamarád vždy, když je u nás na degustaci: "není nad to se opít sofistikovaně..." :o)

5 p.j. p.j. | 1. července 2009 v 11:26 | Reagovat

Já jsem z generace venkovských pivařů osmdesátých let. Jako týnejdžr jsem se opíjel docela slušně. Mám ale to štěstí, že moje záklopky fungujou perfektně: opíjím se spíš do spánku než do agresivity, tělo od určité hladiny už se brání další dávku polknout, mívám velice kruté kocoviny při nichž svatosvatě přísahám že už nikdy více, navíc když jsem píval pravidleně a hodně, dostavovaly se hluboké deprese. tohle všechno mě chrání. Vždycky když mi připadalo, že už mě to moc ovládá, prostě jsem vysadil, třeba i na pár měsíců, na rok. tak se to samo vyregulovalo lety tak, že v porovnání s ostatními piju v podstatě málo, svátečně, s o to větším požitkem. taky beru víno jako hlavního herce a ne chorus nějakého jídla. K jídlu nejradši vodu, k mastnotě pivo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama