Proč nikdy neochutnám Romanée-Conti

8. dubna 2009 v 11:05 | p.j.
Na tuhle problematiku jsem narazil v minulosti víckrát, i Belcarnen na www.jizni-svah.cz. Včera mi dorazil mail, u kterého emoce zavířily tak, že jsem byl náchylný nejen se vybít do soukromého mailu Belcarnenovi, ale provařit to do peprného článku. Dnes už jsem klidnější
opatrnější, krotčí, zkrátka srab. Předchozí ojedinělé průtrže upřímnosti, s kterými jsem se obracel na dotyčné společnosti , aby viděly, že jim to všichni nežerou, že to taky někomu vadí, neměly valného efektu, nepočítám-li značné ochlazení komunikace. Od některých jsem si vykoledoval i to, že mi přestaly chodit jejich maily úplně. Takže tenhle článek bude takový obecný, bude se v něm mluvit o nespecifikovaných kultovních vínech a o jejich dvou nepojmenovaných dovozcích.

Když se Společnost A před pár lety dostala konečně po dlouhodobé soustředěné námaze konečně "k lizu" a probojovala se do úzkého okruhu šťastlivců, s kterými se Kultovní vinařství uvolilo obchodovat, upřímně jsem jim gratuloval, protože neuspokojených zájemců o to stojí v řadě jistě minimálně desítky a z daleko zajímavějších trhů než z nějaké postkomunistické pidizemičky. Ceny Společnosti A byly samozřejmě tak o čtvrtinu vyšší než za kolik by se dala vína pořídit v jiných zemích, ale nechť - podstatný byl ten psychologický efekt, že tím, že nás Kultovní vinařství uznalo za hodné, jsme byli taknějak zrovnoprávněni s daleko tradičnějšími trhy milovníků vína. Teď přišla Společnost B s tím, že i jim se po letité snaze poštěstilo a též si můžeme od nich objednat. Koukám na ty ceny…a ty se - za naprosto stejná vína - liší od Společnosti A o 55-60%, tj. až v řádu vysokých pětimístných sum, které s lehkým srdcem odmávne leda tak nějaký namachrovaný mafián.

To mi chvíli hlava nebrala: sakra, tak zdejší trh přeci není tak nepřehledný, aby Společnost B nevěděla, za kolik prodává totéž konkurence. Nebo to vědí ale přesto jsou sebejistí v tom, že se to i tak prodá? Ale pak jsem si vzpomněl na jednu zmínku v článku o Kultovním vinařství: že prý Kultovní vinařství prodává těm prvním v řadě svá vína za desetinu ceny, za kterou to tito obratem nabízejí dál.
Hotový Klondike být v tomhle elitním klubu. Ale pak se mi to všechno poskládalo: Hybnou silou při těchto ekonomických faktech nemusí být primárně to, namastit si na Kultovním vinařství kapsu (i když, kdo by se tomu násilím bránil, že?), kromě prestiže a výkladní skříně možná bude podstatné to, že se těchto vyhlášených vín zadarmo dosyta napijí. Funguje to tak: Koupíte od Kultovního vinařství vína za cenu X. Pokud byste je ovšem nabídli k prodeji za cenu 2X, okamžitě máte vyprodáno a výkladní skříň zase nejmíň rok prázdnou. Natáhnete-li však cenu na 10X (a nemusíte se příliš rdít, dělají to tak i ostatní z elitního klubu), k pokrytí nákladů bohatě stačí, když se prodá jen 10% z nabízených lahví. A to on už se nějaký ten blázen, který koupí bez ohledu na cenu, najde. A zbytek…bude zrát ve sklepě, bude se ukazovat užaslým návštěvám, občas se něco prodá za archivní cenu 20X (třeba i za víc, až slavný sklepmistr z Kultovního vinařství umře), ale většina se může se slastným pocitem (až přijde jejich čas) prostě vypít. Tak to prostě je: ceny kultovních vinařů sahají do stratosféry, protože ti šťastní, kterým se poštěstí je distribuovat, je vlastně ani tak prodat nechtějí. Je to taková hra na to, že se prodává. Pamatuju se, že jeden dovozce dával k dobru historku, že jeden velmi slavný španělský vinař fungoval jistou dobu zároveň i jako dovozce jednoho burgundského kultovního vinařství do Španělska…než dotyčné vinařství zjistilo, že ta vína vlastně neprodává, ale všechny syslí ve svém privátním sklepě pro vlastní potřebu. Pak měl průšvih a utrum.

Takže o tom je asi byznys s těmi "nejlepšími" víny: kromě toho, že slouží jako investiční produkt, jehož cena prakticky vždy jen utěšeně roste, už jejich první zveřejněné ceny bývají nastřelelné tak vysoko ne kvůli tomu, že by ta vína byla o tolik lepší než vína "normálně drahá", ale aby ty ceny odradily od koupě téměř kohokoliv, a ten, koho neodradí, aby zaplatil i ty lahve, které se nikdy do otevřeného prodeje nedostanou.

Můžu tedy těm několika málo šťastným buď nekonstruktivně závidět a hlasitě jim spílat…nebo se zamyslím nad tím, jestli je jednodušší se stát mafiánským bossem nebo zaměstnancem Společnosti A nebo B :- )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J.Č. J.Č. | Web | 9. dubna 2009 v 9:47 | Reagovat

Když už, tak společnosti A, má totiž v sortimentu i jiné úžasné věci :o) U vy-víte-kterého vinařství je to spíš tak, že musíš kupovat mixed case, tj. 11 lahví co nechceš + jedno to jejich legendární monopolní. A v principu, když se k té bedýnce dostaneš, tak můžeš to jedno to monopolní prodat v klidu za cenu celé bedničky a těch zbývajících 11 je čistý zisk... :o)

2 p.j. p.j. | E-mail | 9. dubna 2009 v 11:36 | Reagovat

J.Č.: Ano, přesně tak :-)

3 Lukáš Páník Lukáš Páník | E-mail | Web | 24. dubna 2009 v 9:43 | Reagovat

Mno, a to jsou "first-class" vína. Představ si, že takhle můžeš nakoupit běžná morvaská vína v některé vinotéce za 150-300% ceny oproti vinařství. Tady už je něco špatně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama