Palba do vlastních řad

24. dubna 2009 v 12:50 | p.j.
Minulý týden jsem večer natrefil na ČT2 na moc povedený pořad věnovaný knihám, nakladatelům, recenzentům. V podstatě šlo o navzájem provázaně sestříhaných cca 15 rozhovorů s předními českými literárními kritiky a nakladateli. Zaznělo tam mnoho moudrého i zajímavého, zejména Matrin C. Putna byl tradičně ten, co mlátil hřebíky na hlavičku nejpřesněji a s největší razancí. Dost věcí z toho má své analogie ve světě vína a jeho recenzentů.

Třeba to, že kvantum knih, které se na nás valí každoročně je nepředstavitelné a není v silách jednoho člověka, aby obsáhl alespoň to nejpodstatnější. Že snad ještě Šaldova generace si mohla říci, že se udržuje v obraze, že svědomitě ochutnala od všeho a tudíž může vynášet generalizující soudy. Dnes je nutný razantní výběr toho, co si z té záplavy vybrat a další, o čem napsat. A v tom je právě ten problém. Putna se v jednom článku pokoušel navrhnout jakési dobrovolné morální pravidlo, aby známkou seriózní recenze byl vždy jakýsi úvodní odstavec, ve kterém by se autor recenze vyznal z několika otázek: 1. Je autor knihy můj přítel? Znám ho osobně? 2. Je vydavatel knihy můj přítel? Znám ho osobně? 3. Proč jsem si tuto knihu vlastně vybral k recenzi? Je to kvůli tomu, že se jejím tématem/autorem/zemí zabývám dlouhodobě nebo něco jiného? Zaznělo tam, že skeptickým odhadem drtivá většina recenzí, co tu vycházejí, je minimálně v silném podezření, že motivy jejich napsání se silně dotýkají výše zmíněných otázek. Jak lze asi vytušit, Putna se svou iniciativou dopadl neslavně. Spousta recenzí je v podstatě na objednávku či za protislužbu a navíc není nějak čas ani místo na nějaké obsáhlejší rozbory - klasická recenze vypadá asi tak, že po prvotní a nejhlavnější informaci, že vyšlo toto a toto od toho a toho, následuje stručné převyprávění toho, o co v knize jde a jako luxus možná v posledním odstavečku pár větami názor recenzenta. Na nějaké souvislosti či rešerše či vývody prostě tahle zrychlená doba
stavěná není.

Tak snad jsem to volným převyprávěním po paměti příliš nezkomolil a nerozkošatil víc, než by protagonistům pořadu bylo milé. Musím podotknout, že podle mého s výše uvedeným běžní nezávislí vinní bloggeři zas až takový problém nemají a mezi řádky se vždy nějak motivaci či možné důvody k neobjektivitě dozvíte, chytit za nos by se v tomhle však měla tištěná média.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 arx arx | E-mail | 24. dubna 2009 v 15:28 | Reagovat

hmno, ono je to slozite. treba co se tyce vinarskych publikaci, jsme tady jak na male vesnici - prakticky neni recenzent co by neznal vetsinu autoru nebo vydavatelu - o provazanosti pratelstvim ci jinou instituci ani nemluve.

2 JP-retired JP-retired | E-mail | 24. dubna 2009 v 18:20 | Reagovat

Ten pořad je možné shlédnout jako videozáznam na http://www.ceskatelevize.cz/program/10236304587-19.04.2009-21:15-2-vsude-same-hlubocepy.html?online=1

3 Vinograf Vinograf | E-mail | Web | 25. dubna 2009 v 11:22 | Reagovat

Nedávno jsem slyšel moc fajn rozhovor Josefem Formánkem - vyprávěl o recenzentech a jejich autorech a byla v tom taková skromnost nebo pokora před hodnocením ostatních. Úcta před tím, když na recenzi bylo vidět, že někdo knihu dobře načetl, udělal si poznámky a šel po smyslech konkrétních pasáží a míst.
Naproti tomu je spousta tlachalů, co do recenzí promítaj osobní nenávisti a záště nebo naokpak osobní preference a přátelství. Ale i vinař by měl mít soudnost, pokud jde s kůží na trh. Včerejší gala v růžovém odhalila několik filutů, kteří dělají růžáky z odpadních hroznů. U vína pak těžko říct, jestli jde o korek nebo plesnivinu. Přátelství nepřátelství, těžko se pak píše objektivní recenze.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama