Duben 2009

Tak svět odplácí...

27. dubna 2009 v 12:07 | p.j.
Aby bylo jasno, že za všemi mnou podepsanými ovacemi na některá vína ze Znovínu Znojmo za tím, jak je už léta dávám za vzor v mnoha věcech, zejména v přístupu k terroiru, že za tím vším nevězí nějaká korupce či kamarádění, tak jsem se o víkendu dozvěděl, že jarní ochutnávka ve Vikárce mne obešla bez toho, že by mne na ní někdo pozval (rozumíte - po desetileté docházce na tyhle pravidelné jarní a podzimní ochutnávky!!), že už leckdo má doma i pozvánku na Putování po vinicích, a já ne (já, kterej byl už na tom prvním v roce 2001!!). Že mne podobně minulo i Putování časem v únoru, to jsem ještě prostál, ale tyhle dvě poslední věci mne roz-běs-ňu-jí, dupu nožičkama, pukám vzteky, píšu zahořklý mail styčné důstojnici paní Gargelové...

Nejhorší je, že na ně ani nemůžu plivnout nějakou pomstychtivou slinou - i zbytek toho kartónu jakostek 2008 byl přesně dle mého gusta a nenašel jsem na těch vínech chybku.

Palba do vlastních řad

24. dubna 2009 v 12:50 | p.j.
Minulý týden jsem večer natrefil na ČT2 na moc povedený pořad věnovaný knihám, nakladatelům, recenzentům. V podstatě šlo o navzájem provázaně sestříhaných cca 15 rozhovorů s předními českými literárními kritiky a nakladateli. Zaznělo tam mnoho moudrého i zajímavého, zejména Matrin C. Putna byl tradičně ten, co mlátil hřebíky na hlavičku nejpřesněji a s největší razancí. Dost věcí z toho má své analogie ve světě vína a jeho recenzentů.

Třeba to, že kvantum knih, které se na nás valí každoročně je nepředstavitelné a není v silách jednoho člověka, aby obsáhl alespoň to nejpodstatnější. Že snad ještě Šaldova generace si mohla říci, že se udržuje v obraze, že svědomitě ochutnala od všeho a tudíž může vynášet generalizující soudy. Dnes je nutný razantní výběr toho, co si z té záplavy vybrat a další, o čem napsat. A v tom je právě ten problém. Putna se v jednom článku pokoušel navrhnout jakési dobrovolné morální pravidlo, aby známkou seriózní recenze byl vždy jakýsi úvodní odstavec, ve kterém by se autor recenze vyznal z několika otázek: 1. Je autor knihy můj přítel? Znám ho osobně? 2. Je vydavatel knihy můj přítel? Znám ho osobně? 3. Proč jsem si tuto knihu vlastně vybral k recenzi? Je to kvůli tomu, že se jejím tématem/autorem/zemí zabývám dlouhodobě nebo něco jiného? Zaznělo tam, že skeptickým odhadem drtivá většina recenzí, co tu vycházejí, je minimálně v silném podezření, že motivy jejich napsání se silně dotýkají výše zmíněných otázek. Jak lze asi vytušit, Putna se svou iniciativou dopadl neslavně. Spousta recenzí je v podstatě na objednávku či za protislužbu a navíc není nějak čas ani místo na nějaké obsáhlejší rozbory - klasická recenze vypadá asi tak, že po prvotní a nejhlavnější informaci, že vyšlo toto a toto od toho a toho, následuje stručné převyprávění toho, o co v knize jde a jako luxus možná v posledním odstavečku pár větami názor recenzenta. Na nějaké souvislosti či rešerše či vývody prostě tahle zrychlená doba
stavěná není.

Tak snad jsem to volným převyprávěním po paměti příliš nezkomolil a nerozkošatil víc, než by protagonistům pořadu bylo milé. Musím podotknout, že podle mého s výše uvedeným běžní nezávislí vinní bloggeři zas až takový problém nemají a mezi řádky se vždy nějak motivaci či možné důvody k neobjektivitě dozvíte, chytit za nos by se v tomhle však měla tištěná média.

S nosem na lovu

23. dubna 2009 v 14:18 | p.j.
Třešňové okvětní lístky už odfoukl vítr nebo si je vzala sebou dešťová voda, sakury se ještě drží. Začínají kaštany, šeříky a jabloně, aspoň u nás, v Barnabášových horách. Kdysi jsem se nadchnul pro myšlenku, že očuchám všechno, co kvete a zraje, abych si rozšířil databanku pro popisy vinných aromat. Ale tak to prostě nefunguje. Pro člověka, který ke kdouli čichal jednou v životě a malinový kompot má jednou ročně, to vyznívá jednoduše, ale čím víc se oddáváte téhle technice excitace skrze čichové buňky, tím nejednoznačnější data dostáváte. Jinak voní různé odrůdy třešňových květů, jinak v chladném ránu, jinak v poledne a zase jinak při odkvětu a po dešti. O tom, jak široký pojem je "jablečná vůně či chuť" ani nemluvě. Souvisí to nejen s těkavostí komponent, ale i s vlhkostí nosní sliznice a hlavně, to neradi slyší technokratické typy vědců, podle mých zkušeností je každá biologická entita, každý strom, plod i květ, do značné míry originál. Navíc, i když se třeba stanoví nějaké majoritní složky ovocitých, květových i vinných aromat a najdou totožnosti, přeci jen to, co čicháme, jsou spíš kompozice několika komponent dohromady v různých poměrech, jejichž vyznění se v detailu zcela nekryjí. Možná ethylacetát lze detekovat v čisté formě, ale jeho přirovnávání k hruškové vůni je dost mimo. Takže i když očuchávám kde co, když přivoním k nějakému složitějšímu vínu, stejně mi těch analogií z databanky moc nevypadne, a když, tak zoufám nad mírou jejich přesnosti. Obzvláště analogie s konkrétními květy se ve víně najdou docela málo. Ještě tak nejčastěji ta střemcha, bezový květ, růže, ale už ty často zmiňované lípy, kosatce či fialky potkávám hodně vzácně. A jak u Vás? Co tak nejčastěji z květových asociací se vám nad sklenou vybavuje?

Ovšem, zcela upřímně říkám, že být na lovu přírodních vůní a rozličných variant vzduchu je samostatná disciplína, která se už dávno vymanila z područí služebného vztahu k vášni pro víno. Dokonce si troufnu tvrdit, že v spektrální šíři vinné vůně někdy doslova zahanbuje. Kolikrát si říkám, jestli než pracně se hnát za nějakou úzkoprofilovou lahví za hodně peněz, pak zvolit správný čas, teplotu, sklenici na ochutnání, a pak tam hledat vůni fialek, jestli není lepší prostě pokleknout do trávy a přičichnout si k fialce živé. Tuhle otázku si radši nechám otevřenou. Hodně dlouho asi…








Proč už nikdy neochutnám Château Latour

21. dubna 2009 v 9:51 | p.j.
Nikdy jsem nepochopil, co může tak rozvášnit lidi na dostizích. Asi proto, že jsem nikdy na pořádném dostihu nebyl a nevsadil si. Zvenčí pozorované dění kolem en primeur kampaní asi taky musí vypadat pěkně směšně. Ovšem jakmile vás to vtáhne… Letos jsem si říkal (stejně jak loni a předloni), že už mě nemá, co překvapit, že už po ničem konkrétním z téhle oblasti nějak ani netoužím (až na Château Gilette, a to stejně do EP nechodí), že to budu z povzdálí jen posměšně pozorovat, jak se tam zas perou o to, kdo urve větší díl čeho. No ale když se po několika přeci jen překvapivých obratech objevila cena Latouru jen o fous přesahující čtyři tisícovky, vstal jsem od monitoru a jal se nervózními kroky půlit kancelář. (Přesně ta scéna z filmu Vratné lahve: Paní Vomáčková, dneska jsou zlevněný rajčata. - Rajčata já nemůžu, vobrací se mi žaludek, jen si na ně vzpomenu.- Tak to je škoda, dneska jsou o půlku levnější. - O půlku? Tak to si jich možná pár vemu.) Já zažil svou první kampaň s ročníkem 2002, jehož ceny byly příjemně zdušeny invazí do Iráku a následnými obstrukcemi v zaoceánském obchodu. Tehdy stál Latour 4300,-. Nula trojka ovšem dvojnásobek. Nula čtyřka sice opět nadějně poklesla na nějakých 4600,-, ovšem pak to eskalovalo někam, odkud už to vypadalo, že to nikdy zpátky za našeho života už spadnout nemůže (2005: 14600,-; 2006: 11000,-; 2007: 7150,-). A teď najednou 4100,-! Taková šance je jednou za život! Poslední možnost, jak ochutnat Latour s jasným původem, doma, v klidu, bez humbuku nějaké degustace bohatým snobům šité na míru. Už jsem sahal po myši a odklikával "Reply", ale…čtyři litry zase není v téhle situaci sranda. Průmysl, co mě dlouhá léta živil, jde pomalu ale jistě do kopru a když jsem si promítl všechny neodkladné výdaje či alternativní lákadla až do půlky léta, zaváhal jsem. Třicet let čekat na Latour, než uzraje…sakra.

Otevřel jsem si notýsek s degustačními poznámkami. Někdy v roce 2004 snad jsem se totiž zúčastnil tehdy první vertikální degustace Château Latour v Čechách v Le Bouchonu. Byl to tehdy fakt zážitek, nejen pro mě. To těšení, napětí, nervozita. A taky tak trochu zklamání. Čtu si: Latour 1999: divná zatuchle prádelní chuť, ostrost, pálivost ***; Latour 1994: dřevitost, zatuchlá prádelna, tříslovina, ohnivě pálivé, pak džemovité***; Latour 1988: paprikově zelená vůně, velmi intenzivní, silné, štiplavé **. Jenomže tehdy jsem vínům ještě tak nerozuměl, abych dovedl pochopit stará velká vína. Jak by mi tatáž vína chutnala dnes? A to se dozvím, jen když to zkusím. Jdu do toho. Nebo radši… Dopisuju si s Belcarnenem. Taky váhá, ale je střízlivější, nepodléhá tolik pokušením vyhodit hodně peněz za předraženou špičku. Dva dny váhání a všechna 1er Grand Cru Classé vyprodána. Nevím, jak Belcarnen, ale já si oddychl a setřel pot z čela.

Dnes ráno jsem cosi hledal a náhodou narazil na toto:
Docela mě to rozesmálo. Když budu krutý, tak o tom to celé je: pokud s tím člověk nekšeftuje a jen chce ochutnat špičku Bordeaux, tak vyklopí velké peníze, desetiletí to suší pod zámkem a pak to za nějakého komického rituálu či kýčovité show otevře, s třesoucíma se rukama si pak užívá toho privilegia čichat bramborový sklep s rozinkama a chutnat zajímavě zatuchlý likérový džem. Není to možná to, o čem ta léta snil, ale přesto to vydá na dlouhé vyprávění užaslým a závistivým posluchačům. Nezbytné k překonání tíživé myšlenky na to, jestli to opravdu stálo za to, je věta: "No, ještě by deset let vydrželo." Ale nechci to zbytečně shazovat, na stařinkách si lze opravdu vypěstovat závislost, už jsem pil opravdu nádherná vína, která se nemůžou rovnat mladistvé ovocitosti, ať je sebevíc rafinovaná. Vtip je v tom, že tak pěkně zestárnout umí i mnohem mnohem levnější vína a nemusí jim to trvat zrovna třicet či padesát let.

Hle nečekaný bonus zábavy jménem En Primeur - nad impulzivní zbrklostí vítězí stařecká rozvážnost? To by byl asi předčasný jásot. Ale sladká chuť ovoce, jehož jsem neokusil, i když mohl, vede k návyku možná blíž než exkluzivní stařinky.


Na věčné téma archivace

15. dubna 2009 v 9:32 | p.j.
Návštěvapřivezla víno, do kterého bych sám neinvestoval ani pětikorunu. André - jak jsem párkrát psal, na téma odrůd jsem ultrakonzervativní a snad kromě Pálavy, co nemá historii alespoň stoletou, je u mne podezřelá a nevyzkoušená věc. André bych si normálně koupil snad jen z té prastaré původní vinice Velkopavlovické
šlechtitelky. Jestli bych si koupil v roce 2009 nějaké víno z roku 1999? Ale to snad i jo - rýňák, pinot, neuburg. A od vinaře, od něhož je aspoň trochu záruka, že to víno nedělal jen na kšeft a rychlé vypití. Jakostka a ke všemu ještě z Víno Mikulov? Přiznávám, že jak mám tahle vína spojená spíš se supermarkety, jak jejich adresa zní: Průmyslová oblast 1220, Mikulov, a v neposlední řadě i na základě degustačních zkušeností (spíše jsem měl štěstí na průměrná a ničím nevzrušivá vína), tak mám sklon pohlížet na toto vinařství s mírným despektem.

No ale…tahle konkrétní kombinace překonala sílu nepříznivé teorie pravděpodobnosti - to víno bylo skvělé! Rubínová čirost byla jen po okrajích nalomena do hnědavého odstínu, který odpovídal věku. Ve vůni a konec konců i v chuti byla ta správná delikátní stařinková kvalita rybízové marmelády zapomenuté v regále babiččiny spíže po léta. Navzdory očekávání, že se projeví jakostková hubenost těla, víno překvapilo svou plností. Sice jsem při prvním loku škodolibě zajásal, že dojem se jeví poněkud krátký…ale v zápětí mne dostihla teplá vlna hořkočokoládové dochuti. Nemám, co bych tomuhle vínu vytknul a pokorně přiznávám, že kdyby mi nalil někdo tohle víno naslepo a pak tvrdil, že to bylo Beaune 1998 od Maison Leroy, nejspíš bych tomu bez rozpaků uvěřil. No, možná by mi vrtalo hlavou, proč v tom neplavou kvanta depotu, jako v té dětské sněžící kouli : - )

Poučení z toho plyne: trpělivě archivujme!

Proč nikdy neochutnám Romanée-Conti

8. dubna 2009 v 11:05 | p.j.
Na tuhle problematiku jsem narazil v minulosti víckrát, i Belcarnen na www.jizni-svah.cz. Včera mi dorazil mail, u kterého emoce zavířily tak, že jsem byl náchylný nejen se vybít do soukromého mailu Belcarnenovi, ale provařit to do peprného článku. Dnes už jsem klidnější
opatrnější, krotčí, zkrátka srab. Předchozí ojedinělé průtrže upřímnosti, s kterými jsem se obracel na dotyčné společnosti , aby viděly, že jim to všichni nežerou, že to taky někomu vadí, neměly valného efektu, nepočítám-li značné ochlazení komunikace. Od některých jsem si vykoledoval i to, že mi přestaly chodit jejich maily úplně. Takže tenhle článek bude takový obecný, bude se v něm mluvit o nespecifikovaných kultovních vínech a o jejich dvou nepojmenovaných dovozcích.

Když se Společnost A před pár lety dostala konečně po dlouhodobé soustředěné námaze konečně "k lizu" a probojovala se do úzkého okruhu šťastlivců, s kterými se Kultovní vinařství uvolilo obchodovat, upřímně jsem jim gratuloval, protože neuspokojených zájemců o to stojí v řadě jistě minimálně desítky a z daleko zajímavějších trhů než z nějaké postkomunistické pidizemičky. Ceny Společnosti A byly samozřejmě tak o čtvrtinu vyšší než za kolik by se dala vína pořídit v jiných zemích, ale nechť - podstatný byl ten psychologický efekt, že tím, že nás Kultovní vinařství uznalo za hodné, jsme byli taknějak zrovnoprávněni s daleko tradičnějšími trhy milovníků vína. Teď přišla Společnost B s tím, že i jim se po letité snaze poštěstilo a též si můžeme od nich objednat. Koukám na ty ceny…a ty se - za naprosto stejná vína - liší od Společnosti A o 55-60%, tj. až v řádu vysokých pětimístných sum, které s lehkým srdcem odmávne leda tak nějaký namachrovaný mafián.

To mi chvíli hlava nebrala: sakra, tak zdejší trh přeci není tak nepřehledný, aby Společnost B nevěděla, za kolik prodává totéž konkurence. Nebo to vědí ale přesto jsou sebejistí v tom, že se to i tak prodá? Ale pak jsem si vzpomněl na jednu zmínku v článku o Kultovním vinařství: že prý Kultovní vinařství prodává těm prvním v řadě svá vína za desetinu ceny, za kterou to tito obratem nabízejí dál.
Hotový Klondike být v tomhle elitním klubu. Ale pak se mi to všechno poskládalo: Hybnou silou při těchto ekonomických faktech nemusí být primárně to, namastit si na Kultovním vinařství kapsu (i když, kdo by se tomu násilím bránil, že?), kromě prestiže a výkladní skříně možná bude podstatné to, že se těchto vyhlášených vín zadarmo dosyta napijí. Funguje to tak: Koupíte od Kultovního vinařství vína za cenu X. Pokud byste je ovšem nabídli k prodeji za cenu 2X, okamžitě máte vyprodáno a výkladní skříň zase nejmíň rok prázdnou. Natáhnete-li však cenu na 10X (a nemusíte se příliš rdít, dělají to tak i ostatní z elitního klubu), k pokrytí nákladů bohatě stačí, když se prodá jen 10% z nabízených lahví. A to on už se nějaký ten blázen, který koupí bez ohledu na cenu, najde. A zbytek…bude zrát ve sklepě, bude se ukazovat užaslým návštěvám, občas se něco prodá za archivní cenu 20X (třeba i za víc, až slavný sklepmistr z Kultovního vinařství umře), ale většina se může se slastným pocitem (až přijde jejich čas) prostě vypít. Tak to prostě je: ceny kultovních vinařů sahají do stratosféry, protože ti šťastní, kterým se poštěstí je distribuovat, je vlastně ani tak prodat nechtějí. Je to taková hra na to, že se prodává. Pamatuju se, že jeden dovozce dával k dobru historku, že jeden velmi slavný španělský vinař fungoval jistou dobu zároveň i jako dovozce jednoho burgundského kultovního vinařství do Španělska…než dotyčné vinařství zjistilo, že ta vína vlastně neprodává, ale všechny syslí ve svém privátním sklepě pro vlastní potřebu. Pak měl průšvih a utrum.

Takže o tom je asi byznys s těmi "nejlepšími" víny: kromě toho, že slouží jako investiční produkt, jehož cena prakticky vždy jen utěšeně roste, už jejich první zveřejněné ceny bývají nastřelelné tak vysoko ne kvůli tomu, že by ta vína byla o tolik lepší než vína "normálně drahá", ale aby ty ceny odradily od koupě téměř kohokoliv, a ten, koho neodradí, aby zaplatil i ty lahve, které se nikdy do otevřeného prodeje nedostanou.

Můžu tedy těm několika málo šťastným buď nekonstruktivně závidět a hlasitě jim spílat…nebo se zamyslím nad tím, jestli je jednodušší se stát mafiánským bossem nebo zaměstnancem Společnosti A nebo B :- )

stejně stará Večernice

7. dubna 2009 v 11:28 | p.j.
Už se neodvažuji o tom psát samostatnou recenzi, protože chvalozpěvných textů na Znovín je u mě tolik, že už mi nikdo neuvěří, že jsem za to nikdy nebyl u Znovínu nijak zvýhodněn.

Z kartonu z nového katalogu nejdřív zahučela Večerka - Veltlínské červené rané 2008 jakostní z mé oblíbené trati Skalky u Šatova. Oblíbených vinic mám na znojemsku víc, ale kdybych si mohl vybrat, kde bych chtěl sám hospodařit, tak tady je mi to nejbližší. hlavně to stepní okolí přiléhající k trati by mne nutilo k posedavému rozjímání. Večerka tu byla navíc vysazená v roce mého narození - 1972.
Znovín samozřejmě chrlí i líbivé sladolepy, přímočaré banánovky, ovšem, dáte-li si práci nebo máte lety čuch, kde hledat, najde i milovník přirozeněji znějících vín pravé poklady. Tahle večerka ladila spíš do podzimu tóny tlejícího listí a neklidné potoční vody. možná si to sugeruji, ale tohle snad ani nemohly vyrobit ty dokonalé "umělé" kvasinky, cítil jsem tu divokost spontánního kvašení. Ovšem chuť nebyla podzimně unavená, naopak, svým jemným způsobem šťavnatá a v dobrém smyslu ryzí, prostá, nevymyšlená. Viděl jsem v tom tu skalnatou step - co si ještě od terroirového vína přát více.
V katalogu stojí 80,- Kč.

Řešení Quizu No.7

6. dubna 2009 v 9:28 | p.j.
Tedyza každou správnou odpověď či odhalenou chybu si připočtěte bod:


1. Hoštka u Roudnice nad Labem - Litoměřická , Čejč - Slovácká, Tvrdonice - Slovácká, Pouzdřany - Mikulovská, Rakvice - Velkopavlovická


2. Neu 03ps Vineslekt, Perná, Železná - 1. Vinselekt nedělá vína z Železné, 2. Neuburk na Železné není vysazen, nejblíž je vedle na Kotelné a ten dělá Mikrosvín

RM 05ps Mikrosvín, Novosedly, Růžový vrch - 1. Mikrosvín z Novosedel vína nedělá, 2. správně je ta trať Růžová hora, ne vrch

Pálava 05bobvýb, Vinné sklepy Lechovice, Lechovice, U auerova kříže - 1. jednak se to píše U Auerova kříže, 2. ta trať leží v Boroticích

Sau 05ps Znovín, Strachotice, Tři duby - 1. Kdyžtak U tří dubů, 2. …a ty leží v Stošíkovicích

Tr06jak Vinné sklepy Valtice, Velké Bílovice, Nadzahrady - 1. Vinné sklepy nedělají vína z Velkých Bílovic, 2. a i kdyby, Nadzahrady jsou k vidění spíš ve Velkých Pavlovicích. Extra bonus samozřejmě získává odpověď, že Velké Bílovice leží v Modrých horách, a tam mají místo jen modré odrůdy, kdežto Tramín je jen červený : -))


3. Jmenujte tři největší vinařské obce (dle výměry osázených ploch - uznám ale i dle počtu registrovaných pěstitelů). - Velké Bílovice, Valtice, Čejkovice (resp. Velké Bílovice, Mutěnice, Čejkovice)


4.
Vysypte zpaměti datum, kdy je poprvé v roce nabízeno Svatomartinské. - 11.11. v 11:00 (věříte, že na tohle zrovna jsem se musel kouknout na internet?)


5. Malverina - bílé, Aurelius - bílé, Děvín - bílé , Pálava - bílé, Ariana - červené, Agni - červené, Laurot - červené


6. Martin Nesvadba - Kolby, Pavel Springer - rodinné vinařství Springer, Ladislav Mikulenčák - Znovín Znojmo, ale na místních koštech lze ochutnat i jeho "soukromá" vína, František Kupsa - Žernosecké vinařství, Marek Špalek - to je chyták, vystupuje sice pod několika vinařskými firmami (nejnověji Edelspitz), ale nikde vysloveně jako sklepmistr


Hodnocení: 0-5 je pětka čili depka. Buďto nějaká averze k místním vínům nebo spokojený piják, co nepátrá po detailech,

6-12 čtyřka, tam se to nedá svést na předchozí důvody, takže asi víc číst nebo méně cholesterolu,


13-19 trója, asi běžný průměr lidí, co se taknějak "zajímají o víno"


20-26 dvojka. Slušný výsledek. Já bych měl asi dvojku.

27 a víc si zaslouží uznání . Ozvěte se, kdo toho dosáhl - s vámi půjdu do sporu jen krotce a defenzivně :-)


Quiz No.7

3. dubna 2009 v 13:19 | p.j.
Takzase nějaké to "test yourself", ne? Nemusíte mi nic psát, je to jen taková zkouška toho, jak moc jste pokročilí vyznavači zdejších vín. Vemte si tužku a papír, ve vlastním zájmu nešvindlujte, nemrkejte do knih ani na internet. Po víkendu tu uveřejním řešení a hodnocení (klasicky: správná odpověď za 1 bod, po sečtení všech se to roztřídí dle bodů na známky 1-5 jako ve škole).

1. Přiřaďte k vinařským obcím příslušnou vinařskou podoblast:

Hoštka u Roudnice nad Labem, Čejč, Tvrdonice, Pouzdřany, Rakvice

2. Opravte chyby:

Neu 03ps Vineslekt, Perná, Železná
RM 05ps Mikrosvín, Novosedly, Růžový vrch
Pálava 05bobvýb, Vinné sklepy Lechovice, Lechovice, U auerova kříže
Sau 05ps Znovín, Strachotice, Tři duby
Tr06jak Vinné sklepy Valtice, Velké Bílovice, Nadzahrady

3. Jmenujte tři největší vinařské obce (dle výměry osázených ploch - uznám ale i dle počtu registrovaných pěstitelů).

4.
Vysypte zpaměti datum, kdy je poprvé v roce nabízeno Svatomartinské.

5. Přiřaďte (nejčastější) barvy vína odpovídající následujícím odrůdám:

Malverina, Aurelius, Děvín, Pálava, Ariana, Agni, Laurot

6. Přiřaďte název vinařství k níže uvedeným sklepmistrům (tituly jsem u jmen neuváděl, snad mi to dotyční odpustí):

Martin Nesvadba, Pavel Springer, Ladislav Mikulenčák, František Kupsa, Marek Špalek

Snažil jsem se najít uměřený kompromis mezi sadistickou krutostí a opovrženíhodným měkoňstvím, ale jestli vám hlava ke konci týdne hází drop-outy, radši to zabalte a vypadněte ven na sluníčko. Krásný víkend!

Jarní report

2. dubna 2009 v 11:14 | p.j.
Hola! Jestli jste to sami nezaregistrovali, je tu nový čtvrtletní report jednoho z nejrenomovanějších burgundských blogerů: http://www.burgundy-report.com
Taková četba je pro mne čtyřikrát do roka svátkem, uvažuju, že si k tomu propříště vždy něco z Côte d´Or načnu. A vůbec bych se tam nejradši rozjel. Ne, že by tady nebylo krásně, ale...