Apocalypse: tomorrow

10. března 2009 v 9:52 | p.j.
Z diskuse na vinograf.cz původně šermující jen mezi tím, jestli je větší absurdita biozemědělství nebo integrovaná produkce, se na mne přenesla tíha myšlenek na budoucnost. V tomhle jsem vnitřně neobyčejně konzistentní: vždycky jsem nějak skálopevně tušil, že tahle zvrácená civilizace tu nejmarnivější a nejhýřivější část své cesty za sebou a že jistojistě ještě zažiju tu neslavnou periodu, kdy se v rámci zachování rovnováhy všechny dosud stoupající křivky zalomí ve své amplitudě směrem dolů a že to nebude žádná vypolštářovaná sranda. Akorát aby z toho člověk nezmagořil, rád přijme tu hru na pseudoproblémy a zaměstnává mozek radši tím, jaká je prognóza archivace ročníku 2004. Na palubě se rádo tančí, ven do tmy raději nevyhlížet.
Zaregistrovali jste třeba tak týden dva zpět tu zprávu o asteroidu? Taknějak to moc nekopírovalo ty hollywoodské filmy: astronomové zaregistrovali nějaký asteroid, ale jeho dráhu, tj. to, že nás mine v těsné blízkosti, spočetli dva dny před průletem. I v těch zprávách nedokázali potlačit ten sarkastický tón, že v tak krátké době by ani americký prezident nedokázal vycvičit, vybavit a vyslat kosmickou misi k asteroidu, která by ho buď rozvrtala a podminovala nebo vychýlila z dráhy.


Cestou domů jsem zase oživil ty postkatastrofické myšlenky na to, co budeme jíst a čím topit, se ten stroj založený na spotřebě, nabídce, poptávce a plýtvání začne zadrhávat. Samozřejmě prvních 120 dnů, co budu rituálně odpíjet můj archiv, mi bude dobře, ale dětem asi budou chybět jogurtíky s čokoládovýma kuličkama a zmrzlinka… V téhle perspektivě ohrožené sebezáchovy člověk vidí jinak. Překřikují se v něm rozdílné části osobnosti jedna přes druhou: Ta nihilistická se těší, jak s cynickým úšklebkem bude sledovat zaslouženou zkázu lidstva, nebo aspoň jeho drsnou lekci. Pragmatický díl mozku si spílá, jak jsme nepřipraveni, že dávno jsme měli vyměnit byt v paneláku za chaloupku s kusem půdy/lesa/potůčku a přebudovat ji na permakulturní usedlost. Taky zbrojní pas jsem dávno mohl mít, pořádnou sekerku, mačetu, plnou skříň konzerv, suchej líh, obvazy a podzemní bunkr. Pesimismus je na koni a křičí, že tohle všechno je stejně marný, prodlužování agónie - jakmile půjde do tuhého, krajem půjdou hordy hladových a všechno, co najdou, uloupí a sežerou. Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad. Senzitivita pláče nad osudem mých dětí - takový nerozum uvrhnout je do téhle doby! Ozve se i slabý hlásek, že třeba nebude tak zle, že nás věda/stát/EU zachrání, že se lidstvo domluví na kompromisu a všichni přiloží ruku k dílu…umlčeno hurónským chechotem. Taky egoismus se ohlásil a dost dlouhou dobu se zálibně mazlil přemítáním, bez které jedné dvou lahví by se mi ještě nechtělo umírat, tj. že možná zbrojní pas a sekyrka počkají, ale TOHLE víno bych ještě měl sehnat a ochutnat, pak mi to tady klidně může všechno spadnout na hlavu. Taky máte nějaké své víno snů do KáPéZetky?


Z těhle úvah mne definitivně vyrušil dlouhý večerní telefon. Mozek rád přepnul na další sadu pseudoproblémů, takže jsem usínal spíš s tím, že musím zjistit, kolik je vlastně v tomhle státě vinařů. Živých, ne papírových.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J.Č. J.Č. | Web | 10. března 2009 v 10:09 | Reagovat

Pěkný zápisek... zrovna nedávno jsem opět oživil myšlenku připravit nějaké pořádné evakuační zavazadlo, člověk nikdy neví %-)

2 Vinograf Vinograf | E-mail | Web | 10. března 2009 v 12:43 | Reagovat

Krásný čtení a strašně pravdivý. Pamatuju se, jak mi jeden kamarád bloger vysvětloval nutnost připravit se na apokalypsu, rozvrat, chaos a anarchii. Bylo to tak sugestivní líčení světa po, podpořený navíc post-apokalyptickým románem Cesta, že jsem tý myšlence zcela propadnul a začal shánět zbraň, střelivo a trvanlivý potraviny.

Ale vzpomeňme si na Maleville - díky čemu přežili, hm? Základem je vlastní pozemek, možnost udělat si díru do země, kde bude stálá teplota, hodně vína a kompotů, pytel rýže a mouky. Ale pořád koketuju s myšlenkou k tomu všemu přikoupit ještě kus lesa.

3 Pepa Pepa | 10. března 2009 v 15:49 | Reagovat

Zvláštní. Tyhle myšlenky mě poslední dobou taky čím dál víc přepadávají třeba při pohledu na obří megasklady, z nichž vyjíždí řady kamionů nacpaných umělým šuntem. Ten si pak ještě větší řady osobáků koupí v honbě za "štěstím". V hračkářství můžete koupit své ratolesti plastovou krabičku se zvuky domácích zvířat, pak se za diktátu popšmejdu voháknete a zmalujete a hurá nakoupit čokoládový kuličky...absurdita našeho světa je tady. I já jsem jí vesele podlehnul:-)

4 arx arx | E-mail | 10. března 2009 v 18:17 | Reagovat

Pavle, Honzo a Ondro! Přestaňme psát o tom co by kdyby...zrušme blogy, zmizme v terénu, krajině...přivoněli jste v posledním týdnu k prsti, zemině? tam to je chlapci, tam...z hlíny jsme vzešli a tam se i vrátíme. Připravenému štěstí přeje :-)

5 p.j. p.j. | E-mail | 11. března 2009 v 6:38 | Reagovat

arx: Vážně o tom uvažuji. Mimochodem: pro provoz internetové sítě je celosvětově potřeba výkonu dvaceti velkých elektráren, jak zaznělo v tomto týdnu ve zprávách. Takže, kážemě vodu, pijeme...víno :-)

6 Vinograf Vinograf | E-mail | Web | 11. března 2009 v 15:32 | Reagovat

arx: Máš pravdu, jdu připravovat zahrádku a kopat sklípek na zásoby :-)

7 j.j. j.j. | E-mail | 11. března 2009 v 20:36 | Reagovat

Je mi líto, že se vaše obavy a předpovědi nenaplní. Vzrušující apokalyptika v konfrontaci s realitou nebo přírodním zákonem. Každé těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrně přímočarém pohybu, pokud není nuceno vnějšími silami tento stav změnit. Na ty vnější síly, potvory, jsem zvědavej. Ještě, že ten luxus vykopané díry na vlastním pozemku nemá každý.

8 p.j. p.j. | E-mail | 12. března 2009 v 10:19 | Reagovat

j.j.: Tak to mě rozesmálo :-) Cítíte kolem sebe v reálném životě, že tenhle newtonovský zákon funguje? Jabko spadlý na zem možná zůstane ve zdánlivém klidu, přesto do jara prostě shnije, i když s tím fyzika poněkud nepočítá, resp. to je právě to, co zanedbala, aby jí výpočty vycházely.

9 j.j. j.j. | E-mail | 12. března 2009 v 18:57 | Reagovat

No jasně, šel jsem na to s nadsázkou. Co jsi napsal, to ale více doplňuje, než vyvrací.  Když už jsi zmínil hnití. Díky za ně! Hniloba budiž pochválena. Děsím se zapomenutých dobrot v lednici, kterým se nechce shnít, nebo alespoň zplesnivět. A ještě k té fyzice (nebo přesněji, k fyzikám). Jsou, společně s matematikou, nejméně zasaženy lidskou blbostí. Za svojí diskreditaci a zneužití nemohou, pokud to budu personifikovat. Ať se jedná o ekonomii nebo jinou „neexaktní vědu“.

10 cuk cuk | 13. března 2009 v 10:32 | Reagovat

<i>kamarád bloger</i> survivalista se hlásí :) pojďmě si  všichni založit kolaborativní survivalistický blog poháněný energií rozkrojené brambory!

11 Vinograf Vinograf | E-mail | Web | 14. března 2009 v 16:01 | Reagovat

cuk: Hele, koukám, že survival.cz je ještě volnej :-D

12 p.j. p.j. | E-mail | 18. března 2009 v 8:47 | Reagovat

j.j.: ne, s exaktníma vědama na mě nechoďte. Já to zažil na Universitě (organická chemie) a vím o tom svoje. tohle náboženství není pro mě :-)

survival: to by se toho musel ujmout někdo s neochvějným pudem sebezáchovy. Já jsem v tomhle nestabilní a často bych budil paniku příspěvky typu: "stejně je to všechno marný, stejně umřeme" :-)

13 j.j. j.j. | 4. dubna 2009 v 21:47 | Reagovat

p.j.: Krása měsíce a možnost podívat se na něj přes čočku dalekohledu jsou projevem téhož.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama