Březen 2009

Další desiluze?

31. března 2009 v 12:56 | p.j.
Po ránu, pečivo žvýkající, po kouskách si čtu v Nové encyklopedii českých a moravských vín. Teď zrovna o technologii. Při popisu toho, co všechno dokáží čiřidla, mám nepříjemný pocit, jestli náhodou ta umírněnost, prostota až mineralita, které u vín preferuji a adoruji, je vždy tak přirozeného původu, jak si obyčejně romanticky maluji. Jestli to nejsou někdy jen známky přečiření, kdy nevhodně odměřené množství přípravku sebou strhne i velkou část aromat, tříslovin a extraktu...

BIVB Newsletter No. 137

24. března 2009 v 13:51 | p.j.
Z další nabídky novinek z Burgund bych chtěl vypíchnout něco pro ty, kteří hledají záminku k tomu, tento požehnaný kraj navštívit:

Anne Gros zve na ochutnávkový výlet vinicemi 2. května od deseti hodin. Komentovaná procházka vinicemi legendárního Vosne-Romanée bude následně zakončena ochutnávkou pěti vzorků členek Women and Burgundy Wine Association. To celé za směšnou cenu osmi euro za osobu. Nutné je ovšem si místo zarezervovat - kontakt na www.anne-gros.com. Mimochodem, kdybyste se nerozhoupali v květnu, na stejných stránkách též hledají pomocníky na sklizeň 2009 - ubytování a strava zajištěny.

Vína Anne Gros jsem chutnal, ona sama nalévala. Podle mne jednoznačně špička této oblasti a hlavně velká budoucnost. Vína spíše než klasické opulence, tak svěžího espiritu a nervní bohatosti. Dělá to jinak, ale dost dobře. Nedovedu si představit upřímnějšího průvodce po tratích Vosne-Romanée, ta určitě nebude na nos věšet otřepané fráze.

No a když už se tam budete potloukat, tak prý v Beaune je nový sklípek, kde se denně může degustovat. Podívejte se na www.les-caves-abbaye.com. Mně tam teda trochu chyběla cena a nějaký příklad, co zrovna dneska se degustuje, ale zkusit by se to i tak mohlo.

P.S.: Taky jsem zkusil v newsletteru avizované nové stránky vinařství Joseph Drouhin (i staré byly pěkné). Na nich je, že toto vinařství tady zastupuje www.vinum-bonum.cz. Trochu jsem tomu nevěřil, protože na jejich stránkách o tom není ani zmínka. Ale velmi rychle mi odpověděli, že ano, poslali ceník s dvaceti víny, které mají od Drouhina na skladě a Musigny prý zrovna nemají, ale klidně mi ho dovezou. Tak hledám zájemce na zbylých 11 lahví Musigny Grand Cru 2007, jedna by vyšla na zhruba 3983,- (s DPH).

Gastrotip

24. března 2009 v 8:42 | p.j.
Už jsem to vlastně někde kdysi psal, ale připomenu znovu: první jarní zeleninovou delikatesou mohou být pupeny stromů. Některé sice rychle vyplivnete, ale jiné jsou překvapivě lahodnou esencí tohoto období. Dokonce i jehličnany (některé) zafungují. Rozhodně to nepíšu proto, abyste kvůli míse jarního salátu odrbali stromu zárodky listoví kam až dosáhnete (nadměrná konzumace může být, podobně jako u naklíčených semínek, spíš zdraví škodlivá). K tomu, abyste jaro vnímali ostřeji stačí semtam uzobnout cestou. ale srovnávací degustaci ani žebříček nechutnějších dřevin ode mne nečekejte - o tom to není. Mimochodem: réva vinná má zatím k otvírání pupenů daleko, ale při podlomu schválně zkuste ochutnat i mladé "masíčko" z ní.


V e v z d u c h u

20. března 2009 v 12:19 | p.j.
Za půl hodiny začíná astronomické jaro. Možná je teplotně zima, ale ve vzduchu se něco změnilo. Vyjděte ven a připijte si obklopení tímhle unikátním vzduchem. Nějakým loňským vínem. Možná se vám vůně rozbalí v nose až při výdechu, ale na analytickém popíjení ve sterilních vytopených místnostech s umělých osvětlením je možná něco o dost víc zvráceného. Nastavte se jaru, nechte ho nasáknout do sebe.


NORMAL (aneb Svatojosefský košt v Musílkové)

18. března 2009 v 8:32 | p.j.
Už cesta do Musílkova 31 od tramvaje po schodech do kopce mi rozproudila krev - v tomhle koutě Prahy 5 jsem byl poprvé a tady tolik nezuřil rekonstrukční boom, který město dole změnil místy k nepoznání. Tady nemrzačí tolik vzrostlé stromy dvaceticentimetrovými řezy, nenatírají fasády pistáciovou ani na oranžovo a je tu spousta divokých zátiší s letitým a malebným
bordelem, přerostlou vegetací, zčernalou patinou a špínou osleplými okny. Takové město mám rád.





V jednom z domů téhle svérázné lokality je i úplně normální nepřezdobený sklep - neomítlé zdivo, pár fotek z cest po Indii, účelné police s vínem. Žádné plakáty se špačkem nebo kýčovité aranže s vývrtkama či koštýřem. Už jsem si taky začínal pesimisticky myslet, že víno pijou buď tzv. běžní spotřebitelé, kteří jdou jen po zbytkovém cukru, pěkné nálepce a nejvýhodnějším poměru opilosti k ceně a potom ujetý pošahanci jako já, který už vnímají víno tak trochu nezdravě, pořád něco řeší, komplikují a hlavně si tím masírují svoje ego. S prvníma jít na degustaci zavání halasnými erupcemi mindráků uvolněných alkoholem z generace mých rodičů, s druhýma zas hrozí zdvořilá ale prudká výměna názorů na nějakou odbornou blbost, kvůli které zas strávím hodiny na internetu, abych si dokázal, že mám pravdu. Včera večer se tam ale sešlo pár úplně normálních lidí. Tedy až na pár vinných úchyláků, z nichž jsem nepříjemně vyčuhoval akorát já svýma poučujícíma poznámkama a historkama. Většina těch lidí ale byla normální v tom dobrém slova smyslu: o víno se zajímala, snažili se rozlišovat, hledat něco, co jim minule u něčeho podobnýho taky chutnalo, odborný podobnosti si rádi vyslechli, ale žíly jim to netrhalo. Prostě to tak prochutnali hlavně aby vybrali, co koupit domů. Vědí už, co jim sedne a co ne.
Neřeší tolik proč. Neulítávali na detailech, jak já. Nehráli si na moudrý. Zdravý jádro milovníků vína. Zaplať pámbu za ně.





I vína byla normální. Normální malovinařský. Četný nedokonalosti, někdy roztomilý, jindy míň. Úplně odlišný od velkoprodukčního mainstreamu. A semtam i poklad. Já si odnášel Neuburské 05 z Weinperk od pana Dobrovolného ( A byla tam stopa tohohle výjimečného terroiru, to co jsem obdivoval i na vínech ze Znovínu odtud) a RM05 z Krásné hory (Moc pěkný pinot. Nic nedomrlého, ani na naopak na efekt přehnaného.).





Tahle doba i dění kolem vína mi často přijdou přepálený, afektovaný, designový, nevěrohodný, na efekt. Zaplať pámbu za normální zdroj normálních vín pro normální lidi, za normální ceny.
Takový je pro mě M-víno (http://www.webcopy.cz/cz/m-vino).





Kolik je...na nebi hvězd?

16. března 2009 v 10:48 | p.j.
Nějak jsem kvůli nějakým článkům začal řešit, kolik je vlastně v ČR opravdu vinařů. Zdá se to jednoduché? zkuste si to někde dohledat. Oficiální web českého a moravského vína se tváří, že to je číslo 18 292, ale to je jen počet pěstitelů, navíc dost neaktuální, z roku 2005. Ke konci roku 2008 bylo na úřadech registrováno 19 517 pěstitelů. Jenomže...

1) Jsou to jen pěstitelé. Někteří z nich (odhady jsou až kolem 20% těch "aktivních" - viz dále) jen hrozny pěstují a prodávají, víno nedělají. Zase je určitá skupina vinařství (zase: odhad je, že z těch "aktivních" je to tak 10%) nic nepěstuje a hrozny jen vykupuje.
2) To číslo 19 517 je dost nadnesené a virtuální. Ve skutečnosti do sebe pojme i ty, kteří si "pro sichr" svůj pozemek dali zaregistrovat jako vinici, ale ve skutečnosti tam žádná réva vinná neroste a možná to ani není výhledově v plánu.
3) Nejvíc je to asi nafouklé rozepsáním na více členů rodiny, protože podaří-li se mazaně plochu i produkci takto rozdorbit, lze se pak vejít pod zákonem stanovené meze, nad nimiž už je nějak víc papírování, dohledu a daní. toto je samozřejmě největší hybná síla "rozmnožování" našich vinařů.
4) Na druhou stranu je tu určitá množina minivinařů, kteří ani registrovaní nejsou, ani o to vůbec nestojí. Takové je těžko vůbec přesně spočítat.

Co tedy ale lze spočítat? Svaz vinařů ČR má na webu uvedených 316 členů. Na wineofczechrepublic.cz je 600 kontaktů na vinaře. Do Vinařského fondu mají povinnost platit pěstitelé nad 1ha a producenti vína s objemem nad 1000 litrů. Je jasné, jak tohle obejít. Registr vinic sbírá tzv. hlášení o produkci a potravinářská inspekce má za úkol kontrolovat všechna vína dávaná do oběhu a jejich producenty. I tohle ale šedou ekonomiku nepostihne. Každopádně čísla z těchto tří institucí by naznačovala, že těchto vinařů, kteří vykazují nějakou obchodovatelnou produkci by mělo být kolem 1100-1200. Je to ale jen hrubé číslo získané konzultací s člověkem, který má těmto úřadům (lidem na nich) blízko.

Stejný zdroj se pokusil odhadnout, že kromě těhle "viditelných" vinařů, bude v každé podoblasti ještě tak 8-10x víc těch, kteří si to všechno vyrobené víno vypijí sami nebo v širším okruhu rodiny a pár známých, případně si semtam "čistá ruka" přilepší . Po jeho rozboru by tak první opravdu seriózní odhad vinařících entit na území ČR činil něco mezi 7-8 tisíci.

Já to ale nevzdávám a hodlám tyhle odhady neustále zpřesňovat. Minimálně ty spočítatelné položky. A kdyby se snad někdo v čtenářů dostal k nějakým zajímavým číslům, podělte se - třeba i anonymně.

Decanter 3/2009

16. března 2009 v 9:55 | p.j.
Nějak pořád čekám, až se ten časopis rozjede, ale pořád je to takové bez jiskry. Číst se to nechá, něco se i člověk dozví, ale je to takové pořád naředěné. V tomto smyslu vyčnívá pouze článek Martina Křístka o mém oblíbeném Jerrezu. Byť tedy tak trochu zrecyklovaný text otištěný kdysi v Beverage&Gastro, přeci jen: Takto by měl vypadat článek hodný Decanteru - věcný, poučný, zkoncentrovaný na to podstatné, notoricky známé věci jsou v menšině...a ještě to má švih a je to čtivé, s kritickým nadhledem.

Takové jsou i některé převzaté věci z britského originálu, ovšem...ten překlad stále zůstává příliš diletantský. Změnilo se to jen v tom, že když si překladatel s nějakým výrazem neví rady, tak často (ale ne vždy) nechá termín nepřeložený. Myslel jsem si, že na tohle nejsem tak hnidopišský, že se tím nenechám vyrušovat, ale i mě to vadí. Je takový problém, aby ty překlady někdo před tiskem překontroloval a sporná místa s někým konzultoval?

S dostupností se toho též moc nezměnilo.

Pořád jsem trochu optimista, ale...už nějak méně nadšený.

Čestná salva padlým tratím II.

12. března 2009 v 10:41 | p.j.
Dnes například o tom, jak názvy tratí hýbou ideologie.

Třeba Sedlec u Mikulova. Tam měli vinici s názem, který mi evokoval dobu dětství: Vinice Míru. Asi už se tyhle názvy nenosí, tak dnes je součástí trati Zátiší-Hliník (taky slušně modernistická kombinace)

V Hruškách též včas zachytli, kterým směrem po válce v Iráku se budou veřejné antipatie vyvíjet, takže trať Kalifornie se dnes už radši jmenuje Písky. To v znojemské obci Práče statečně název trati Amerika zachovali, ale pro jistotu tam žádná réva vinná neroste.

Ovšem ukázkovým příkladem přetření černého na bílé je Vracov:
trať Zabiják jsou dnes Vinohrady u Panny Marie.

Čest jejich památce! Pal!

Apocalypse: tomorrow

10. března 2009 v 9:52 | p.j.
Z diskuse na vinograf.cz původně šermující jen mezi tím, jestli je větší absurdita biozemědělství nebo integrovaná produkce, se na mne přenesla tíha myšlenek na budoucnost. V tomhle jsem vnitřně neobyčejně konzistentní: vždycky jsem nějak skálopevně tušil, že tahle zvrácená civilizace tu nejmarnivější a nejhýřivější část své cesty za sebou a že jistojistě ještě zažiju tu neslavnou periodu, kdy se v rámci zachování rovnováhy všechny dosud stoupající křivky zalomí ve své amplitudě směrem dolů a že to nebude žádná vypolštářovaná sranda. Akorát aby z toho člověk nezmagořil, rád přijme tu hru na pseudoproblémy a zaměstnává mozek radši tím, jaká je prognóza archivace ročníku 2004. Na palubě se rádo tančí, ven do tmy raději nevyhlížet.
Zaregistrovali jste třeba tak týden dva zpět tu zprávu o asteroidu? Taknějak to moc nekopírovalo ty hollywoodské filmy: astronomové zaregistrovali nějaký asteroid, ale jeho dráhu, tj. to, že nás mine v těsné blízkosti, spočetli dva dny před průletem. I v těch zprávách nedokázali potlačit ten sarkastický tón, že v tak krátké době by ani americký prezident nedokázal vycvičit, vybavit a vyslat kosmickou misi k asteroidu, která by ho buď rozvrtala a podminovala nebo vychýlila z dráhy.


Cestou domů jsem zase oživil ty postkatastrofické myšlenky na to, co budeme jíst a čím topit, se ten stroj založený na spotřebě, nabídce, poptávce a plýtvání začne zadrhávat. Samozřejmě prvních 120 dnů, co budu rituálně odpíjet můj archiv, mi bude dobře, ale dětem asi budou chybět jogurtíky s čokoládovýma kuličkama a zmrzlinka… V téhle perspektivě ohrožené sebezáchovy člověk vidí jinak. Překřikují se v něm rozdílné části osobnosti jedna přes druhou: Ta nihilistická se těší, jak s cynickým úšklebkem bude sledovat zaslouženou zkázu lidstva, nebo aspoň jeho drsnou lekci. Pragmatický díl mozku si spílá, jak jsme nepřipraveni, že dávno jsme měli vyměnit byt v paneláku za chaloupku s kusem půdy/lesa/potůčku a přebudovat ji na permakulturní usedlost. Taky zbrojní pas jsem dávno mohl mít, pořádnou sekerku, mačetu, plnou skříň konzerv, suchej líh, obvazy a podzemní bunkr. Pesimismus je na koni a křičí, že tohle všechno je stejně marný, prodlužování agónie - jakmile půjde do tuhého, krajem půjdou hordy hladových a všechno, co najdou, uloupí a sežerou. Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad. Senzitivita pláče nad osudem mých dětí - takový nerozum uvrhnout je do téhle doby! Ozve se i slabý hlásek, že třeba nebude tak zle, že nás věda/stát/EU zachrání, že se lidstvo domluví na kompromisu a všichni přiloží ruku k dílu…umlčeno hurónským chechotem. Taky egoismus se ohlásil a dost dlouhou dobu se zálibně mazlil přemítáním, bez které jedné dvou lahví by se mi ještě nechtělo umírat, tj. že možná zbrojní pas a sekyrka počkají, ale TOHLE víno bych ještě měl sehnat a ochutnat, pak mi to tady klidně může všechno spadnout na hlavu. Taky máte nějaké své víno snů do KáPéZetky?


Z těhle úvah mne definitivně vyrušil dlouhý večerní telefon. Mozek rád přepnul na další sadu pseudoproblémů, takže jsem usínal spíš s tím, že musím zjistit, kolik je vlastně v tomhle státě vinařů. Živých, ne papírových.


Kverulanti z Burgund

6. března 2009 v 14:08 | p.j.
Přátelé! To je hlína! Cosi jsem konzultoval s panem šéfredaktorem nejmenovaného oborového vinařského časopisu a v rámci diskuse jsem v jednom mailu dostal číslo Vinařského obzoru č. 2/2002. Pěkně jsem si početl a rozesmál se u článku Příčiny vysvětlující různost kvality vín ze stejných oblastí Burgundska. Popisuje se tam jakási podivná akce, kdy se rozeslaly vinařům dotazníky ohledně technologie, pak trochu "zlepšovatelé" oněměli hrůzou a v závěru článku se dotčeně dožadují "stanovení postupů" , "typizace", "stálosti typičnosti", atd. jen doufám, že tihle typizátoři skončili po zásluze debaklem. Jak já miluju Burgundsko… No, počtěte si z nejlibovější pasáže a uznejte, nakolik mají tamní vinaři něco charakterově společného se zdejšími :- )



"Bylo zjištěno, že zpracovatelé, běžnou a předepsanou technologii, jako je jemné čiření, školení, filtraci a používání čistých kultur kvasinek, nepovažují za technologii tvořící kvalitu, ale za technologii, která zabraňuje vzniku vad a nemocí vína. Jen velmi známé a velké vinařské podniky dodržují předepsanou technologii. Například z 59 vinařů v Côte de Beaune jen 8 používá ušlechtilé kvasinky a jen 10 krášlí (čiří) víno. Používají tradiční zastaralou techniku, která se liší sklep od sklepu. Stanovená doba nakvášení je překračována u vín jakostních, sběr se vykonává později a to znamená vyšší obsah cukru, než je stanoveno pro partie vín určených ke zrání v nových dřevěných sudech. Nedodržuje se ani stanovený podíl vín určených pro zrání v sudech. Získané poznatky ukazují, že každý vinař v Burgundsku pracuje podle jemu dobře známých technologických postupů a jen nerad poslouchá příkazy a nová technolgická doporučení. Zdůvodňuje to tím, že to odpovídá postupům stanoveným vyhláškou. Proto, že tyto jsou stanoveny dost volně, dají se různě vykládat. Hlavně proto, že obsahují možnost vyrábět za předpokladu respektování ,stálých místních zvyků´." (Pramen: Revue des Oenologues 101/2001; přeložil ako)

Quiz No.6

6. března 2009 v 12:03 | p.j.
Aneb sčítání českých vinařů. Tak když je tedy zítra ta sláva ve Slaném, schválně si tipněte, kolik vinařů je v České oblasti.

a) 27
b) 34
c) 58
d) 153
e) nespočet :-)

Teda doufám, že jsem to neprozřetelně neprovařil v některém z posledních mailů (předem vylučuju odpovědi Richarda a Jardy, ti se k tomu dostali skrze můj dosud utajený článek).

Pomůcka: Biologové to dělají třeba tak, že si vezmou rámeček metr krát metr, spočtou jedince na této ploše a pak to vynásobí výměrou, tj. v tomto případě hledejte rozlohu Čech.

Čestná salva padlým tratím I.

4. března 2009 v 11:15 | p.j.
Jak pracuju zase na mapách, občas mi srdce zabolí, jak krásné názvy viničních tratí zmizely v roce 2004 absurdní slučovací novelou (aby se úředníku lépe evidence vedla). Tak aspoň krátkými výkřiky zde na chvilku oživím jejich ztracenou malebnost. Dnes třeba:

Vinařská obec Strážnice, tratě

Kňahnice (nyní sloučeno do trati Podkovné)
Mrhoně (nyní sloučeno do trati Žerotíny)

Čest jejich památce. Pal!

Nakyssswelo :-S

2. března 2009 v 11:26 | p.j.
Dorazil mi nový Katalog zásilkové služby Znovínu. Docela mne zaujalo, že znovínští překročili svůj stín a jejich prakticky neoblomná hladina kyselin po léta jen zřídka se odchylující od 5,5-5,6g/l najednou v ročníku 2008 poskočila zhruba o gram výše. A ne všude je to maskováno zbytkovým cukrem. Přehodnocení technologie směrem ke šťavnatosti a přiznání ročníkové odlišnosti tleskám a z jakostek si leccos kroužkuji.

Pohled do analytik nového Salonu vín 2009 mi vydráždil slinící reflex ještě více. Sice je leckde kyselina nad 7g potírána zbytkovými cukry (leckde opravdu masivně), ale najdou se i tady hrdinové, které rozhodně hodlám okusit: RR06ps Sonberk (kys 7,1g/l; cukr 4.8g/l), Dornf08zems Esterka Vít, Čejkovice, Noviny (kys 7,2g/l; cukr 6,5g/l), Char07jak, Nové vinařství (kys 8,2g/l; cukr 4,0g/l) a zejména RR07ps Vinařství Kovacs, Nový Přerov, Na štrekách (kys 9,0g/l; cukr 3,8g/l)!!
Jinak absolutním rekordmanem v obsahu kyselin je Cuvée Gabriel 2005výb z Nového vinařství s 10,1g/l (ovšem tam je i 32,5g/l cukru). No vida! Vivat počinům, které se nebojí zvednout od zaprděného průměru!