Řežba ve Lvu

11. února 2009 v 11:53 | p.j.
Nalistovaljsem Výsevní dny a v podstatě jediný optimální den na řez v únoru mi vyšel desátého (Luna si klesá i ubývá, prochází Lvem, tedy tzv. plodový den). Zmocnilo se vzrušení nepředstavitelné. Řez je jedním z nejkrásnějších setkání s vinicí. Zimní vzduch naprosto jiné kvality než v jiných obdobích, jinak rozpíná plíce, zvuk se jinak rozléhá…



Aspoň jednou bych chtěl k tomuhle rituálu přistupovat klidný, neuhoněný, nevystresovaný, ale je to pokaždé stejné. I tenhle den se od rána veze v časový ztrátě.
Nahastrošen do pracovní rozedranosti jsem se ještě musel stavit cestou u Dominců vyzvednout kamarádovi Ch
âteau d´Yquem. Pohled pro bohy, jak votrapa horší bezdomovce bere do rukou vzácnou lahev. U Dominců si ale na etiketské rituály nehrají, nezaznamenal jsem jediný udivený

pohled.
Vinice vítá vůní zmoklého drnu a borky spící révy. Krátká modlitba, nádech, výdech. Do toho. S prvními hlavami si hraju, pak se objeví pár oříšků, jak je v mé vinici každý keř originál. Nějak to, sakr, pomrzlo. Tohle jsem trochu zmotal, zas jsem nastřihl letorost ze starého dřeva - ale co, aspoň uvidím, co je pověry na tom, že z takového hrozny nejsou. Tady jsem to sebral moc, kolik je tam oček? V podstatě lze mít jen dva pocity z řezu: že jsem to zřezal moc krutě a nebude úroda, nebo že jsem toho nechal moc, bude to špatně vyzrávat. Tak ve směsi obou se zmítám, když přijde první sprška sněhu s deštěm. Vítr tvaruje zlověstně mraky do skvělých tvarů. Mrznu. Posmrkávám. Přichází fáze robotická. Stříhám, užaninevímjak. Taknějak. Jednou čípek kratší, podruhé delší. Rozmanitost. Jáááúúú! Nové nůžky mi dělají na zmrzlé dlani stinku jak pecičku z hroznu. Merde! Francouzský výrobek. Po další spršce se vžívám do pocitů moravského vinaře, jak stříhá stonásobek toho, co mám na mém záhumenku já. Jak je promočený, zkřehlý, unavený, gumovky obalené blátěnou "sněžnicí", ulevuje si nadáváním. Na počasí, na vládu, na Unii, na zkurvený víno, z kterýho ho bolí záda…prej plodovej den! V takovou slotu! To si zas vymysleli ty pražský blogeři, švihlý biodynamikou! Nahnal bych je teď do brázdy na osm hodin a zejtra a pozejtří znova. Určitě by se ještě dneska ptali, jestli na to neexistuje nějakej traktor nebo kombajn. bych jim dal přirozený postupy! Na město padá tma. Poslední dva keře stříhám skoro poslepu. I tak jsem udělal jen tak 60 keřů. Za tři hodiny. A to jsem po sobě neuklízel bordel a neopravoval drátěnku. V autě kroutím topení na max, stěrače nestíhají. Teď bych měl mít asi blažené pocity, posloužil jsem révě, nepoškodil přírodu…Jsem jen unavený. A mozek jede v úsporném režimu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vinograf Vinograf | E-mail | Web | 12. února 2009 v 9:38 | Reagovat

Krásný, na tohle se strašně těším.

2 haban haban | 12. února 2009 v 21:53 | Reagovat

sotva jsem zacal řezat, strhla se snehova vanice, pichlave kousky ledu rezaly moje lice, ja chtel vydrzet, rezal dal, ale postupne tuhl, krve by se ve mne nedorezal, pak jsem prchl. teprve dnes na krasnem mirnem mrazu, odpocinkovych 150 hlav, pak nadherny zapad slunce mezi Divcimi hrady a Sirotcim hradkem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama