Marcel Deiss a Causa cukr

18. února 2009 v 13:50 | p.j.
Tak
dlouho jsem otravoval u pana Krofta od Domaine R&W, kdy uspořádají degustaci alsaského enfant terrible vinařství Marcel Deiss, pan Kroft pravil, že když dám dohromady cca deset lidí, tak že nám tu degustaci uspořádá, kdy si řeknem. Dokonce to zpočátku vypadalo, že i za účasti vinaře samotného. Ten sice nakonec nepřijel, ale lidi se sešli v dohodnutém termínu celkem bez problémů a poslouchat výklad jednoho z našich nejkvalitnějších sommeliérů Víta Hepnara nebyla rozhodně špatná volba. Trochu jsem měl obavy spíš z toho, jak se srovnáme s vyšší hladinou zbytkových cukrů. Jednu zkušenost s vínem tohoto vinaře jsem měl, něco si dohledal na webu (www.marceldeiss.com), ale zbaběle jsem to účastníkům zamlčel, protože zmínka o slaďácích by mohla leckoho odradit. Přeci jen (snad na Anaxiena z www.ovine.cz) převládající módou v kruzích pokročilejších zasvěcenců do vína je suchomilnost. Téměř bez debat se přijímá, že cukr své místo nejvýš v botrytických sběrech, ledovkách, slámovkách, portském a jiných dolihovaných verzích. Ve vínech z normálně vyzrálých hroznů nemá své místo, současný trend polosuchých pozdních sběrů a polosladkých výběrů je jen marketingovým trikem útočícím na ženskou populaci, proti kterému je třeba rozhodně bojovat. I se samozřejmě s tímhle ztotožňuji, ražení po přirozeně vyráběných vínech se nemůže smířit s tím, že se násilně ponechává nedokvašený cukr za cenu zásahů typu mohutné zasíření a sterilní membránová filtrace. S jakým nadšením a satisfakcí hledím na lahve, kde přeci jen příroda zvítězila a cukr se v lahvi neplánovaně rozkvasil do crémantové mohutnosti. Přesto právě vína Jean-Michela Deisse přiměla toto znovu přehodnotit. Ta vína byla totiž vzdálená nějaké marketingové vypočítavosti, která by sladkostí vycházela příliš vstříc vkusu zákazníka (zákaznic). Tato vína byla vyvážená, veskrze originální, prozrazovala nepoddajnou individualitu jejich tvůrce (J.-M. Deiss je mimochodem biodynamik) a jeho jasné přesvědčení o tom, že právě takto mají jeho vína vypadat a ne jinak. I základní vína (řady vins de fruit) byla daleko těžší, koncentrovanější a s patrnou stopou nedokvašeného cukru, než bývá v základních vínech obvyklé. Též ovoce z nich vystupovalo spíš v přezrálém a kompotovaném stylu. Přesto byl cukr vždy vyvážen i příslušně šťavnatou kyselinkou a alkoholem. To je vlastně i záležitost jílovitější půdy a vápenitého podloží, které v jím spravovaných terroirech převládají a které vyšší obsah kyselin v hroznech i do vyšších stupňů zralosti udržují. Vlastně i abnormálně vysoká hustota výsadby (12000 keřů na ha!) s tím harmonizuje. Co ale s tím zažitým relfexem, který jen při vyslovení klíčových slov cukřík, polosladké, zbytkový začíná podvědomě hledat očima pohár čisté vody a který prakticky odsuzuje lahve takto značené k tomu, že je vrátím zpátky do regálu a hledám dál? Přeci pokud umí cukr do vín zakomponovat do vína takhle zajímavě Deiss, tak proč ne někdo jiný? Neuniká mi něco, když takhle ideologicky vyřazuji ze sféry zájmu většinu nesuchých vzorků a lahví? Probírám si v hlavě, co jsem ze zdejších sladších vín ochutnal a (když tedy odmyslím právě ty zmíněné botrytidy/slámovky/ledovky, proti kterým výhrady vesměs nemám) jestli to jde nějak šmahem zobecnit či je to různé…třeba některé ČEBAVy nebo Šebesta mi docela nadchly (tam právě kyselina krásně vyvažuje), Galant zase mi přišel, že ho cukr moc unifikuje, též Málek-Popice tak úplně nezafungoval. I u Sonberku mám radši sušší. Občas ochutnám polosuchý ryzlink rýnský, třeba z Blatnice, tam to trochu může kopírovat Německo. Ozvaly se silně odmítavé hlasy, že do červených (pinotů třeba) zbytkový cukr vůbec nepatří. Zase: nerad bych, aby se z toho stala móda, ale některé kusy z ochutnaných mi přišly, že to k nim patří a hodnotil jsem i vysoko…Asi hodně záleží, jak s tím vinař pracuje, jestli je v tom víně něco navíc, něco zajímavějšího než jen cukr, byť třeba se snahou o vyvážení kyselinou. Pokud cukr nestírá individualitu vín, ale naopak dotváří složitost vína umně vyvedenou složkou navíc, asi není důvod to neocenit ( a vůbec ne protestovat předem ještě než se lahev otevře). Nejspíš trochu zmírním svou proticukernou rétoriku a občas něco z toho zkusím zaarchivovat - pan Hepnar včera připomněl důležitou věc: bílá vína nekonzervuje v archivu jen síra a kyselina, dobře udělaná polosuchá/polosladká vína žijí i ze zbytkového cukru, který se časem spotřebovává, takže dvacet let zaarchivované kvalitní Spätlese třeba jde do sucha, navíc dost zajímavě - je to opět jen otázka trpělivosti. Jo, byl to opět podnětný večer, je zase nad čím přemýšlet, co přehodnocovat a zkoušet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evas Evas | E-mail | 18. února 2009 v 15:26 | Reagovat

Řekla jsem si, že toho už nechám, ale nedá mi to zase si rýpnout: co furt máte s těma ženskejma? Všichni sladkomilové v mém okolí jsou chlapi! A můžou se po slaďácích umlátit. Zato neznám ženskou, která by si v tom libovala. Asi mám divné kamarádky, nebo co :-)

2 oa oa | E-mail | 18. února 2009 v 16:23 | Reagovat

Byť nemám s Alsaskem tak bohaté zkušenosti jako ty (resp. větší část osazenstva), obecně tíhnu také k suchým vínů, tak včerejší seznámení s Deissovými víny bylo  příjemné. V poznámkách se nejčastěji objevují výrazy jako kulaté, plné, medové apod. Cukru bylo dost, určitě více než bych si přál, kyselin zase méně než bývá u Mosely či Rheingau,ale vína přesto měla charakter. Jen nevím, jak by většina z nás tato vína hodnotila, kdyby nevěděla, že jsou od Deisse.....:))

Myslím, že velmi dobře se zbytkovým cukrem umí pracovat ve sklepě Nepraš.

3 Sklenička Sklenička | E-mail | Web | 18. února 2009 v 17:24 | Reagovat

pj: hehehe, jeden chvályhodný domácí ryzlink se slušným cukříkem se objeví na páteční seanci, aspoň jeden z účastníků mi ho už hlásil :o)))

oa: já bych v slavná jména po přenesení do domácích poměrů nepřeceňoval, sám jsem si pamatoval o Deissovi jen to, že měl profilový článek v Decanteru. Nechci svoji ignoraci extendovat na další, ale vlastních zkušeností se zahraničními víny tady není nazbyt, a bez zkušeností není názoru. Názor bez zkušenosti jaksi není názor... a to je největší přínos té ochutnávky, mám dojem, že Deissovi dělají vína výrazně jinak, než je v Alsasku zvykem, a přesto výborně. Ale musí se to ochutnat, číst o tom nestačí.

4 J.Č. J.Č. | Web | 18. února 2009 v 18:10 | Reagovat

oa: Nevědět, že jsou od Deisse, tak se možná na ně soustředíš o dost méně a ten cukřík tě v prvním plánu naštve... možná :) Na mne ho tam obvykle bylo až moc, každopádně každá ta láhev byla velmi velmi osobitá. A Riesling 2002 Altenberg de Bergheim i za ty odporně peníze nakonec koupil... toho prostě chci doma celou láhev, v klidu a se spoustu času sledovat, co to dělá v otevřené lahvi a ve sklence. Fantastické víno :)

5 p.j. p.j. | E-mail | 19. února 2009 v 9:30 | Reagovat

J.Č.: Mám zkušenost s Altenberg de Bergheim 04: zlatavá barva, viskozita, pampeličkový med, hruškový květ, meduňka, skořice, kandované ovoce (citronová kůra), kompotovaný ananas a broskev - aroma celkově jemnější, přesto dost obsažné. V chuti lahodnost dobře udělané medoviny, plnost, ale cukr nepřevládá, dává o sobě vědět, ale zároveň poskytuje dost prosotru lehonké nahořklosti, ryzlinkové terpeničnosti (ta je tam obzvlášť pěkná a dlouho doznívá). Později dominuje spíš ten ryzlinkopetrolej a sladká paprika. Trochu posmutnělé víno s ozvěnou ochromující deprese. čili trochu jiné než nula dvojka, a to, podle mne, dokazuje, že poetika tohoto vína není postavena na nějaké představě vinaře, kterou násilně prosazuje pomocí technologie v zájmu konzistentního výrazu.

6 oa oa | E-mail | 19. února 2009 v 18:14 | Reagovat

Sklenička: S tím souhlasím, článek v Decanteru a možnost ta vína ochutnat byly důvodem mé návštěvy. Já měl smůlu/štěstí, že první vína, která jsem z Alsaska chutnal byla od Domaine Weinbach....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama