Jak bude po smrti?

10. února 2009 v 9:15 | p.j.
Vinograf (www.vinograf.cz) i Belcarnen (www.ryzlink.cz) už na svých blozích o Akci Piňot 2004 referovali, můj článek vyjde na www.ovine.cz 16.2. Tož ale "polemizovat" se můžem už v předstihu. J

Totiž formulace, že to většina měla už za sebou, na sestupu, po smrti mne nějak zneklidnily a donutily přemýšlet na téma stárnutí. Předně bych chtěl podotknout, že veškeré naše úvahy o vývoji vín by se měly vyslovovat spíš jako hypotézy, odhady. Nikdo nevidí budoucnost ostře a hlavně málokdo tu má nějakou širší zkušenost s archivací zdejších vzorků, málokdo má archiv nafutrovaný kartony reprezentujícími to nejlepší ze zdejších luhů a hájů, které otevírá v ročním intervalu po dobu dvanácti let. Kolem sebe vidím spíš netrpělivost a limitování místem. Já sám mám nejstarší kusy už jen 2003, mnozí kolegové ani to - je zvykem to dopít do tří let, s deseti- a víceletými dobře skladovanými kusy se setkáváme vzácně. Není divu, že potom je náš ideál vína posunut směrem k primárnímu projevu, nejsme zvyklí se vyznat v nuancích stařinek, jemností a sekundárních buketů, hodnotíme to jako úbytek, sestup. A když jsem nad tím dumal ještě dál, říkal jsem si, kdo vlastně nám naočkoval tuhle představu, že vína stárnou po balistické křivce? Co to vlastně je za veličinu v těchto
virtuálních grafech vynesenou vertikálně proti času? Koukám do knihy Jens Priewe: Nová škola vína. Ta veličina se tam jmenuje "perfektnost". To mne rozesmívá. Co je to perfektnost? Přestávám věřit této simplifikaci, že se víno pohybuje v čase po oblouku. Mění se to složitěji, "nahoře" a "dole" jsou někdy dost zavádějící pojmy. Ke cti Prieweho nutno přičíst, že na stejné straně je tento text: "Zralost k pití je subjektivní pojem. Zralost k pití nelze předem matematicky vypočítat…Navíc je zralost k pití subjektivní. Dobré červené burgundské je v době, kdy přichází na trh, většinou již zralé k pití. Jeho jemnost se však projeví teprve po deseti letech. Podobně je to s Barolem. Italové ho pijí po třech letech, kdy se uvádí do oběhu,. Pro jiné je to "vražda nemluvňat". Podle jejich pocitu začíná být zralé k pití nejdříve po osmi nebo deseti letech." Je to tedy spíš o ideálech a pocitech, kdy uznáme, že víno je "na vrcholu a dál už se neposune" a totéž platí i o "strmě dolů" a tak. Samozřejmě, že "smrt vína" se asi pozná podle toho, že to nelze polknout, křiví to hubu, odpuzuje. Jinak se ale asi budu snažit to vždy formulovat nějak tak jakože "před rokem mi to víc chutnalo, tahle nová harmonie už mě tolik neoslovuje".

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J.Č. J.Č. | Web | 10. února 2009 v 10:49 | Reagovat

Vzpomínáš si na loňský ročník akce Piňot a "ukazatel rychlosti", který si každý měl k vínu kreslit? Takovou tu ručičku, který byla buď kolmá, natočená doleva nebo doprava? :) Pro mne je "vrchol vína" právě ten moment, kdy se to skvěle pije, je tam více než ty primární tóny a navíc je to harmonické, sladěné. Ten výraz "nová harmonie" mi nesedí, obvykle při tom přezrání se víno už začne rozjíždět a jsou tam právě tóny, které vytrhávají z celkového dojmu. A taková byla podstatná většina těch vzorků ročníku 04 i 03 po pěti letech.

2 J.Č. J.Č. | Web | 10. února 2009 v 11:04 | Reagovat

Ale samozřejmě vnímání toho, co je "vrchol", kdy je víno "harmonické" a které vůně tam patří je vyloženě subjektivní záležitost a každý to bude mít jinak. Každý soud a hodnocení by mohl obsahovat dodatek: "tento závěr je čístě mým osobním, nelze jej aplikovat univerzálně a vychází z mých současných zkušeností, vkusu, nálady při degustaci a počtu skvrn na slunci v momentě nalévání vína do sklenky" :) Jenže to se myslí tak nějak samo sebou, automaticky, jak u profi komise hodnotící někde pro časopis, Roberta Parkera Jr. i jakéhokoliv z nás, internetových amatérských vínopsavců.

3 Dušan Dušan | E-mail | 10. února 2009 v 11:22 | Reagovat

Se stárnutím vína a jeho podivných projevech mám naštěstí vlastní zkušenosti. Jedná se tedy převážně o bílá vína, ale myslím, že projev bude u červených obdobný. Již několikrát se mi přihodilo, že po delší době ochutnávaná vína z archivu, která znám od data uvedení na trh před několika lety, se v určitém čase jakoby zlomí a jejich projev je, zjednodušeně řečeno, šílený. Nejdříve jsem propadl panice, že je vše ztraceno a mohu zbytek láhví vyhodit. Naštěstí jsem to neudělal a po několika týdnech nejistoty :-) jsem otevřel několik dalších kousků, abych zjistil, že se víno vrátilo k téměř původnímu projevu. "Téměř" píšu záměrně, protože vůně i chuť se posunuly k dál. Dál k lepšímu i horšímu - podle toho, co jedinec ve víně hledá. Již ve vínech nebylo tolik ovocnosti, mladosti a svěžesti, což však neznamená, že pro mne osobně ta vína byla horší. Nebyla, byla prostě jiná. V období, kdy ta vína procházela "změnou", byla téměř nepitelná. Naštěstí se to vrátilo a archív byl zachráněn. Stalo se mi to v roce 2006 u vín ročníku 2001. Tedy zhruba po 4 letech na láhvi. Stejně dlouhou dobu byla na láhvi i ta vína, která se tebe ochutnávala. Dle mne je tedy možné, že ta vína byla pouze zrovna v tom svém životním období, kdy se přeměňují do další životní fáze. Je však pravda, že některým ochutnaným vínům by nepomohla ani svěcená voda k dalšímu pozitivnímu vývoji. O všech si to ale rozhodně nemyslím.

4 p.j. p.j. | E-mail | 10. února 2009 v 12:25 | Reagovat

J.Č.: No, ta "ručička" loni právě byl úlet. Myslím, žes tu levou polohu vůbec nevyužil co? :-) Nezlob se na mě, ale právě že se to právě "samosebou" "automaticky" nemyslí. Tvůj blog nečtu jen já a Tví známí, kteří Tvůj vkus znají, naklikne na to nějaký méně pokročilý znalec a prostě si přečte, že 2003 už je celý na vylití a nulačtyřky jsou na strmén sestupu. Taková zjednodušení prostě...prostě jsou jen lehce zapamatovatelná zjednodušení. Ty tu harmonii a ročníky vidíš takhle, jaks popsal, O.K., je dobré si to přečíst, ale pokud se toho chopí stádo jako parkerových osmdesátek a devadesátek, tak je to zavádějící a povede to jen k tomu, že se budou archivovat jen nulapětky a nula šestky. Polde mne má smysl archivovat nějakou (byť nestejně dlouhou)dobu každý ročník. Z každého ročníku citlivě vybrané vzorky něco řeknou, budou mít svou vlastní harmonii, kterou nemá velký smysl porovnávat s nějakou laťkou z jiného státu či ročníku století. to jsem tím asi nějak chtěl vyjádřit. Nezalívám ti, že ti ty stařinky nechutnají, jen mi ty Vaše recenze a hodnocení přišly nějak moc...rezolutní, jednoznačné, jasné asi. Máte na to právo, já mám právo říct, že s tím mám osobně trochu problém :-)

5 Evas Evas | E-mail | 10. února 2009 v 13:38 | Reagovat

No já se teda nechci dotknout věhlasu J.Č., ale nemyslím si, že by pod vlivem jeho článku (nebo článku kohokoliv jiného) někdo začal hromadně likvidovat své zásoby. Ani jeho ani Vinografův článek jsem nevnímala jako jednoznačné a definitivní hodnocení ročníku, ale právě jako popis momentálního pohledu, chuti, nálady... Tak jak to samosebou a automaticky chápu u každého článku o víně :-)

6 J.Č. J.Č. | Web | 10. února 2009 v 15:23 | Reagovat

P.J.: pokud bych ke všemu psal ty kličky okolo, všechny ty upozornění na momentální nálady a že "citlivě vybraná láhev jiného vinaře" či "láhev skladovaná při trochu nižší teplotě", tak všechmy texty nabobtnají na pětinásobek :) Evas to myslím vystihla.  Lidé, co mají archivy či se vínem víc zabývají, tak vědí, že tohle všechno hodnocení je spíš taková hra a snaha o popis pocitů. A blogy mají obecně trochu jinou cílovku, než různá Vína & Styl, kde se hraje na body. Možná na někoho přenesu nadšení a on si na základě mých extatických výkřiků koupí třeba nějakou dražší láhev co jsem někde chutnal... a bude taky nadšen nebo zklamán. Ale že by kvůli mému názoru livkidoval archiv, to je přehnané :) A především mám v patičce následující text, který se týký všech uveřejněných článků: "Autor tohoto blogu vyjadřuje čistě svůj názor a pohled nejen na svět vína. Jeho vkus a vinné preference budou nejspíše velmi vzdáleny těm vašim a proto doporučuje nedat na žádné jeho rady a vinné tipy a prostě si vše v klidu prozkoušet na vlastní játra :)"

7 André André | E-mail | 11. února 2009 v 0:41 | Reagovat

p.j: Vy zrovna lehce po povrchu nekloužete, ale měl bych poznámku. Zkušenost s přírodními vědami mi tak nějak podsouvá, že vína se spíše pohybují po Gaussově, než po balistické křivce.

A ještě jedna jízlivá otázka: Jaký je primární projev Pinot noir? => Chutnal jste ty hrozny někdy ve vinici?

P.S. Asi bych své příspěvky měl psát střízlivý, ale myslím, že se u nás na vína příliš chvátá. Víno ,které je skvělé jako roční dlouho nevydrží a naopak, pěkné archivy se za mlada nedají pít.

P.S.2:A stejně nelze objektivně říci, že u nás velké burgundské nejde udělat, třeba se nedostatečně hledá...

Tož začínají košty tak koukejte makat:-)

8 p.j. p.j. | E-mail | 11. února 2009 v 8:13 | Reagovat

J.Č.: Ále...já myslím, že oba víme, jak to kdo myslel, nemá cenu hrát nějaké formálně zákopové války, pojďme od toho :-)

André: :-)) No...Gaussově?? To mi přijde stejně rána vedle jako balistické. Zopakuju to ještě jednou, jestli to v článku vyznělo jinak: autoři encyklopedií (zejména němečtí) rádi kreslí barevné křivky toho, jak vína zrají. Ten priewe toho má celou stránku: porovnání, jak stárne australský a rhonský syrah, jak stárne kalifornský vs. boredaux cabernet atd. ty křivky vypadají vědecky, ale při bližším zkoumání zjistíte, že proti času se vynáší na vertikální ose jakási subjektivní veličina zvaná v té knize "perfektnost", čili tváří se to vědecky, ale je to jen dojmologie, subjektivní zkušenost člověka s kartónem stejného vína, jak moc mu který rok chutnalo. ty křivky jsou u některých speciálních vín (Yquem, Margaux) složitější, ale u většiny se to tvarem víceméně podobá balistické křivce, tak jsem to tak připodobnil i já, asi stejně zjednodušující, jako když se napíše, že víno vonělo nebo chutnalo minerálně - taky není problém takový výrok rozsekat na nudličky, i když představivější lidi s tím nemají problém. ale o to nejde. podstatné je to, ževína se nepohybují v čase ani po gaussově, ani balistické ani jiné křivce. prostě se nějak mění, třeba jako barva slunečního světla během dne a s trochou vnímavosti a snahy o nezaškatulkovávání a poměřování lze najít něco na daleko širším spektru poloh toho vína než jen v jednom "ideálním" bodě.

A primární projev pinotu noir vidím jakože jsou tam hlavně lesní plody (primární aromata). A předposlední větu vůbec nechápu: Já jsem právě ten beznadějný optimista, který Velké burgundské hledá v Čechách a na Moravě permanentně, a ta akce "pět let po" je toho důležitá součást. Možná by se kolegové neubránily potutlenému úsměvu, ale občas narazím na kousek, za který bych se v Burgundsku nestyděl. ale chce to hledat a nedat se odradit tím "odpadem", na který se při hledání nevyhnutelně narazí.

9 p.j. p.j. | E-mail | 11. února 2009 v 8:19 | Reagovat

Sakra, člověk se rozohní, až mu hrubky létají od kláves - sorry, ale v tomhle debilním blogu to už neumím zpětně v chatu zeditovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama