Hérakleitos: Přirozenost se ráda skrývá.

9. února 2009 v 13:26 | p.j.
Pracovně bývám občas donucen se nějakého toho rautu a večírku účastnit, občas i svět vína mne obešle. I luxusní restaurace jsem vymetl - zpočátku nadšeně, teď už se spíš vyhýbám. Jsem tímhle nablýskaným světem nějak znechucen, nepatřím tam. Nejdřív jsem se snažil nějak splynout, nenápadně nerušit, teď už si servítky neberu, oděv a vzhled neřeším, nějak tam propluju, abych se cítil co nejsvobodněji (ale nejde mi to). Tož, říkal jsem si, třeba musíš nastudovat ty jejich pravidla, třeba ten bontón jsou ty správný mimikry.
Koupil jsem si tedy tu Etiketu od Ladislava Špačka a Ivo Mathé a četl za dlouhých večerů u kamen na horách. Tedy…

…to tedy né…é! Vedle toho jsou i pravidla českého pravopisu celkem neškodná pošetilost. Dokážu si sice představit nějakou menší sektu Etiketů, kmen, kterej nachází sadomaso potěšení v tom, komplikovat si chování řadou nepřehledných pravidel a pořádat v tomto smyslu své reje, sranda ovšem přechází v ultrasnobismus a šovinistickou represi v momentě, kdy se Etiketi povýší na vyšší rasu či se dokonce pokusí tyto své teze zahrnout do Desatera se stejnou podprahovou rafinovaností jako ty reklamy, které tvrdí, že kdo nepoužije deodorant je prase (já jsem zažil svět ještě bez deodorantů a dívky mi tedy tehdy nesmrděly). Ne, opravdu nevidím důvod, proč bychom měli všichni panáčkovat podle stejného manuálu. Uznávám tu tezi v úvodu, na které to všechno stojí
- že všichni si nejsme rovni, ale ať si tedy domnělá honorace hraje svá divadla mezi sebou, já v tom
statovat coby "manžel společensky méně významného páru, který si podává ruku s pánem ze společensky významnějšího páru naposled" nehodlám. Nemyslím si, že by etiketa byla nebo i bývala podstatou šlechtice a namátkou vylistovaných pár lidí, které si beru za vzory, pořadí podávaných rukou asi taky netrápilo. Přirozenosti a dobrého srdce je třeba!

A že to není o víně? Analogie ve víně vidím zcela
jasně. Vy ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evas Evas | E-mail | 9. února 2009 v 13:58 | Reagovat

Špaček je blázen, to jsem zjistila už v jakémsi přiblblém TV pořadu o etiketě. Snobismus mu sedl na mozek a je absolutně odtržen od normálního života. Neříkám, že by se měl člověk chovat jako prase a nějaká základní pravidla společenského styku by znát měl, ve světle jeho keců si ale občas připadám jako prase a totálně nevkusné a nevychované individuum. Analogie s vínem se opravdu nabízí. Ani v chování ani ve víně ovšem neuznávám programové "protiproudství", opodstatněné jen snahou být za každou cenu jiný, nonkonformní.

2 p.j. p.j. | E-mail | 9. února 2009 v 14:23 | Reagovat

ó né, to je přesně naopak: mně by se nejvíc líbilo být opravdu nenápadný ("konformní" už má takovou hanlivou nálepku). Ale když přistupuju na příliš mnoho kompromisů s okolím, tak zase od určité hranice je mi z toho nanic, cítím, že to neumím zahrát, vzdávám, naseru se, hlasitě se demaskuji a tím poutám nechtěnou pozornost. Nemám ani z tohohle článku nějak vítězoslavné pocity. Nekráčím proti proudu programově, spíš to z toho tak nějak nešťastně vyleze samo, s notnou dávkou stařecké nerudnosti a rezignace. Jak tuhle někde říkal Viewegh, že výhodou pokročilého věku je to, že už člověk necítí potřebu závodit.

3 Evas Evas | E-mail | 9. února 2009 v 14:30 | Reagovat

Já to taky nemyslela na vás :-) Jen jsem chtěla říct, že ve vystupování lidí, ve vinařství a vlastně v jakémkoliv jiném lidském chování je mi sympatické, když člověk řekne "dělám to tak, protože to chci dělat tak" a nemám ráda, když říká "dělám to tak, protože ostatní to dělají jinak". To mi právě zavání tou programovou jinakostí. Pokud to "nešťastně vyleze samo", jak píšete, je to v pořádku a není v tom nic chtěného a umělého (z mého pohledu, samozřejmě, ale já jsem poloviční cvok, takže s rezervou prosím :-)

4 petra petra | E-mail | 9. února 2009 v 20:42 | Reagovat

Je mi trochu lito,ze slusne chovani a slusne obleceni je Vam na obtiz. Urcite nezvladam vsechno z Etikety pana Spacka, ale zaroven se nechci ochudit o vyjimecnou prilezitost a vyjimecny zazitek a tak pokud mam prilezitost, nevaham a "obetuji se"a slusne se obleknu. K vinu patri pribeh, bez toho je to pomerne "o nicem" , ale zalezi na nazoru. Nezbyva mi, nez Vam zavidet, ze Vam vyjimecne prilezitosti uz zevsednely. Ja se rada tesim z vyjimecneho zazitku a uprimne receno uz take nemam

potrebu zavodit  {41 let}.

Diky za Vas nazor, ale je mi to lito.

5 p.j. p.j. | E-mail | 10. února 2009 v 7:56 | Reagovat

Ano, k vínu příběhy rozhodně patří, ale to nutně nevyžaduje přistupovat na tyhle sterotypy. Možná že některá vína (Bordeaux, Champagne) provází aureola nějakého lesku, noblesy, tanečních sálů, takže oblečením do večerních šatů se stáváme součástí tohohle snění. ale těch příběhů je nekonečně mnoho a stejně kouzelné mohou být i daleko prostší verze a vína "venkovská" či "samotářská".

6 Sklenička Sklenička | E-mail | Web | 10. února 2009 v 10:24 | Reagovat

Špačkovu Etiketu neznám, kravaty a motýlky snáším těžko a v současnosti řeším i to, že bych ze šatníku vyhodil i košile :o) Ale pokud jde o etiketu a formální chování, mám jedno varování : v Burgundsku jsem zažil, že Francouzi (vinaři) některá společenská pravidla bezvýhradně dodržují, a známí mě varovali, že se tam některé prohřešky proti etiketě berou naprosto fatálně. Zrovna takové, které se v Čechách vůbec nerozlišují. Takže bacha! A myslím, že podobně by to mohli mít i v ostatních románských zemích, v Itálii a Španělsku :o(

7 p.j. p.j. | E-mail | 11. února 2009 v 12:15 | Reagovat

Sklenička: Nó, tak...v podstatě...se to naučit dá...když je správná motivace :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama