Leden 2009

Ať růžovej lak oprýská!

30. ledna 2009 v 10:11 | p.j.
Na Vinografův popud (www.vinograf.cz) jsem nakoukl na hodnocení ročníku 2007 u Jancis Robinson. A zasnil jsem se, že třeba jednou to tu dopracujem na podobnou úroveň. Že takhle seriozně a komplexně někdo vydá zprávu o Čechách a Moravě 2008. Bude tam precizní a podrobný klimatický průběh ročníku (To tedy už lze dohledat v Situačních a výhledových zprávách, které vydává Mze), budou tam objektivní postřehy typu: " loni se začalo se sklizní neobvykle dřív…, řada podniků použila méně cukru a mošty nebyly tak zakalené…extrakty se též pohybovaly v hladinách nad dlouhodobým průměrem", ale i citace konkrétních vinařů: "normálně nakvášíme takhle, ale letos jsme se báli, že…, tak jsme raději…"
Jestli se toho někdy dožiju. Jestli to nebude na dalších generacích. Pokud se zdejší situace v něčem markantně liší , tak to je v otevřenosti, a ta visí na vzájemné důvěře. Tady v zásadě nikdo nevěří nikomu a ničemu. Zásadou je mluvit ale neříct nic konkrétního, vydat nějakou zprávu s čísly, ale radši to moc nekomentovat, popřípadě se řídit nějakými pí ár poučkami, jak je vlastně všechno dobré až skvělé, každý rok jsou přeci výběry z hroznů, takže špatné ročníky byly naposledy za komančů. Je to hrozně neupřímné, ani od vinařů, kteří se chovají v zásadě přátelsky a vstřícně, se toho moc nedozvíte. A i kdyby, nebudou chtít nést svou kůži na trh, že by se nechali dobrovolně někde citovat. Bojí se závisti, úniku know-how, mají smutné zkušenosti s tím, že jim pak někdo jejich výroky
v tisku (třeba i vytržené z kontextu a zkomolené)
omlátil nepěkně o hlavu. Svazy a instituce se bojí vydat do médií jakoukoliv zprávu, která by mohla někoho poškodit nebo snad celkově snížit odbyt. Ale to je začarovaný kruh. Veřejnost už těm na růžovo natřeným reklamním sloganům o ročnících století nevěří. Dělají si z toho srandu. Nejde přeci o to, dělit ročníky na dobré a špatné, dávat jim nějaké body. Nejde o to, zbytečně skandalizovat a stavět na odiv nějaký dílčí neúspěch či nepříznivé podmínky. Jde o to, zahájit nějakou tradici seriózních informací, vychovávat spotřebitele k rozlišování, přemýšlení (to ale platí i pro vinaře). Aby se spotřebitel přestal dožadovat konzistentní kvality každý rok, ale nalezl potěšení v tom, že třeba loni to nejlíp svědčilo aromatickým odrůdám, předloni klasickým, předpředloňské veltlíny měly netypický, dost zajímavý projev atd. Vždyť tohle pronikání do souvislostí kolem vína, empirické sledování, stavění a boření teorií…v tom je ukryto tolik zábavy, hry, satisfakce, nových cest i nepoznaných komnat…Zvedněme, vínopsavci a blogeři, tu rukavici, vydávejme se do sklepů tak často, jak to jen jde, opíjejme vinaře do sdílnosti, tahejme z nich informace, ale nezneužívejme jich k bulvarizaci, budujme tu důvěru a symbiózu. Současný stav "v růži červ natřený na růžovo" je tristní, ale lomit rukama je málo, začněme jinak, téměř jakkoliv jinak je lépe. (Dneska mám nějaký nenadálý poryv optimismu, je třeba ho rozočkovat na epidemii, než mě zase skepse srazí k zemi
J

Tož pěkný víkend, a i další týden si od mých tlachů odpočiňte.

Co čtu a co se chystám

28. ledna 2009 v 9:29 | p.j.
Ještě pořád mám rozečtené James E. Wilson: Terroir (koupeno přes e-bay v době, kdy kurs koruny byl ideální). Mám k této knize pár výhrad, které rozepíšu do většího článku, až to dočtu. Přesto si myslím, že vínomilce-frankofila tato kniha, byť vydaná už před lety, může posunout znalostmi někam dál. Ale to, co jsem si sliboval nejvíc - že mi to zodpoví otázky kolem terroiru, vztahů rostliny k půdě - to jsem se tam nedozvěděl, spíš mne to donutilo hledat dál, dovzdělávat se na poli geologie a pedologie.





Sehnal jsem si třeba výbornou knížku o půdě: Milan Tomášek: Půdy české republiky (124,-Kč + poštovné přes Albebaran). Kapesní věc na cesty, do tramvaje. Ale spíš pro pošuky, kterým prostě nestačí o vínu vědět, jestli chutná/nechutná.





Dost neskladná je ovšem kniha Hugh Johnson: Story of wine (česky Historie vína). Napsal jsem Ježíškovi, že chci ten anglický originál, protože byl v tu dobu o dost levnější než český překlad a hlavně po smutných zkušenostech s překlady podobných knih, kdy je originál místy nejen zle a zavádějícím způsobem přeložen, ale hlavně se podle mého názoru nepřípustně a trestuhodně krátí či naopak bez varování doplňuje o nepůvodní odstavce (takto zprzněn byl zejména Johnsonův Atlas vín - vydalo to na dlouhý článek do Vinařského obzoru). I recenze na tuto knihu v českém Decanteru si všimla, že český překlad je o něco tenší. (Vím, že se správně píše "tenčí", ale se mi to líbí takhle víc)





Koupil jsem i Kraus,Vurm,Foffová: Nová encyklopedie českých a moravských vín, II. díl (300-400Kč). Zejména kvůli monitoringu toho, které vinařství na které viniční trati hospodaří. Ale i teoretické statě kolem vad a výroby vína letmým prolistováním, byť už jsou tyhle věci omleté stokrát dokola a člověk by řekl, že to nemůže přinést už nic nového, tak nevypadaly nezajímavě.





Ze stejného důvodu jako tu encyklopedii jsem investoval dalších 360,- do knihy Vinařství a vína České republiky 2009 od Donaumedia. Pod touto knihou není podepsán nikdo konkrétní. Slovenské nakladatelství prostě obvolalo/obeslalo všechny vinaře u nás a na základě jejich údajů sestavili podařenou encyklopedii plnou užitečných údajů. Ještě existuje kapesní verze zvaná Kapesní atlas vinařství Čech-Moravy-Slovenska 2009, kde sice nejsou obrázky ani seznam aktuálních vín těch vinařství, zato je tam přidaná sekce se slovenskými vinaři. Stojí to přibližně stejně. Já oželel Slovensko, protože pro mě jsou cenné ty údaje o vínech (z jaké trati jsou) no a taky z ješitnosti: v této knize přetiskli i jednu moji mapičku. Detailní recenze obou posledních knih určitě časem napíšu, ale už teď vidím, že tato slovenská kniha v informacích o vinařstvích a vinařích těžce trumfuje nad Novou encyklopedií prof. Krause.

Stejně je to ale ulítlý, protože jednak nakupuju víc než stíhám číst, a hlavně je nezdravé živit se tak jednostrannou duševní potravou. Semtam to stíhám naředit nějakou tou básničkou, těm tolik nevadí nespojitost a časové odstupy v čtení, ale nějakou zase pořádnou knihu s příběhem, tajemstvím a emocema by to chtělo...

Quiz No.: 4

23. ledna 2009 v 9:30 | p.j.
Co znamená sur lie?

1) víno zraje na postupně odumírajícím kvasinkovém kalu za stálého míchání a dolévání
2) víno zraje na postupně odumírajícím kvasinkovém kalu za občasného míchání a bez dolévání
3) víno zraje na postupně odumírajícím kvasinkovém kalu bez míchání, dolévá se, když je potřeba
4) jsou možné všechny postupy nebo dokonce i jen nasypat tam nějaký preparát z rozrušených kvasinek.

A) víno se pak lahvuje bez filtrace.
B) víno se může i filtrovat, když se vinaři chce.

Těším se na tipy. Hezký víkend!

Dřevěný ryzlink?

23. ledna 2009 v 9:04 | p.j.
V dřevních dobách mého domovského portálu www.ovine.cz jsem chválil jakýsi springerův ryzlink. Byl jsem nadšen nezvyklým projevem, který mi evokoval až dubem zušlechtěná bílá burgundská. Studená sprcha přišla v chatu, kde ze mě jistý anonym udělal vola, že ryzlink by do nového dubovéhu sudu dal jedině šílenec a kdoví, co jsem to cítil. chápete jistě, jak mi bylo, stud mne poléval v pravidelných vlnách, zejména, když mi ve vinotéce potvrdili, že dotyčný ryzlink zrál v nerezu. snažil jsem se aspoň získat argumenty na rozstřílení toho tvrzení, že se ryzlink nebarikuje nikdy. vyhledavač mne tehdy podrazil a nenašel opravdu nic. Od té doby jsem ale už pár místních vyjímek (myslíte si, že nevím, že se píše "výjimek?", ale poslední dobou jsem alergický na tahle pošetilá češtinská pravidla, které mi nikdo nedokáže vysvětlit, takže protestuju záměrným překračováním těhle blbostí, které z rodného jazyka dělají svazující výčet pravidel a které ovládá jen hrstka češtinářů a špička humanitních intelektuálů) z pravidla zaregistroval. Naposledy jsem v takřkarodném městě koupil za solidní cenu u místního nápojového obchodníka Ryzlink rýnský 2001 kabinet, barrique, Blatnička pod sv. Antonínkem, Nadhájčí od Blatelu. A fakt pěkné! Nejen (zřejmě) francouzský méně vypálený sud, ale i krém na boty, petrolej, zelené a žluté želé, cukrový špalek. Barik sice registruji, samozřejmě povoluji úvahám, jak by to víno vypadalo bez něj, ale neruší (ne víc než u burgundských Chardonnay), nepodvádí, neboť lehkost kabinetu zůstala zachována. Štavnatá ale nikoliv pichalavá kyselinka rovněž nedotčena. Takže...si říkám, proč si vlastně dávat tahle svazující, neodůvodněná pravidla o tom, co se nesmí barikovat? Jako by podobných nesmyslů nebylo okolo nás víc než dost.

Terroir proráží

20. ledna 2009 v 11:09 | p.j.
Asi se něco konečně děje. V krátké době jsem byl hned dvakrát nadšen z toho, jak některá vinařství dokáží do dokonalosti vycizelovat své webové sekce o vinicích. Nejprve jsem natrefil na vinařství V&M Zborovský (zrovna v Pavlovicích jsou k terroiru vinaři jinak kupodivu dost neteční):


dneska zase Lahofer (možná to tam je už dlouho, to nic nemění na tom, že tak je to správně):


Ještě před pár lety byl vrcholem Tanzberk či Mikrosvín, to ovšem už přestává na špičku a pochvalu pomalu ale jistě stačit. A když k tomu přidám telefonickou informaci z Registru vinic, že jsou v poslední době zavaleni žádostmi jak od vinařů, tak od různých obcí a svazů ohledně map a detailů k viničním tratím, neočekávaná vlna optimismu přináší do mého žilního řečiště extra dávku endorfinů...

Quiz No.3

16. ledna 2009 v 9:06 | p.j.
Jak je to s poměrem vína z dovozu smíchá-li se s vínem tuzemským v komoditě zvané "révové víno jakostní"? Kdy už je podle zákona nutné přiznat víno z dovozu na etiketu?

a) do 50% se to na etiketu přiznat nemusí
b) dovozového vína musí být aspoň 15% a na etiketě to musí být uvedeno vždy
c) do 15% se to na etiketu uvádět nemusí

Dost se těším na Vaše tipy a podikutujem zase o správných odpovědích v pondělí.
Hezký víkend!

Čmárování

15. ledna 2009 v 13:21 | p.j.
V pondělí jsem nebyl na degustaci, ale na přednášce. O dětech. Ne, že bych měl problém s dětmi - mám rád své děti a oni mě, to je hlavní
a zbytek jsou vedle toho jen technické detaily - ale je fajn si poslechnout podobně naladěný lidi, poslechnout si různý manuály k těmhle "technickým detailům" a hlavně výborný historky ze života ostatních rodičů. Stejně jako na většině řízených degustací (a ve škole kdysi), ač do značné míry pohlcen poslechem a úvahami, přeci jen se mi ruka rozjela po papíře a mimoděk jsem si zase začal čmárat obrazce.














































To není, že bych se nudil, spíš…takový nepokoj. Jak uděláš čáru, porušíš tím něco z bývalé harmonie papírové bělosti, zhrozíš se, a snažíš se to vyvážit další čárou. Ladíš dvojrozměrný Vesmír a pořád ne a ne být spokojen. Jakobych padal, zachraňoval to posunutím nohy, ale výsledkem je jen usilovnější chůze s předkloněným těžištěm a nakonec i běh. Jsem asi dost divnej - 80% ostatních se ani nenamáhá si cokoliv psát. A když tak jen semtam něco. Moje degustační karnety jsou plné písmenek a semtam i malůvka. Pár namátkou vylovených ze šuplíku přikládám pro ilustraci.


























































































V pondělí mi ale hráblo na druhou. Obrátil jsem list a snažil se nemalovat jako jindy. Snažil jsem se překvapit sám sebe každým tahem. Nedělat to líbivě, ale nenadále. Zahnout to něčekaně do tvaru, který bych nepředpokládal a jde mimo obvyklé kánony krásy, uměřenosti, kompozice. Úplně jiný Vesmír, přičemž důraz je na slově jiný. Přikládám, to bude hlavně zajímat ošetřujícího lékaře, měl by to přiložit do spisu.



Ozvěte se někdo, jestli taky někdy na degustacích "čmáráte", ať si nepřipadám jak mimozemšťan.

Quiz No.:2

9. ledna 2009 v 10:31 | p.j.
Nejmenší francouzskou apelací (rozlohou) je:

a) La Romanée v Burgundsku
b) Château-Grillet na severní Rhôně
c) Château-Chalon v oblasti Jura
d) Coulée de Serrant na Loiře, domov Nicolase Jolyho

Budu se těšit na tipy, správnou odpověď se dočtete opět v pondělí.
Krásný víkend!

Poplašná zpráva

9. ledna 2009 v 10:21 | p.j.
Přátelé ve víně!

Možná už je pozdě, ale zkuste to.
Měl jsem na to čuch už na podzim, že Crystalex Nový Bor zkrachuje taky. A je to tady. Ale já to stihl, vy můžete také.

Už před Vánoci jsem dával nejbližším přátelům avízo, že jedny z nejpovedenějších sklenek na bílé víno typu RR, Vz, Sau..., Ultima 350, jsou k dostání v prodejně Crystalexu v podloubí na Malém náměstí, naproti bývalému železářství U Rotta. Možná už je tam zavřeno, ale jestli ne, skupte to! Sada po šesti stojí cca 660,-. Tyto sklenky v obsažnosti a delikátnosti aromatu při přímém porovnávacím testu na kvaltiním alsaském rieslingu, jehož se mnozí z Vás zúčastnili, porazil nejen OIVku, ale i speciálku na Riesling Riedel Sommelier (tuším přes 1000,-/kus). I mé osobní téměř roční zkušenosti s touto sklenkou jsou vynikající, beru ji na všechna lepší bílá naše, alsasá, německá, rakouská. Navíc je i krásná, elegantní, docela i tenkostěnná, ale ne tolik, abych se bál ji leštit. Jedinou nevýhodou je docela dost tenká nožička, která se ráda rozbíjí a hůř se drží.

Crystalex Nový Bor vyráběl podobných sad více, mají překvapivě velký sortiment tvarů i objemů i v rámci jedné řady a jejich tvary jsou nejbližší těm klasickým od Riedla, žádné designové výkřiky, jejichž užitečnost je sporná. Mají velký výběr karaf různých tvarů za v podstatě směšné ceny. Vůbec nejepší nákup byl vždy v rámci Víno&destiláty, tam se ceny rovnaly spíš výprodeji. Širokou karafu jsem tam koupil za stovku. Mimochodem též prodávají OIVky, kus asi za 60,-.

Škoda, škoda, škoda! Po tomlhe sortimentu budu ronit slzy ještě dlouho a Ultimy budu hýčkat jen na vína, která si to zaslouží. Každý rozbitý kousek pohřbím se všemi poctami za zvuku hymny...

Novoroční sčítání

5. ledna 2009 v 12:27 | p.j.
Jakkoliv by takovou pečlivost u mne leckdo neočekával, nejen že si vedu degustační notýsek roztříděný dle (oblíbených) zemí a odrůd, ale dokonce si s požitkem po sv. Silvestru I. vše sečtu a vynesu do tabulky. Tabulka mi pak řekne, že jsem loni ochutnal o něco méně českých a moravských vín (407 vzorků, loni o patnáct víc) ale výrazně jsem polepšil ve vzorcích z Francie (243 versus 142 - tam ale udělala své monstr akce v Burgundsku, nebýt toho, asi by to dopadlo stejně). To je ale celkem nezajímavé. Důležité pro mne je, že stoupl podíl těch vín, která jsem ochutnal ve větším klidu a s časem na zkoumání na úkor těch zrychlených veletržních. A dost zajímavé mi i přijde, že ač si vzorky vybírám spíš intuitivně a snažím se držet si přehled i v mnou neoblíbených odrůdách, tak až na ojedinělá zakolísání jsou počty vzorků u jednotlivých odrůd prakticky stejné! A stejně tak i poměr červených vzorků k bílým. Black magic? Ale celé to spíš vedlo k úvaze, že mé původní rozdělení záznamů o českých a moravských vínech bylo před lety uděláno chybně. Ačkoliv tady je vnímání původu hroznů pořád ještě zakrnělé a první se vždy vyslovuje jméno odrůdy (však jich taky máme!), aspoň já, samozvaný apoštol terroiru, bych měl jít proti proudu a řadit si to přinejmenším po podoblastech (ne-li vesnicích a tratích). Však já už to nějak vymyslím.

Ale, celá tahle čísla jsou jen prd na pozadí toho, jak krásně teď SNĚŽÍÍÍ!!!