O kdouli

3. prosince 2008 v 13:51 | p.j.
Kdouli mi poprvé ukázala teta. Dostala mě ta vůně. Teta chtěla vědět, jestli to má nějaké praktické využití, že je jí líto, že tak nádherně vonící plody nejdou sníst pro jejich trpkost. Když jsem objevil celou řadu okrasného plotu poblíž mého bydliště, začal jsem nosit jednotlivé plody domů a sestavovat si takové aromatické varhany. Záhy totiž zjistíte, že jinak voní kdoulička malá a jinak velká, jinak oranžově přezrálá a jinak zelenáč. I sousední keře mají odlišný projev. Skoro mi ty nedozrálejší menší plody přišly zajímavější, éteričtejší než mnohem ovocitější vyzrálejší kusy.
Když mne strýc obdaroval nečekaně pár lahvemi vinného destilátu z jeho nepovedených šarží domácího vína, přemýšlel jsem spíš, veden příkladem Richarda Stávka - velkého experimentátora v této oblasti - co neobvyklého bych v nich vymaceroval, aby to bylo zajímavé. Původně jsem plánoval spíš dostat tam nějaké omamně vonící květy. Zimolez, střemchu, hrušeň nebo tak. Ale vždycky, když už jsem se sápal po rozkvetlém stromu, mne má outlocitnost podrazila nohy. Připadal bych si jako vrah nedonošených dětí. Radši jsem to nechal včelám a těšil se z vůně květů při cestě kolem. No ale kdoule…kdoule jsem zkusil. První várku jsem otrhal začátkem
října. Chtěl jsem do macerátu dostat i tu trpkost, tak jsem pár plodů i rozřízl vejpůl. K mé radosti už po pár dnech přešla do roztoku i krásná zlatavá barva. Velkým překvapením bylo ovšem to, že plody začaly jakoby "kvasit". Jakmile jsem povolil víčko, udělalo to trochu tsss a z plodů se vyvalily řetízky drobných perliček, za které by se ročníkové Champagne nemuselo stydět. Kvasinky by ovšem 40% ethanol jistojistě nepřežily a marně tápu, který běžný mikroorganismus ano. Další, méně příjemný objev, byl, že vůně se změnila. Nepřešla do lihu tak rajsky éterická, ale stala se o dost jabkovější a intenzivnější. Zřejmě se tam cosi s čímsi esterifikovalo na jinou vonnou složku. Zato svíravá kyselost, té bylo po pár dnech až příliš. Uáááh! Plody totiž mají na pokožce jakési póry, kterými nejen líh sákne dovnitř, ale kterými též ven proudí třísla a kyseliny. Neohlídá-li se doba macerace, po pár týdnech je z toho brutál jako když rozmixujete tequilu s planými citrusy i s kůrou. Já jsem schopný si nakonec asi přivyknout na jakoukoliv hrůzu, ještě jsem si k tomu hledal vhodnou muziku (Prodigy: Smash my bitch on) a vesele se u toho křenil. Dokonce jsem se odvážil intoxikovat odlitím smrtelné dávky i pár přátel. Ti samozřejmě nepochopili.
Druhou várku jsem koncipoval uvážlivěji, podařilo se mi objevit ještě jeden zdroj tohoto podivného ovoce se zelenkavějšími a menšími šaržemi plodů. Tentokrát jsem ochutnával denně a sedmý den válení kdouliček v lihu ukončil. Vůně v tu dobu byla opravdu svou jemností podobná původnímu ovoci před macerací a "sour" chuť ještě v mezích. Ovšem včerejší přechutnání po cca měsíci bohužel odhalilo, že slitý roztok přeci jen nějak žil svým životem, vůně se nějak pokazila a chuť získala podivný dojem slanosti. Já se ale nevzdávám, jednou najdu ten tajemný recept a Johan Becher i Fernet Citrus budou zapomenuti! J

Jinak jsem se až při letmé přípravě na tento miničlánek dozvěděl z webu, že mnou nasbírané plody jsou asi z kdoulovce. Kdoule je spíš strom kvetoucí bíle a plody podobné hrušce (i když jsou i kultivary jablečnoformní), kdoulovec bývá keřem s červenavými květy a plody jsou menší. Ovšem též jedlé. S příznivým účinkem proti krčním virózám - a já že mne letos podzimní rýbička ještě nedostihla…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jižní Svah Jižní Svah | Web | 3. prosince 2008 v 15:56 | Reagovat

Přiznám se, že já taky nepochopil :o) Voní to fakt zajímavě (já měl tu první šarži?), ale chuť je opravdu dost drasticky kyselá a svíravá :) Jako zajímavost ovšem proč ne.

2 ceskolipak ceskolipak | E-mail | 7. prosince 2008 v 13:43 | Reagovat

Nazdar Pavle,

kdoule jsou docela zajímavé plody a také jsem vypozoroval, že jejich spektrum vůní se dost liší a nejlepší jsou ty "malé a lepivé":-)

jejich gastronomcké využití většinou není přesvědčivé..

Jednou jsme se spolužákem hráli tenis a u kurtů nějaké keře rostly.  Jednu vetší voňavou kdouli jsem škodolibě podstrčil kamarádovi ať ochutná..

S chutí se do celkem tvrdého plodu zakousl, ale v zápětí se skřivila ústa i obličej. S údivěm se mě vyčítavě a pekně farmaceuticky splužák ptal: Ježišmarjá, co to obsahujé?!

(typoval jsme nějaké třísloviny i saponiny..)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama