Někdy je návštěva vinotéky o nervy

5. prosince 2008 v 13:07 | p.j.
Dnešní článek na ovine.cz od Evas, tradičně vtipný a expresivní, mi evokoval asi měsíc starou historku, kterou jsem popisoval Belcarnenovi do mailu. Vyhrabal jsem ten mail a po mírné úpravě (radši jsem zaretušoval to jméno firmy, přeci jen si takovou antireklamu nezaslouží) zde zrecykloval:

Šel jsem si vyzvednou něco k velmi renomovanému a známému dovozci, jehož přístup mi byl vždy sympatický, znám je už léta vlastně mne prakticky nikdy nezklamali. Uvnitřvinotéky se svítí, ale na klepání se nikdo neobjevuje, zvoním. Na zazvonění obvykle čekám
tak dvě minuty, něž někdo z horních kanceláří sleze mi otevřít. Tak jsem se rozhodl si to zkrátit detailním studiem úrody na tom jejich vinném keři u zdi. Padlí zde řádilo stejně jak u mě. Nacházím ale zdravou zralou bobulku, utrhávám, ale než ji stačím zdegustovat, jsem vyrušen maníkem, který vypadá jako postarší londýnský umělec, co kdysi poslouchal punk. Kuličku vína tedy strkám do kapsy, kde ji žmoulám podstatnou část návštěvy uvnitř. Jak chlapík odemyká, praští mne do nosu neviditelná bariéra voňavky - se snad tím parfémem sprchuje nebo co. Říkám, co potřebuju, trochu zmatkuje ("já tady jen zaskakuju"), ale nakonec to taknějak vyřídí. Zahlédnu rozpakovanou bednu s třetinkama Ch. Guiraud 2005. Ptám se, kolik to stojí, zda je to vůbec na prodej, nebo to čeká na vyzvednutí zákazníka. "Jo, to je naprodej. Ale...to je sotern" říká tak jakože jestli chápu, co to znamená, že na tohle by nešacoval. "Já vím, co to je. Jen by zajímalo, co to stojí." "Jo, takže to byste si vzal taky..." "Ne, chci vědět, co to stojí." "...podíváme se tady do regálu..." (i vím, že v regálu to není) "...no, tady je taky třetinka, ale trochu jiná..." (bere do ruky a ukazuje mi Rieussec 2004) "...a ta stojí...no podívejte se." "No, to je pěkný. Tu ale nechci. bych chtěl vědět, co stojí ten Guiraud." "Jo, takže vy byste chtěl zrovna tuhle. Ta tady ale v regále s cenovkou není. tady jen zaskakuju, ale se teda zeptám." (telefonuje s paní XY) "Paní XY, je tady pan...Jelen, a on by si chtěl koupit..." "Já nevím, jestli si to koupím, JEN CHCI VĚDĚT, KOLIK TO STOJÍ!" docela skřípu zubama. "...teda ptá se napřed na cenu tady takové malé třetinky sauternesu v té bedně...jak se to menuje? Gui...ró...ročník? počkejte...2005." (chvíli je ve sluchátku ticho, pak slyším, jak paní na druhém konci říká: no, to jsme zrovna nechtěli vůbec prodávat, ale když to tam viděl...řekněte mu, že mu tu cenu řeknem dodatečně). "Jo, tak ta cena teda zatím...jakože zatím teda to cenu nemá...no ale nechcete teda fakt tu jinou třetinku? To je taky sotern." to nějak nezvládám a mimoděk si vkládám užmoulanou bobulku vína do úst. Chutná sladce. Přežvykuji. "Ne, si radši počkám na tu cenu." Loučíme se. Happyend to nemá - dodnes tu cenu nevím :-)


Což tak se u téhle historky spíš bavil, ale když jsem si představil, že tuhle zkušenost udělá nějaký zákazník, který je tam prvně... Ovšem návštěva nějakého náhodného kolemjdoucího je prakticky vyloučená skrze ten zvonek. Ten asi odradí neznalé dokonale, čímž se vinotéka
vlastně stává klubem pro znalé, kteří přicházejí za konkrétní věcí.

Poučení z toho plyne, že porce utrpení spojená se sháněním a ochutnáváním vín je v zásadě konstatntní, mění se snad jen detaily a kulisy těhle neuvěřitelných historek :-)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jižní Svah Jižní Svah | Web | 5. prosince 2008 v 13:44 | Reagovat

:o))) Parkrát jsem ti u těch delších mailů, co jsi mi posílal, odepisoval, že by z toho byl moc fajn blog :) Jsem rád, že ses do toho nakonec pustil :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama