Prosinec 2008

Pour Fébrilité 2009

23. prosince 2008 v 10:04 | p.j.

Permanentní Fascinací

Proti Frustraci

V dalším ročníku vám přeji VŠECHNO, nebo když ne všechno, tak aspoň NĚCO, protože něco je pro život lepší nežli NIC.

To Vám přeje

p.j.

PF 2009

Na stopě čínským padělatelům

23. prosince 2008 v 8:55 | p.j.
Před časem jsem se pohyboval v divným světě nákupní galerie Flóra. Nic pro mě, jen jsem vlastně čekal na film v Imaxu. Samozřejmě jsem vymetl i vinotéku v přízemí. Zásobená celkem dobře, skladovací podmínky nic moc, ceny ne-u-vě-ři-tel-né! Tam snad znalý člověk nekoupí Moravu ani náhodou. Spíš že tam vběhně nějaká dáma v kožíšku a hledá "dárek kolem 500,-". Ovšem víc mnou zamávalo nahlédnutí do jejich lednicové vinotéky. Měli tam Chasse-Spleen 2004. Na tom není nic divného, jen že já tohle víno koupil kdysi v en primeuru (za pětikilo, tady přes 1200,-) a to moje mělo úplně jinou nálepku!

Pro srovnání:





































Verze nafocená ve vinotéce:





































Vinotékář rozhazoval rukama, že to je normální, prostě jsou dvě verze etiket, no. Chtěl jsem tomu přijít na kloub. Chtěl jsem to investigativně prozkoumat, usvědčit někoho z podvodu. Zamknul jsem se v místnosti, stáhl rolety, sepsal závěť a plivl si do dlaní... Google mi vyplivl moje "správné" verze etikety, ale...i tři ty zlatozelené. Jednou z Belgie, dvakrát z Francie - a tam u celkem zavedených obchodníků. Opouštěl jsem pomalu verzi, že někde v opuštěném přístavním hangáru potetovaní asiaté lepí falešné etikety na bulharské cabernety. spíš jsem začínal věřit tomu, že jedna verze etiekt je pro francouzský trh a druhá exportní. tomu nahrávalo i to, že pod firmou, co to víno dovezla (Terravina), byl podepsán jakýsi rodilý Francouz. Ale jak tak tupě zírám na tu fotku z vinotéky...tak mi to došlo! No do háje! Vždyť to víno je BÍLÝ!! Koukám do Johnsona - ten má jasně uvedeno, že chateau produkuje jen víno červené. klikám na www.chasse-spleen.com (mimochodem dost punkové stránky!) a tam též zmínka než o červeném. Ovšem zadám-li si chasse-spleen blanc white, najednou se dozvídám, že jo, že tahle verze fakticky existuje! 65% Sémillon 35% Sauvignon blanc. Téměř neznámé, dokonce i na webu samotného chateau těžce utajené. Senzační odhalení organizovaného zločinu tedy až někdy příště (i když...není to divný, když o tom web vinaře mlčí? Co když Číňani...), dnes musíte vzít za vděk poučením, rozšířením obzorů. :-)

Aromatický postřeh

22. prosince 2008 v 12:33 | p.j.
Možná je to jen drobnost, ale v poslední době jsem si opakovaně všiml, že kromě jiných už dost diskutovaných vlivů na senzoriku při degustaci, má docela podstatný vliv i ono poměrně doporučované kroužení sklenkou. Dost často se mi teď stává, že daleko nejzajímavější, nejsrovnanější a nejpodrobnější vůně je v první sklence, která je chvilku (tři minutky) téměř v klidu, jen ji nakláním kvůli barvě a dlouhe očuchávám. A jakmile tím zavrtím, ty minoritní jemné tóny odfouknou, přebije je vesměs nějaké ovoce nebo dubovina, a ukáží se zase až po nějakém delším čase, kdy ta sklenka stojí, ale jak se to zároveň otepluje, tak už tam toho zas není tolik. Nejvíc je to patrné u velkoobjemových sklenek (Riedel, Spielgau) a "lepších" vín, ale lze si toho někdy všimnout i u OIVky a běžné produkce. Když se nad tím zamyslíte, tak s vínem by se mělo zacházet opatrně, nekarbovat, a najednou se tím točí o závod - jen houšť, kyslíku! Co si od toho vlastně slibujeme? Prý "otevření", snad i někdy oteplení, případně olámání hrotů tříslovině. Ale spíš mi to přijde takové to naučené "Rychle, rychle! Není čas se s tím babrat, máme ještě spoustu věcí ochutnat!" Všiml jsem si, že někteří degustátoři vlastně nestrčí nos do sklenky, dokud si svým profesionálním grifem dostatečně nezakroužili. Myslím, že pokud je čas, mělo by se vyčkávat, zkoumat, oteplovat a otevírat spíš v klidu a časem než prudce. A tříslo touto procedurou sice ztratí část své razance, ale na úkor takové té neharmonické...lascivnosti (jak rád používám). Rozhodně nezjemní a nenahradí se léta pozvolného zrání. Ještě tak bych uznal, že je to užitečné, když v první sklence číhá nějaká ta nepříjemnost v podobě sirného smrádku či podkorkové zatuchlosti. To funguje. Ale jestli budete mít o svátcích čas se se svými "lepšími" víny mazlit ve větších sklenkách, zkuste to pozvolna, průběžně, opatrněji. Zajímá mne, jestli dospějete k podobným závěrům, nebo třeba i opačným.

Řešení Quizu No.:1

22. prosince 2008 v 8:26 | p.j.
Musím pochválit všechny, kdo si tipli, Vaše úvahy měli svou logiku. Nicméně:

a) Neuburského je 0,4ha v Mělnické podoblasti, Pálavy 0,63ha v Mělnické a 0,06ha v Litoměřické, Vlašáku 0,27ha v mělnické a 0,09ha v Litoměřické. Sauvignonu 0,43ha v Mělnické. Pil jsem ten vlašák (Pixa - Bechlínská Pixovka), ze stejného zdroje i Frankovku. Na koštu v Žernosekách měl někdo i Veltlínské zelené (Květoslav Kutzler, Malé Žernoseky-výsadba z roku 1989, ale zřejmě neregistrované neb ve statistice je Veltlínské zelené jen v Mělnické podoblasti) a Pálavu od Antonína Hrabkovského. Vše vesměs když odbourám překvapení a zvědavost, tak stačí ochutnat jednou než že bych se stal fanouškem a propagátorem.

b) Co mi ovšem hlava nebere, tak Cabernet Moravia (0,02ha v Litoměřické a 0,06ha v Mělnické), Cabernet Sauvignon (0,02ha Mělnická) a Merlot dokonce 0,4ha v Mělnické. Šílenost!

Správně je tedy za c) - tyto odrůdy nemají (údaje z konce roku 2007) v Čechách registrovanou výsadbu (čímž nepopírám, že to někdo na zahradě možná má). Zaujala mne informace o Domině na Máchalce, registrovanou jí určitě nemají a na jejich webu o ní též není ani zmínka.

Odtajním i zdroj: všechny tyto informace a spousta jiných užitečných čísel a leckdy pikantérií (Eslipak třeba víte, že na prvních třech místech zemí, kam nejvíc víno vyvážíme - v komoditách šumivé víno a víno do 2litrového balení - figuruje v poslední době Vietnam :-) najdete v tzv. Situační a výhledové zprávě MZe. Tištěnou verzi v nejnovějším čísle vždy naberu na Víno&destiláty, pdf ke stažení bývá s mírným zpožděním na webu Ministerstva. Poslední číslo zde: http://www.mze.cz/attachments/VINO_04_2008.pdf

Quiz No.:1

19. prosince 2008 v 9:11 | p.j.
Které odrůdy nejsou vůbec zastoupeny v (registrovaných) výsadbách v Oblasti Čechy:

a) Neuburské, Pálava, Ryzlink vlašský, Sauvignon
b) Cabernet Moravia, Cabernet Sauvignon, Merlot
c) Agni, Domina, Laurot

Vaše tipy na správné odpovědi můžete dávat do chatu, správné řešení odhalím v pondělí.

Decanter Czech No.:3

17. prosince 2008 v 9:41 | p.j.
mi tentokrát přišel slušný. Nenašel jsem žádnou vyloženou slabinu, i ta testovací komise byla (až ná zástupce MKral+Adeux, který hodnotil své Oremusy - ale ten byl v menšině a Oremus nevyhrál) prošla mým testem nezávislosti. Možná ta Mosela mohla jít víc do hloubky a neklouzat tolik výletním stylem po povrchu, ale chápu, je to kompromis mezi tím nenudit pokročilejší a zaujmout toho, kdo o tom nic neví. Taky paní Urbanová tam tak trochu zabírala místo, od ní jsem se o víně nic nedozvěděl. Decanter si asi fakt předplatím. Baví mě. (A nebaví shánět.)
Jak jsem psal už ve svém hodnocení čísla 1, docela bych uvítal na stránkách podobně odbornějšího časopisu nějaké quízy. Ne tedy takové ty komerční trapnosti o ceny, kdy správnou otázku si každý s IQ nad 90 najde v přiloženém článku. myslím takové ty těžké otázky, po kterých, když se trefíte, si člověk už může říct: Jo, jsem dobrej! Nebo (spíš) to donutí hledat v encyklopedii či na netu a tím zase kápnout na něco nového. Něco podobného posílali před lety z Berry Brothers. Byl jsem tam nějak zaregistrovaný, povolil jsem stáhnout nějakou aplikaci na to, takže jednou dvakrát týdně mi při práci vyskočilo na obrazovce malé okénko: Quiz: What sort of grapes is in... a) b) c). Po zodpovězení kliknutím se objevila správná odpověď plus nějaké jednovětné info navíc. Good refresh, isn´t it? Tak mi teď napadlo, že co bych se doprošoval u jiných, sám něco takového připravím a občas zde pro zábavu a poučení vystavím.

O archivaci

17. prosince 2008 v 8:46 | p.j.
Na počest přestěhovaného archivu jsem sejmul jednu z prvních lahví do něj zakoupených, která ještě zbyla: Ryzlink rýnský 2002 pozdní sběr, Znovín, Šobes. Jednu dobu na Šobes pršely nespokojené výtky: že je předražený, že je v třetinkách, že to nestojí za to, že jsou daleko lepší vína... Jednu dobu jsem byl tak rozčarovaný víny vyjmutými z archivu, že jsem nebyl dalek rozhodnutí, že budu archivovat jen cizinu, protože našince se nezlepšují, spíš odumírají. Ale ne, tohle všechno spláchlo tohle víno a vlastně i jeho sourozenci (Rb02ps a RŠ02ps), které jsem načal už před rokem. Sesmolím o tom nějako recenzi na ovine.cz, ale už dopředu mohu prozradit, že víc jsem od archivního ryzlinku ani očekávat nemohl. Archivujme! Některé kusy za to vážně stojí.

Inzerce

12. prosince 2008 v 11:40 | p.j.
Vážným zájemcům o archivační prostory oznamuji, že jsem včera vyklidil svůj archivační boxík v Českém archivu vín v Radotíně. Boxík má tu výhodu, že je ve výšce hlavy, takže nemusíte, jak u jiných tam, balancovat na štaflích nebo lézt po kolenou. Platil jsem 2tis ročně (což je na prahu za hubičku), teoreticky by se tam mělo vejít až 200 lahví, prakticky jsem tam nacpal tak 140-150, ovšem pak jsem se nemohl dostat skrz ty vrchní kusy k těm vyzrálejším vespod (což byl ostatně hlavní důvod k vyklizení). Teplota stálá (13°C, v třicítkových vedrech někdy přechodně vystoupá na 16°C), vlhkost ideální (ani jedna etiketa za pět let nezplesnivěla). Dostupnost autobusy z barrandova či smíchovského nádraží nebo vláčkem celkem slušná. Parkování před vinotékou nikdy nebyl problém. Přístup pracovníků vinotéky bezproblémový až ideální. Ve velmi slušně zásobené vinotéce nad sklepem máte jako majitel boxu 10% slevu.


Jak vypadá sarkastická radost

12. prosince 2008 v 11:19 | p.j.
Když už upadnete do deprese, že jste vyklopili neuvěřitelných 990,- za pinot noir z placatého černozemního pole na pomezí bořetického, bílovického a pavlovického katastru, možná jako antidepresivum zafunguje to, když objevíte, že i Mistr tesař se někdy utne a do luxusní adjustáže s francouzskými nápisy se vloudí chybka:

Vinařská podoblast: Mikulovská (sic!)
Vinařská obec: Rakvice
Viniční trať: Trkmansko

Ubohý amatér zdraví odborníky z Vinselektu!


Čtení na dlouhé zimní večery

11. prosince 2008 v 11:59 | p.j.
Pořád se setkávám s tím, že řada lidí by celkem ještě vzala na biodynamice za užitečné to, že nepoužívá chemii, ale ty hvězdy...žijeme přeci ve 21. století... (následuje shovívavý úsměv). Sám jsem býval stejný. Dokud jsem vědu nezačal studovat. Jakmile totiž začnete do něčeho vrtat hlouběji, vesměs zjistíte, že to je rozkymácený vevnitř prorezlý a dutý vrak korábu, který se jen z určité dálky jeví jako neochvějně pevná loď, která dokonce i někam smysluplně směřuje. Ve vědě je pořád něco, co musíte zaokrouhlit, zanedbat, abyste to vůbec mohli spočíst. Ale to je nadlouho. A asi stejně skalní hmotaře a materialisty nepřesvědčím. Chtěl jsem spíš doporučit méně šovinistickým povahám k prostudování zejména článek Zdeňka Neubauera zde: http://www.katolicka-dekadence.cz/?cat=7
Neubauer je vůbec na tohle povolanější než já a jeho spisy jsou nejen obsahově skvělé a uměřené, ale především dobře čitelné i pro toho, kdo se filosofií nikdy do hloubky nezabýval. Škoda, že zmizel odkaz na jeden z jeho dřívějších textů na podobné téma Corpus Hermeticum scientiae, nyní už jen vytištěné v některé knihovně nebo poprosit přímo Mistra samotného o zaslání. Další autor, který se celoživotně zabývá tímhle paralelním proudem nauk do hloubky je Zdeněk Kratochvíl. Jeho stránky (www.fysis.cz) jsou ovšem tak rozsáhlé, že ani já, ač je mi to hodně blízké, jsem se nepročetl na dno. Doporučuji přinejmenším nějaké obecné úvody v sekci Hermetických nauk. Slušný přehled zřejmě z pera nějakého studenta je i zde: http://nb.vse.cz/kfil/elogos/student/kocina06.pdf Důvodem toho, proč byste se tím měli zabývat, není abyste uvěřili. Úplně mi stačí, když z toho poznáte, že astrologie a magie nejsou ani středověké tmářství a přežitek, ani výron nedovzdělaných mozků a licoměrných šarlatánů v posledních dvou stoletích.

Ještě bych měl podotknout, že:
  • ani magii ani astrologii nepraktikuji, ani jsem nikdy do hloubky nestudoval. Jen je respektuji a o to mi jde i u druhých. Spolek Sysifos mi přijde absurdní, jako kdyby někdo založil spolek, který by vytrvale a systematicky zesměšňoval každého, kdo poslouchá jinou než vážnou hudbu.
  • nejsem členem žádného tajného spolku ani sekty (občas zajdu do kostela, jsem katolík, ale tím se radši moc nechlubím, neb tím vrhám špatné světlo na ty lepší než jsem já)
  • mám samozřejmě otázky a výhrady i k biodynamice, úplně jsem ji též nepřijal za svou
  • i když na vědu rád házím bláto, úplně jsem ji samozřejmě nezatratil. je to dobrý sluha, ale zlý pán.

Víno pro Georga Trakla

9. prosince 2008 v 13:18 | p.j.
Ochutnávaljsem v neděli své vlastní mikrovzorky, čímž
poklesla drobet hladinka v demižonu. Jako "vzorný vinař" jsem to dolil Cuvée 6T od Richarda Stávka (poslední lahev). Asi by se nemělo, ale jsou to vína, která neprodávám, můžu si s nima dělat, co chci - a to je náramná svoboda (navíc jsem dolil tři demižony a v lahvi ubylo ani ne deci). Zbytek lahve jsem zašpuntoval a dal do lednice. Včera jsem vzal za špunt a ozvala se rána jak po otevření perlivého vína. Z hlavně se trochu začoudilo. Ale bublinek moc nebylo, trošičku se nějaké nazvětšovaly na stěnách první nalité sklenky. První sklenka mi tedy nějak nezachutnala, ba i hubu jsem zkřivil. Ani manželce moc ne. Shodli jsme se na tom, že víno pokročilo na své pouti a to líbivější období do podzimního ovoce za sebou, teď je ovoce překryté sněhem a hnije. Nebo jsem ho měl mít v lednici pořád (tuto láhev jsem chtěl kamsi vézt, tak dva tři týdny stála v chodbě). To je jedno. To je osud. Popíjím, dělám na svém supertajném projektu, hraje Mozartovo Requiem (Philip Herreweghe, Harmonia Mundi), žena leží schoulená, zavřené oči, ale vím, že nespí. Piju to víno pozdě v noci, najednou mi přijde víc známé, víc podobné tomu, jak mne oslovilo poprvé. A jak hudba gradovala a víno mizelo ve mně,
nakonec se toto živoucí víno osudově vpilo do nálady tohohle dekadentně ponurého večera, naprosto přesně. Rex tremendae! Rex gloriae! …et lux perpetua luceat eis.


O "cestování"

8. prosince 2008 v 8:42 | p.j.
Jak já miluju cestopisný dokumenty! Přijde mi to fakt i ekologický. Vůbec nechápu, že lidi, co mají ještě nějaký svědomí a odpovědnost, pálí tuny leteckýho benzínu a devastujou poslední zbytky přírody tím, že se tam přes půl světa vydají, zdupou to tam, zasmrdí a zaneřádí svým přídělem odpadků. A naučí poslední národy netknutý civilzací na bavlněný trička a alkohol. Proč si prostě nepustí televizi? Tam to mají zadarmo, v chládku a pohodlí, nehrozí jim malárie, uštknutí ani únos separatisty.

Takhle si zase v neděli ráno cestuju po světě s Objektivem na čé té jedna, hltám, jak na Madagaskaru jeden druh zvláštní opice nebo čeho přeměnil jakýsi výzkum DNA původně krotká důvěřivá stvoření na plaché tvory, kteří před člověkem zdrhají, když tu náhle...Burgundsko! Radost z reportáže trvala asi půl minuty. Už úvodní věty jí trochu podrazily nohy hned na začátku: Prý kdyby nám vína odtud připadala podobná těm "našim", pak vězme, že to není náhoda. Révu z Burgundska dal totiž Karel Čtvrtý dovézt do Čech. Na chvíli jsem zmrznul a pak propukl v upřímný chechot. popadl jsem tužku a kus papíru v předtuše, že kameňákům jistě není konec. A skutečně: ještě jsem se dozvěděl, že první vinice v Burgundsku byla založena "už" v šestém století (Galové nejspíš jen borůvky a Římani museli k tomu, aby mohli vypěstovat pořádný víno, pracně doputovat až k Mikulovu, burgundsko se jim nezdálo moc nóbl :-). Taky prý každý, kdo se vypraví do Burgundska na víno, "musí mít naditou peněženku", protože víno odtud není zrovna levné - další výbuch smíchu. Nechytl jsem jméno toho, kdo tu reportáž dělal, ale je mi ho líto. Taky znám ososbně pár takových, kteří by sice na to peníze měli, ale jak jsou naučení na to, že jim ty krabicáky, sudovka z nejbližší vinotéky a občas láhev z hypermarketu ("do stovky") stačí, tak všechno přes tuhle hranici jim prostě přijde předražený. Půlka reportáže byla z Beaune, půlka z Dijonu (odhadem půlden, víc na to nepotřebovali). kdyby se stavili v Beaune v obchoďáku, určitě by tam burgundská za čtyři eura taky našli. Ovšem, jako by jim to nestačilo, pokračovali v líčení dalekého kraje dál a tentokrát ťali do živého: Prý jelikož je v Burgundsku stejně všechno pinot nebo chardonnay a "oblast tu nehraje žádnou roli", důležité je si najít toho svého vinaře, který určuje styl vína. Zakoulel jsem vočima a zhluboka se nadech. To, že už si nějak redakčně zkrátili překlad řeči toho vinaře a místo Nuits-St. George pořád říkali jen Senžorž už jsem skoro nevnímal a televizi pak radši vypnul.

Asi jsem prostě neměl pálit benzín kvůli Burgundsku, moje chyba. Pak bych tu reportáž zhltnul stejně jako tu o Madagaskaru. Třeba i já, když se odněkud vrátím a vyprávím známým své historky z cest, vypouštím nevědomky šílené nesmysly postavené na totálním nepochopení místa, kterým jsem jen zběžně proletěl. Každopádně příště jakmile uvidím v televizi nějaké místo, které znám, okamžitě vypnu zvuk. Na slova se spoléhat nedá.

Nový newsletter BIVB

5. prosince 2008 v 14:33 | p.j.
Docela jsem užasl, jak neuvěřitelně je propracovaný systém propagace burgundských vín ve světě. Každý měsíc má BIVB (www.bivb.com - prošmejděte to tam, pro burgundofily neuvěřitelný zdroj informací) nová čísla o obchodu, mají promyšlené markteningové akce, které mají hlavu a patu, jsou okamžitě vyhodnocované čísly, co přinesly (naposledy i docela prestižní marktenigové ocenění za akci s popiskama a přeskupením regálů v supermarketech), na klíčových trzích mají ve vlivných pozicích své "agenty", zvou do Burgund na školení novináře z důležitých zemí i různé výájpíky. A v neposlední řadě pravidelně prostřednictvím newslwtteru zásobují novináře novými čísly, informacemi, předpřipravenými tiskovými zprávami, poolem kvalitních fotek do článků k volnému využití bez poplatků za autorská práva. Něco takového bych čekal v automobilovém průmyslu, ale u tradičního vinařského regionu ne.

Poslední číslo právě dorazilo. Co by burgundomany mohlo zajímat, tak Domaine de la Romanée-Conti si dlouhodobě pronajmulo Grand Cru na Cortonu: Bressandes (1.20 ha), Clos du Roi (0.57 ha) a Renardes (0.51 ha) od Domaine Prince Florent in Meude. První víno odtud se dostane do prodeje v roce 2012. Tak jestli cena bude zaváděcí, mohl bych se teoreticky těšit, prakticky mi nezbyde než závistivý povzdech nad tím, co asi nejspíš neochutnám. chjo...

Ovšem co si nenechám ujít je nová kniha od Gérarda Correti: Les Grand Crus de Bourgogne vu du ciel (128 stran, kolem 24euro). Jsou to letecké snímky všech burgundských Grand Cru s popiskami a anglickým a francouzským popisným textem. Plus nějaké ty památky snad shora focené. Nahlédněte na www.eurociel.com .

Někdy je návštěva vinotéky o nervy

5. prosince 2008 v 13:07 | p.j.
Dnešní článek na ovine.cz od Evas, tradičně vtipný a expresivní, mi evokoval asi měsíc starou historku, kterou jsem popisoval Belcarnenovi do mailu. Vyhrabal jsem ten mail a po mírné úpravě (radši jsem zaretušoval to jméno firmy, přeci jen si takovou antireklamu nezaslouží) zde zrecykloval:

Šel jsem si vyzvednou něco k velmi renomovanému a známému dovozci, jehož přístup mi byl vždy sympatický, znám je už léta vlastně mne prakticky nikdy nezklamali. Uvnitřvinotéky se svítí, ale na klepání se nikdo neobjevuje, zvoním. Na zazvonění obvykle čekám
tak dvě minuty, něž někdo z horních kanceláří sleze mi otevřít. Tak jsem se rozhodl si to zkrátit detailním studiem úrody na tom jejich vinném keři u zdi. Padlí zde řádilo stejně jak u mě. Nacházím ale zdravou zralou bobulku, utrhávám, ale než ji stačím zdegustovat, jsem vyrušen maníkem, který vypadá jako postarší londýnský umělec, co kdysi poslouchal punk. Kuličku vína tedy strkám do kapsy, kde ji žmoulám podstatnou část návštěvy uvnitř. Jak chlapík odemyká, praští mne do nosu neviditelná bariéra voňavky - se snad tím parfémem sprchuje nebo co. Říkám, co potřebuju, trochu zmatkuje ("já tady jen zaskakuju"), ale nakonec to taknějak vyřídí. Zahlédnu rozpakovanou bednu s třetinkama Ch. Guiraud 2005. Ptám se, kolik to stojí, zda je to vůbec na prodej, nebo to čeká na vyzvednutí zákazníka. "Jo, to je naprodej. Ale...to je sotern" říká tak jakože jestli chápu, co to znamená, že na tohle by nešacoval. "Já vím, co to je. Jen by zajímalo, co to stojí." "Jo, takže to byste si vzal taky..." "Ne, chci vědět, co to stojí." "...podíváme se tady do regálu..." (i vím, že v regálu to není) "...no, tady je taky třetinka, ale trochu jiná..." (bere do ruky a ukazuje mi Rieussec 2004) "...a ta stojí...no podívejte se." "No, to je pěkný. Tu ale nechci. bych chtěl vědět, co stojí ten Guiraud." "Jo, takže vy byste chtěl zrovna tuhle. Ta tady ale v regále s cenovkou není. tady jen zaskakuju, ale se teda zeptám." (telefonuje s paní XY) "Paní XY, je tady pan...Jelen, a on by si chtěl koupit..." "Já nevím, jestli si to koupím, JEN CHCI VĚDĚT, KOLIK TO STOJÍ!" docela skřípu zubama. "...teda ptá se napřed na cenu tady takové malé třetinky sauternesu v té bedně...jak se to menuje? Gui...ró...ročník? počkejte...2005." (chvíli je ve sluchátku ticho, pak slyším, jak paní na druhém konci říká: no, to jsme zrovna nechtěli vůbec prodávat, ale když to tam viděl...řekněte mu, že mu tu cenu řeknem dodatečně). "Jo, tak ta cena teda zatím...jakože zatím teda to cenu nemá...no ale nechcete teda fakt tu jinou třetinku? To je taky sotern." to nějak nezvládám a mimoděk si vkládám užmoulanou bobulku vína do úst. Chutná sladce. Přežvykuji. "Ne, si radši počkám na tu cenu." Loučíme se. Happyend to nemá - dodnes tu cenu nevím :-)


Což tak se u téhle historky spíš bavil, ale když jsem si představil, že tuhle zkušenost udělá nějaký zákazník, který je tam prvně... Ovšem návštěva nějakého náhodného kolemjdoucího je prakticky vyloučená skrze ten zvonek. Ten asi odradí neznalé dokonale, čímž se vinotéka
vlastně stává klubem pro znalé, kteří přicházejí za konkrétní věcí.

Poučení z toho plyne, že porce utrpení spojená se sháněním a ochutnáváním vín je v zásadě konstatntní, mění se snad jen detaily a kulisy těhle neuvěřitelných historek :-)



O kdouli

3. prosince 2008 v 13:51 | p.j.
Kdouli mi poprvé ukázala teta. Dostala mě ta vůně. Teta chtěla vědět, jestli to má nějaké praktické využití, že je jí líto, že tak nádherně vonící plody nejdou sníst pro jejich trpkost. Když jsem objevil celou řadu okrasného plotu poblíž mého bydliště, začal jsem nosit jednotlivé plody domů a sestavovat si takové aromatické varhany. Záhy totiž zjistíte, že jinak voní kdoulička malá a jinak velká, jinak oranžově přezrálá a jinak zelenáč. I sousední keře mají odlišný projev. Skoro mi ty nedozrálejší menší plody přišly zajímavější, éteričtejší než mnohem ovocitější vyzrálejší kusy.
Když mne strýc obdaroval nečekaně pár lahvemi vinného destilátu z jeho nepovedených šarží domácího vína, přemýšlel jsem spíš, veden příkladem Richarda Stávka - velkého experimentátora v této oblasti - co neobvyklého bych v nich vymaceroval, aby to bylo zajímavé. Původně jsem plánoval spíš dostat tam nějaké omamně vonící květy. Zimolez, střemchu, hrušeň nebo tak. Ale vždycky, když už jsem se sápal po rozkvetlém stromu, mne má outlocitnost podrazila nohy. Připadal bych si jako vrah nedonošených dětí. Radši jsem to nechal včelám a těšil se z vůně květů při cestě kolem. No ale kdoule…kdoule jsem zkusil. První várku jsem otrhal začátkem
října. Chtěl jsem do macerátu dostat i tu trpkost, tak jsem pár plodů i rozřízl vejpůl. K mé radosti už po pár dnech přešla do roztoku i krásná zlatavá barva. Velkým překvapením bylo ovšem to, že plody začaly jakoby "kvasit". Jakmile jsem povolil víčko, udělalo to trochu tsss a z plodů se vyvalily řetízky drobných perliček, za které by se ročníkové Champagne nemuselo stydět. Kvasinky by ovšem 40% ethanol jistojistě nepřežily a marně tápu, který běžný mikroorganismus ano. Další, méně příjemný objev, byl, že vůně se změnila. Nepřešla do lihu tak rajsky éterická, ale stala se o dost jabkovější a intenzivnější. Zřejmě se tam cosi s čímsi esterifikovalo na jinou vonnou složku. Zato svíravá kyselost, té bylo po pár dnech až příliš. Uáááh! Plody totiž mají na pokožce jakési póry, kterými nejen líh sákne dovnitř, ale kterými též ven proudí třísla a kyseliny. Neohlídá-li se doba macerace, po pár týdnech je z toho brutál jako když rozmixujete tequilu s planými citrusy i s kůrou. Já jsem schopný si nakonec asi přivyknout na jakoukoliv hrůzu, ještě jsem si k tomu hledal vhodnou muziku (Prodigy: Smash my bitch on) a vesele se u toho křenil. Dokonce jsem se odvážil intoxikovat odlitím smrtelné dávky i pár přátel. Ti samozřejmě nepochopili.
Druhou várku jsem koncipoval uvážlivěji, podařilo se mi objevit ještě jeden zdroj tohoto podivného ovoce se zelenkavějšími a menšími šaržemi plodů. Tentokrát jsem ochutnával denně a sedmý den válení kdouliček v lihu ukončil. Vůně v tu dobu byla opravdu svou jemností podobná původnímu ovoci před macerací a "sour" chuť ještě v mezích. Ovšem včerejší přechutnání po cca měsíci bohužel odhalilo, že slitý roztok přeci jen nějak žil svým životem, vůně se nějak pokazila a chuť získala podivný dojem slanosti. Já se ale nevzdávám, jednou najdu ten tajemný recept a Johan Becher i Fernet Citrus budou zapomenuti! J

Jinak jsem se až při letmé přípravě na tento miničlánek dozvěděl z webu, že mnou nasbírané plody jsou asi z kdoulovce. Kdoule je spíš strom kvetoucí bíle a plody podobné hrušce (i když jsou i kultivary jablečnoformní), kdoulovec bývá keřem s červenavými květy a plody jsou menší. Ovšem též jedlé. S příznivým účinkem proti krčním virózám - a já že mne letos podzimní rýbička ještě nedostihla…

Svatoprůmyslové stabilizované

1. prosince 2008 v 9:44 | p.j.
Tak jsem si konečně odbyl premiéru Svatomartinského. Po letech, kdy jsem sledoval tuto od začátku průhlednou marketingovou akci s posměšným úkosem z povzdálí, mi to někdo naservíroval až pod nos. Ve frontě u kasy v Lidlu stačilo jen natáhnout ruku a Modrý portugal 2008 zemské Svatomaertinské od Ravisu Rakvice za slibných 60Kč mi spadlo do košíku. Dal jsem mu dva týdny na zklidnění a otevřel ho před laickou návštěvou v sobotu. Snažil jsem se odhodit předsudky a dát vínu šanci. Mírně jsem ho podchladil a ve větších sklenkách (Ikea) sledoval změny se stoupající teplotou a provzdušněním. Barva řidší, typický Portugal z typicky většího výnosu. Alespoň žádný pokus o přibarvení. Vůně...hrot propisky už nedočkavě vlhne očekáváním přívalu metafor a přirovnání...trocha poněkud syntetické ovocitosti a cosi mezi plastem a řezaným kuprexitem. Inertní k teplotě a čase. Ovšem teplotu radno držet níže, jinak se průmyslová chuť stává hůře poživatelnou, druhá sklenka už do navštěvy moc nepadá, zbylou decku tajně vylívám do odpadu a načínám radši Modrý portugal 2007 jakostní, Znovín, Vrbovec, Vinná hora, o pouhou dvacku dražší. Návštěva jasně odhaluje, že "tohle je něco jinýho, žejo?" Barva lepší, vůně, je-li držena níže, je ušlechtilejší hned o dvě třídy. V chuti s až podezřele dobře strukturovanou sametovější tříslovinou. Oteplením se víc do popředí dostane takový selský charakter (v dobrém smyslu).

Ne ne, svátek nového vína napříště slavit předčasně zplnoletněnými dětmi nehodlám :-)