PeeJee - provizorní blog ovíně na Blog.cz

...nedlouho po zveřejnění předchozího příspěvku mi, přes několik prostředníků, poslal tento svůj vzkaz:

:-))

Stahoval jsem fotky z mobilu. Fotil jsem o minulém víkendu na výstavě Letterismus v Roudnické galerii (byl to poslední den) pár obrazů, které mi přišly takové nadčasové, skvělé, z jiného světa. Kupodivu mne nezalehla svými těly ochranka a nestrávil jsem noc v cele předběžného zadržení. Prostě jsem to zkusil - přesně v duchu hesla "Oni mne snímají kamerou, já je sejmu mobilem." - a vyšlo to. Dva z obrazů, oba od opravdu výborného akčního umělce Jiřího Valocha mi okamžitě při prohlížení ve fotoeditoru přišly jako takový správně vtipný komentář k aktuálně zuřícím blogovým diskusím ohledně podoby VOC či alternaticních klasifikačních systémů. Zařazuju (nejen) jako vhodnou víkendovku:

Jo, o mědi jsem si včera četl a psal delší mail. Třeba to bude zajímat i někoho jiného:

Chceš-li o toxicitě mědi vědět všechno, můžeš si po večerech studovat kompletní třistastránkový dokument amerických úřadů: http://www.atsdr.cdc.gov/toxprofiles/tp132.pdf Samozřejmě když budeš chtít někoho postrašit, najdeš si tam stránky o zvracení, cirhoze jater, fibróze plic a potenciální rakovině. Když z toho udělám výcuc já sám pro sebe a doplním pár výpočtama, dostanu, že dávka, co používá Joly (15kg/ha) znamená 350mg čisté mědi na metr čtvereční (Když tam myslivec vystřelí a odhodí mosaznou nábojnici, stoupne obsah mědi desateronásobně :-). Měď je ale v půdě prakticky okamžitě navázána na nerozpustné sloučeniny (na vápencových půdách uhličitan, jinak asi nejvíc sulfid či oxidy). To samé se děje ve vodě, prý během jednoho dne je měď kompletně vysrážena do sedimentu (ovšem to už si rybyopalujou břicho). Jen velice malé procento (tři tisíciny) se v sedimentech či půdě pohybuje jako nenavázané, tudíž potenciálně toxické, tj. z našeho množství je to 0,00105g, tj. 1mg v jednoum metru čtverečním půdy. To je pro zajímavost denní dávka mědi , kterou dostaneš do těla normálním jídlem. Mimochodem měď se v těle naštěstí nehromadí, to, co do tebe vejde, z tebe zase vyjde. Uvádějí, že nejčastější případ, kdy dostaneš do těla významně víc mědi než normálně, je, když se napiješ z kohoutku bez toho, že bys nechal 15 vteřin odtéct vodu (mosazné kohoutky a jiné součástky v armatuře). Podle mne ale chronická otrava mědí skrze (rozumně v tom uvedeném množství používané) postřiky moc nehrozí, protože to jsou fakt nerozpustné sloučeniny (včetné bordó jíchy - to je jen jemná sraženina). Spíš by mohl škodit polétavý prach s vyšším obsahem mědi. Na to ale nějaké extra pádné studie nemají. Sledovali slévače, horníky, krysy, od nějakého už docela hustého obsahu to samozřejmě mělo vliv na zdraví, ale to když uděláš studii pracovníků v cementárenství a krysám dáš vdechnout cement, tak to dopadne podobně, a přesto nepřestanem cement používat. Kromě slévárenství a postřiků se dostává měď do ovzduší i výbuchama sopek, fosfátovýma hnojivama (tam ale víc vadí třeba karcinogenní kadmium), požárama lesů a mořským příbojem. Tak asi tak :-)

Samozřejmě tím neobhajuju chemii ve vinici. Čím míň se těch sraček vypotřebuje, tím líp. Na druhou stranu je třeba nebýt fanatický ani v tomhle a pokud je sezóna zlá, myslím, že neskončím v pekle, když to použiju jako poslední prostředek pro stav nouze.

Nicolas Joly se musí zažít naživo. Myslím, že trochu záměrně (a chytře) uhrává tu správnou polohu, kdy se (u)bráníte ho úplně odmítnout a zároveň mu nekriticky propadnout. Je zvláštní směsí proroka, náboženského vůdce, spasitele, šoumena, zemědělce, filosofa, blázna, alchymisty, mystika. Přehrává, gestikuluje, nepustí ke slovu, mlží, banalizuje, vysvětluje, jeho odpovědi neuspokojují, vyvolávají další série otázek, které zůstanou nezodpovězené. Zůstanou vám v hlavě a vy sami se s tím poperte. Nevěřte mu. Postavte si své Vesmíry, napište své zákony. Ale pokud se za čas ohlédnete, poctivě uznáte, že setkání s ním vám v tom hodně pomohlo.

Něco málo o jeho vlastním hospodářství:

Mé kmenové stránky www.ovine.cz procházejí přerodem v novou verzi. Ta také bude obsahovat i blogovou sekci. ale termíny se odsunují někam do daleka a mě už se nechce čekat. Dneska to doknce je už druhý den spadlé a nedaří se nahodit. To byla možná poslední kapka a reaguji impulzivním momentálním nápadem. Prostě zatím budu psát blog zde a pak to přešoupu na nové ovine.cz.