PeeJee - provizorní blog ovíně na Blog.cz

Snažím se bránit zuby nehty tomu,abych s přibývajícím věkem jen nadával a hudral na něco. Hledal si nepřátele po celém světě, obviňoval celé státy a unie z toho, že se mi nežije lehce. To jsem vždy nesnášel na páprdech ze starších generací, nehodlám je v tom kopírovat. Zažívám mnohé krásné, cenné a podivuhodné věci, jen se mi o ně nechce veřejně dělit, asi se bojím, že by mi je někdo mohl znečistit. Ale o věci nečisté se rád podělím :-) Třeba jsem tuhle uvažoval, jak moc se navzájem "očkujeme" idejemi, jak se dle naturelu sdružujeme a provázáváme přátelskými vazbami, a ačkoliv bychom přísahali na svou nezávislost a neovlivnitelnost, máme tím spíš na mysli jen tu primitivní formu úplatku, jako že nevezmeme licoměrně podsunutou lahev zadarmo, abychom ji jako výraz vděku pak vychválili. Ale už si málokdy uvědomíme, že jelikož nežijeme na poušti, nemůžeme Frantu veřejně napálit, že tohle se mu fakt nepovedlo, protože Franta je kámoš a tohle by ho mrzelo, navíc by to příliš rozveselilo tu konkurenční partičku, co nechčije s námi, ale tudíž proti nám, ty klidně kritizovat můžem, Franta o nich tuhle říkal… I když jsem na tohle papouškování idejí v rámci partiček přecitlivělý u druhých, samozřejmě i já jsem v osidlech téhož, možná sklouzávám k pomlouvačnému klevetění i častěji než kdo jiný. Uvědomím si to většinou už příliš pozdě, když užje to všechno venku a začíná to žít svým vlastním životem. To je mi z toho pak pěkně hnusně. O to víc, když si uvědomím, že mne možná někdo tou pomluvou naočkoval úmyslně v rámci nějakých partičkových strategií "s námi/proti nám". Idealistický svět bez partiček je možná hůře uchopitelný, zdánlivě bez názoru a jasného postoje, ale o to svobodnější a je tam čistý vzduch, jehož se plíce nemohou dosyta nabažit. Omlouvám se veřejně všem, o nichž jsem postraně hodil uštěpačnou slinou, je to má vina, příště si dám větší pozor.

Tak jsem včera zapařil s přáteli, shodou okolností špičkovými vědci nejen v tom středoevropském měřítku. debata se točila samozřejmě i kolem vína. jeden z vědců jako historku pro zasmání uvedl, že komusi z redaktorů známého deníku (kam sám přispívá) dali v Rakousku napít biodynamického vína, načež si něco dogooglil a napsal pochvalný článek o biodynamice. zarazil jsem se, čemu se jako mám smát, řečník se zarazil, jaktože nechápu, že když v seriózním deníku píšou o tmářích, kteří za svitu měsíčku zakopávají kravský roh do země, tak jaktože to nevnímám jako něco absurdního. Snažil jsem se mu vysvětlit, že tohle není biodynamika ale parodující zkratka, kterou papouškují ti, kdo to chtějí shodit. argumentoval tím, že o tom četl na www.biodynamickavina.cz a že tak to fakt je. dal jsem mu do ruky pár knížek z knihovny, že jestli si na to chce udělat názor, tak ať si o tom načte něco serióznějšího, ale on tím jen prolistoval, vítězoslavně zabodl prst do obrazové přílohy se zvěrokruhem, sklapl to a změnil téma. Změnil téma na to, že nějací vědci publikovali výzkum, kde pomocí google maps zjistili, že krávy mají tendenci se pást orientovaně ve směru magnetického pole. Nevěřícně jsem kroutil hlavou. Zřejmě sebevětší kravina, která je ale opublikovaná nějakou vědeckou institucí v nějakém oficiálně uznávaném médiu, o té se nediskutuje, tak to prostě je. Ale něco, v čem je třeba jen okrajově zakomponováno něco, o čem se od malička učíme, že neexistuje, protože to nejde změřit (třeba zvěrokruh), je šmahem vyřazeno jako nedůstojné čehokoliv. Protože pravda , čistá a neposkvrněná pravda k uvěření je jen jedna. :-)) Svět vytvořenej sebevědomými názory intelektuálů na všechno kolem nich mne někdy baví, přijde mi roztomilej. Včera jsem si ho užíval.

Celkem nenápadná zmínka na konci článku ve Vinařském obzoru mi trochu ponoukla nahlédnout monumentalitu obchodu s vínem. Článek vyprávěl o jakémsi výjezdním zasedání organizace sdružující národní vinařské svazy či co. Odehrávalo se to ve španělském vinařském regionu La Mancha, což prý je rozlohou největší vinařský region Evropy. Samozřejmě je hostitelé protáhli nějakým tím vinařským provozem. Jakýsi mamutí podnik, kde pomalu hodinový výkon jednoho z několika lisů dosahuje roční produkce mnohého zdejšího vinařství. A na konci byla věta, že Česká republika je jedním z předních odběratelů vína z tohoto vinařství, že do ČR od nich ročně proudí 10 milionů litrů, nejvíce do Víno Mutěnice. Deset milionů litrů, z jednoho jediného vinařství, do ČR - dokážete si to vůbec představit? Pro porovnání, roční produkce těch zdejších vinařství, která pokládáme za velká, jako třeba Vinné sklepy Valtice nebo Znovín, dosahuje 4 milionů litrů. Znovín dokonce píše, že toto množství představuje 3,5% toho, co ročně všichni v tomto státě vypijeme. To znamená, že ti Španělové z té své megahaly k nám dovezou skoro devět procent. Ale aby to nevypadalo, že nás tu napájí jen La Manchové, zmiňované Víno Mutěnice (neboli Vinařství Mutěnice) deklaruje roční produkci 25 milionů litrů, přepočteno na procenta roční spotřeby vína v ČR tedy skoro 22%. A to je jen jeden korálek na šňůře podniků vlastněných panem Miroslavem Jagošem, patří k nim ještě Víno Trade, Tři sklepy, Tereziánské sklepy a Vinný sklep Sovín. Víno Mutěnice samozřejmě takovou porci nevyrobí ze svých 150 ha, dováží víno z Chile, Itálie, Maďarska, Kalifornie, JAR a jiných zemí. Etikety musí znát každý, kdo někdy navštívil regály s vínem v Bille, Albertu, Kauflandu, Intersparu, Globusu nebo Makru. Vypadají sice dost moravsky díky folklórně malovaném vchodu do sklípku, ovšem kdo zavadí okem o písmenka, jasně se dočte, že víno není z našich krajů. Snažil jsem se dohledat, kde končí ty miliony litrů ze Španěl. Nejlíp se zeptat, žejo. Ovšem na mail mi z Mutěnic nikdo neodpověděl. Googlováním jsem zjistil, že sudovými víny ze Španělska se to tu jen hemží, ale konkrétně že bych našel někde zmínku, že by pocházelo nějaké španělské zrovna z Víno Mutěnice, to ne. Koukal jsem se do naposledy vydané Situační a výhledové zprávy (což tedy mimochodem je z loňského dubna a hovořící o sezóně 2008/2009 - připadá mi skandální, že aktuálnější zpráva nebyla dosud vydána), tak tam si nad tím drbu hlavu, protože můj předpoklad, že ti Španělé nám to vozí v cisternách nebo kegech čísla nepotvrzují: z celého Španělska se sem v daném období dovezlo sudového jen kolem 3 milionů litrů. Lahvových do dvou litrů 16 milionů - to by ovšem znamenalo, že do Víno Mutěnice to musí jít převážně nalahvované, takže…kde ty lahve teda jsou? To samozřejmě může být podhoubí pro různé konspirační teorie s kriminálním pozadím, ale zrovna tak to může mít zcela prozaická a legální vysvětlení. Chvíli jsem tak váhal, potěžkával jednu z těch "mutěnických" lahví před regálem v Bille, jestli bych se přeci jen neměl odvážit okusit, co tedy davy lidí v ČR běžně pijí, ale nakonec jsem ji vrátil zpátky. Začíná mi být čím dál tím víc jasné, že to, o čem tu my, vinní blogeři píšeme, vína, která chválíme a kupujeme, tak to je jen směšně menšinový žánr, pěna na obrovským kotli. Z těch čísel je jasné, že to, o co tu jde, je jinde, a my jsme prostě mimo.

Jo, taky si myslíte, že každé víno je nějak svým charakterem vhodné k určitému pokrmu a k určitému druhu příležitosti - že jsou vína ke každodennímu popíjení, vína k slavení a vína k výjimečným příležitostem? Že v tom je ta věda a umění sommeliéra, že tohle všechno má letitou zkušeností v malíku? To je teď už přežitek - sommelieři můžou začít s rekvalifikací, už jich nebude potřeba, a dost možná ani nás vinných blogerů: LIDL mi vhodil do schránky leták a tam čtu o růžovém polosuchém Bardolinu. A nevěřím svým očím: víno pro každou příležitost, plná chuť a ovocný delikátní buket, hodí se k celé řadě pokrmů. A to celé za neuvěřitelných 39,90 korun českých. No ano, to je ten trend: univerzální víno naprosto ke všemu. A za pár korun. Co už by si spotřebitel měl přát jiného.

Mluvil jsem nedávno s jedním začínajícím dovozcem, co to všechno obnáší. Říkal, že přirozeně chtěl mít všechno papírově v pořádku, ale ten systém ho přeci jen zaskočil a jeho nepraktičnost ještě pořád úplně neztrávil. Víno prý sice v rámci EU nepodléhá clu, přesto je to podobně jako nafta a jiné druhy alkoholu sledovaná komodita, která tudíž podléhá papírování. Dovozce tedy musí navštívit celní úřad a tam dostane na vybranou: buďto sám sebe deklaruje jako jednorázového dovozce vína, pak musí v předstihu před cestou pro víno podat žádost celníkům, že by chtěl dovézt tolik a tolik vína od toho a toho vinaře. Za tři týdny zhruba to přijde potvrzené, víno se tedy doveze, dotyčný vinař pak vyplní nějaké formuláře pro Eurostat, aby v Evropě měli přehled a statistiku kam která vína putují. To ale znamená, že musíte jasně dopředu vědět kolik čeho vlastně chcete. Absolutně to vylučuje způsob nakupování, že navštívíte vinaře, poklábosíte, ochutnáte, a pak si řeknete: "Jo, tohle víno se povedlo, to mi chutná, toho si vemu deset kartonů." Prostě musíte mít vinaře, který nemá výkyvy ani v horších letech, musíte prostě prodat všechno, co objednáte naslepo. Nebo musíte cestu vážit dvakrát: jednou na ochutnání a jednou pro víno. A nebo se můžete stát stálým dovozcem, to je ale delší procedura, při které si vás proklepnou, jestli někde něco nedlužíte a nemáte škraloup, musíte složit peněžní jistinu u celního úřadu, z které by se hradily nějaké případné vaše nedoplatky něčeho. Jakožto stálému dovozci vám odpadnou potupné žádosti "dopředu", tam už můžete jezdit a ochutnávat, a na základě ochutnání objednávat rovnou, ale i tak musíte celníkům dopředu nahlásit, od koho budete stále dovážet. Takže spanilé jízdy jakože hledáte nějaký objev, nového vinaře z nové oblasti, to tedy zase nejde jednoduše, jakože navštívíte, chutná, objednáte. Navíc musíte každý měsíc vyplňovat hlášení, cože jste dovezl, i když jste třeba nic nedovezl.

Spojilo se mi to s hovorem s mým kamarádem a bývalým spolužákem. Je to špičkový vědec, u kterého to, jestli bude bohatý a slavný, je už jen otázka toho jestli brzo nebo o něco později. Mezi řečí se zmínil, že si na svůj objev založil firmu. V USA. Teatrálně jsem mu dával kapky: "Ják v úesá? Za čí peníze jsi vystudoval? V Americe bude z tvých daní nějaké patrolování v Afghanistánu, ale u nás...to my potřebujeme nějaké platiče daní, jinak to tady nedopadne dobře." Samozřejmě jsem ho nedojmul, prý ať si zkusím založit eseróčko, že to už jednou zažil, měsíční pobíhání po úřadech. Na to on nemá čas. V Americe měl firmu založenou přes internet za pár minut, aniž by se odlepil ze židle ve svém bytě. A o tom to holt je. Země, kde je podnikavý občan zastrašen a znechucen složitostí úředního postupu, bude zemí, kde je ignorování předpisů a daňové úniky běžnou normou, nad kterou už se nikdo ani nepohorší.

Tak jsem včera navštívil zas Víno&Destiláty. Mohu, myslím, srovnávat už mnoho ročníků. Pamatuju doby, kdy nebylo kam odlít přebytek vzorků nebo vyplivnout, to už je naštěstí dávno pryč. Pryč jsou ale i zřejmě ročníky, kdy tahle akce byla daleko prestižnější záležitostí. Ne, že by se mi stýskalo po gigantických dvoupatrových expozicích Bohemia Sektu, ale co mi osobně chybí jsou významní dovozci typu Merlot d´Or, Dominec, Král, elitní jména moravských vinařů zastupoval snad jen Mikrosvín, Znovín a stánek, kde se společně prezentoval Reisten, Špalkové a Nové vinařství. Dříve býval k ochutnání třeba Vinselekt, Kovacs, Tanzberg, Vinné sklepy Valtice (byť jen pro jimi vybrané VIP), Springeři skrze zastoupení v Českém archivu vín, Holánek a jiní. Letos bylo více menších vinařů (což vítám), velká expozice Languedocu, rakušanů, o něco menší bulharů, maďarů, portugalců, moldavanů…a docela dost skla a přehršle jídla. Dokonce i pivo se čepovalo. Lidí první den přiměřeně, jen si asi nezvyknu na ty typy, co přiožrale halekají (byť se shánějí po velkoobchodním ceníku a udělají kšeft) a ty skupinky, které se uhnízdí před stánkem v blaženém rozpoložení, nechají si důkladně nalévat bez sebemenší snahy trochu se odsunout a pustit v mlaskacím mezidobí k lizu i někoho dalšího. Co mne ale zkroušilo nejvíce byla ale naprosto drtivá hegemonie zbytkového cukru. Dobře, já osobně mám radši vína suchá, někdo jiný sladší. Nikdy jsem se nesnažil sladkomilné vymýtit nebo úředně zakázat, ať si každý pije, co chce. Ale letos tam bylo tolik stojanů, kde mezi dvaceti víny nebylo bílé suché ANI JEDNO…Chápete, vůbec nic! I kabinety měly třeba deset gramů, a bylo úplně fuk, jestli šlo o 2010 nebo 2009. To zavání tím, že zbytkový cukr bude vydáván brzy jako norma, jako zdejší tradice, suchost bude extravagance pro pražské intelektuály. Jindy jsem se snažil ochutnat co nejvíc rýňáků a modrých ruland, letos jsem šel spíš po neuburských, sylvánských, veltlínech a andré. André bylo fajn skoro všude, ale ta bílá byla prakticky jak přes kopírák. Jelikož je řízené kvašení už taky norma, voněla po ovocných dropsech, sylván měl možná o fous navíc travnaté kořenitosti, ale v chuti jen kyselina versus cukr (v lepším případě nerozhodně), alkohol buď v závěru pálil nebo ne, nic jiného o tom říct nešlo. Prostě pitelné čisté nápojové produkty. Myslel jsem si, že ve víně jde o víc, ale buď je mimo realitu tenhle nápojový veletrh nebo já. No ale abych nekončil nějak pesimisticky, nacházím i pochvaly hodné věci: třeba Volaříkovic řada "Terroir", kde na etiketě se skví obrovský nápis vinice, mnohem menším písmem a spíš na zadní etiketě pak odrdůda a přívlastek. A zrovna Purmice bylo asi jediné víno, které včera obdrželo plný počet pěti hvězdiček. Sice i Purmice měly zbytkový cukr, ten ale byl podpořen i adekvátním stupněm komplexity, ve víně bylo i něco navíc než jen cukr a kyselina - a tak já si představuji, že by to mělo ideálně být.

A je to zase tady. Asi ve stejném rozechvění a blaženém úsměvu, jakým vítá zahájení dostihové sezóny ten, jemuž učaroval pach koní a to napětí a vzrušení, když mezi sebou závodí s vypětím všech sil, tak tak nějak jsem se už nemohl dočkat dubna, kdy se mailech začnou objevovat první zprávy o kampani en primeur. Přistoupil jsem sám se sebou na trochu schizofrenní hru: jedna část mého já se snaží udržet si ten pobavený až posměšný skepticismus a odstup, a ta chytá za límec a strhává zpět tu rozvášněnou a dychtivou část, která tomuhle enprimeurovému sportu nejspíš úplně propadla. Skeptická půlka třeba četla v jednou reportu, že ročník 2010 byl opět nenormální, exotický a podpořil mnohde neblahý trend vytváření koncentrovaných monster s 15% alkoholu. Vína budou těžká, bez svěžesti a rychle zestárnou. Navíc budou zcela jistě opět dražší než loni. Oukej! Taková vína mne nezajímají. Ať jdou konečně k čertu s tímhle uměle živeným systémem, kdy se skupuje za účelem další spekulace a ne, aby se to vypilo. Kam tohle povede? Donekonečna to šroubovat nahoru nelze a o to hřmotnější bude pád téhle velkostavby z karet. Nadšená polovice ovšem projede i další reporty a zjistí, že se znalci Bordeaux shodují jen málokde. I když se rovnou škrtnou jako odlehlý výsledek jásající zprávy ze zahraničí o nejlepším ročníku za posledních x-let v jehož záři zbledne 2005 i loni vynášený 2009, přeci jen nahlodají zprávy o tom, že ve vínech je ten správný obsah kyselin, které vínu naopak život prodlouží, že 2010 byl cabernetový a v mnoha případech lze najít vína opravdu klasická. Tak...že by ještě letos...poslední lahvičku něčeho...klasického, nepřehnaného, než se svět úplně zblázní? Cože? Nějaké pečlivě utajené château, které dělá vše bez chemie, původními rukodělnými postupy ve velkých starých sudech? Nutno vyzkoušet, to je jasné... Tenhle poprask asi nejde sledovat bez toho, že do toho bude člověk vtažen, googlit, porovnávat, otevírat encyklopedie, hrabat ve zprávách z minulých kampaní. Možná je to celé přehnané, zpolitizované, vzdálené normálnímu člověku a ve výsledku odsouzené k zániku, ale ta dynamika, nasazení, vitalita z toho dělají událost, jejíž sledování hned tak neomrzí.

Tak jsem dorazil další z projektů, jejichž pracnost v poměru k výsledku je možná diskutabilní, přesto si nenaříkám, ale spokojeně předu.

Původně jsem se chtěl jen pokusit z textu mně nesrozumitelného jazyka vysápat výtah užitečných informací. Jelikož se kniha ukázala hutným koncentrátem velmi zajímavých dobových svědectví, rozhodl jsem se text přeložit kompletně, což už v počátku zavánělo nebetyčnou drzostí: německy jsem nikdy neuměl (nepočítám-li týdenní rychlokurs před asi osmnácti lety, kdy jsem se s pomocí sešítku "Německy za tři měsíce" pokoušel připravit na prázdninovou roli gastarbeitera) nemluvě o obtížích jen švabach převést do normální latinky. První dvě přeložené stránky byly v pravém slova smyslu masochistickou torturou, takže jsem znejistěl, zda na to stačím, a poprosil o pomoc příbuzné němčinou obstojně vládnoucí. Ti ale švabašštinu vůbec nezvládali a i s mou pomocí byl jejich překlad ještě kostrbatější než můj. S asi osmou stránkou se to nějak rozjelo a až na několik obtížnějších pasáží jsem rychlostí jednu stránku za večer sedmdesátistránkový text za pár měsíců doklofal sám. Pomáchal mi česko-německý slovník z počátku dvacátého století, hlavně tím, že němčina zde byla ve švabachu, a taky jsem v něm konzultoval výrazy, o nichž jsem si nebyl jistý, jestli je čeština v té době již používala. Slovník jsem před lety koupil za dvacku v antikvariátu z nostalgie, protože stejný měl můj děda a hledal v něm výrazy, když si z dlouhé chvíle překládal průpovídky z televize do němčiny. Teď se věru hodil, i když hlavní část práce odsloužil on-line slovník na seznamu.cz. Jsem opravdu alergický na příliš volné překlady, které text v podstatě převypráví svými slovy, přičemž obratně zamaskují místa, kterým moc nerozumí. Proto můj překlad je téměř naprosto doslovný, včetně specifik němčiny jako slovesa na konci věty. Navíc jsem se snažil (ač nejsem jazykový expert) dle svého nejlepšího svědomí převést text do jazyka doby vzniku, tedy konce devatenáctého století. To samozřejmě spolu se zálibou autora v dlouhatánských souvětích přes celý odstavec znesnadňuje rychlé čtení povrchním čtenářům, počítám ale, že cílovou skupinou překladu budou spíš čtenáři bystří a inteligentní. Věrnost originálu jsem se snažil zachovat i pečlivě vybraným starobylým fontem, typografickým rozvržením, stavbou tabulek i rozmístěním obrázků. Přesto jsem se někde svévolně odchýlil: v původním výtisku byly některé přílohy (mapka, grafy a tabulky) v daleko větším formátu a složené na několikrát vložené do vlepených obálek. Tisk, zejména barevný, v tak velkém formátu mi ale přišel zbytečný, celou práci nemístně prodražující, takže jsem toto poněkud scukl do formátu běžné stránky. Navíc jsem neodolal a do ofocených tabulek příloh, do mapy, do plánku sklepů jsem doplnil české překlady některých nápisů. Rovněž fotky mi přišly, že by bez komentáře byly srozumitelné nejvýš mně a snad místním lidem, takže jsem je oproti originálu doplnil svými popiskami, které případnému zvědavci značně usnadní koumání nad mapou, kterého že místa se daná fotografie týká. Vysvětlivkami jsem též opatřil samotný text, snažil jsem se spíš stručně, aby mé rozklady nepřevýšily množstvím originální text - ostatně inteligentní čtenář si s pomocí jiné literatury či internetu může souvislosti dohledat sám. Pouze v sekci popisující stolní odrůdy jsem se poněkud odvázal a poznámky k dnes již nevídaným odrůdám jsem už ani nenatlačil pod čáru na stránku, nýbrž ponechal v závorkách kurzívou v bloku textu. To samozřejmě není ideální řešení, ale bylo mi líto mravenčí práce s dohledáváním informací.

Při překladu jsem dlouze řešil, jakým způsobem se postavit k překladu místních jmen. Mé hluboké přesvědčení je, že německy mluvící obyvatelstvo dnešního území našeho státu tu mělo svou úlohu, kulturu a historii a retušovat to svévolným počešťováním všeho německy znějícího je mi velmi proti srsti. Takže jsem měl hned jasno, že z Elbethor Českou bránu nebo Portu Bohemicu dělat nebudu. Snažil jsem se v textu ponechat v německém tvaru většinu místních názvů, a kde jsem měl dojem, že by současný čtenář mohl tápat, tam jsem dal současný název do vysvětlivek. Výjimky ale existují - třeba Praha, Labe, velká Vendule (grosse Vendule) aj. Na rozpacích jsem byl ale u přídavných jmen odvozených z německých názvů, a když místní název byl skloňován do jiného než prvního pádu. Typicky jak přeložit leitmeritzer nebo czernoseker? Tam jsem instinktivně tíhl spíš k českým verzím. Nejvíc mne potrápilo to czernoseker. Tam jsem to několikrát měnil, nebyl jsem si jistý, jak by Němec vyslovoval "cz". Nakonec jsem usoudil, že ve stejné době se dost často psalo i "Tschernosek", tudíž jsem trochu provokativně zvolil překlad "černosecké", i s vědomím, že to milovníky "žernoseckého" a místní patrioty možná popudí.

Zpočátku jsem si myslel, že překlad s obrázky triumfálně zveřejním na ovine.cz a jen sobě pro potěchu si text vytisknu a svážu do jakéhosi faksimile i vzhledem věrné originálu. Dalo mi to ale celé příliš mnoho práce a přišlo mi, že už jsem zadarmo a volně ke stažení nabídl mnoho svých pracně posbíraných poznatků, a že holt co je zdarma, z toho nějak není patrná ta hodnota. Najednou se mi nechtělo, aby si to kdekdo jen zběžně prolétl, se zívnutím stáhl a copy/paste vytěžil ke svým potřebám. Ač si pořád obecně myslím, že nejlepší věci jsou zadarmo a jakmile se do toho vkrade byznys, nějak to všechno dostane hořkou pachuť, tak jsem se rozhodl, že kdo bude chtít, tomu tu knihu za nevelký obnos prostě vytisknu a svážu.

· Kniha je doslovným překladem knihy z roku 1897, v které vyčerpávajícím způsobem hraběcí správce podává veškeré informace o vinařství v majteku Nosticů ve Velkých Žernosekách a okolí (hlavně po proudu Labe).

· Má 70 stran, sedm černobílých fotografií s popiskami, čtyři černobílé přílohy (grafy a tabulky hospodaření), černobílý zákres sklepů a barevnou mapku žernoseckých vinic i s rozložením odrůd.

· Kapitoly: Dějiny, Půdní poměry, Poloha a klima, Odrůdy, Škůdci a nemoci, Vinobraní (péče o vinice), Vinné sklepy a můj krátký doslov, kde poněkud doplňuji kapitolu o dějinách.

· Kniha obsahuje velké množství detailů o místních půdních a klimatických poměrech, o sázení vinic, o tom, jak které odrůdy zde prospívají, výnosy, ceny za práce na vinici, sortiment vín a jejich ceny, podrobnosti o vinifikaci (která byla tehdy naprosto čistá, bez docukřování, vylepšování a dokonce i bez síření!). Čtenář zajímající se o vinařství znalý alespoň základů současné vinifikace a vinohradnických postupů zde nalezne mnoho překvapivých postřehů a souvislostí - např. o výskytu ušlechtilé hniloby, o škůdcích a obraně proti nim, pěstitelské charakteristiky jednotlivých odrůd, chemické rozbory tehdejších vín, o kolik pomůže zavlažování svahů, pojednání o tom, jak moc je doma někdo prorokem a jak se tehdy falšoval původ vína atd., a může porovnávat s dneškem. Na své si přijdou i znalci místních poměrů - např. kde v okolí bývá led i v létě, kde hrozí jarní mrazíky nejvíce aj.

· Cílovou skupinou pro tuto knihu jsou zejména: vinaři mající zálibu v poznávání tradičních vinohradnických a vinifikačních postupů, lokální patrioti českých vín a žernoseckého regionu, ti, kdo se zajímají o historii vinařství a ampelografii tradičních místních odrůd. Milovníci vín, kteří si chtějí rozšířit obzory o to, nakolik tradiční je to, co je v současnosti vydáváno za tradiční. V neposlední řadě může zaujmout i bibliofily a sběratele kuriozit.

· Nabízím dvě provedení: základní pro ty, kdo preferují obsah nad formou. Tisk je proveden na grafickém papíře, jehož bělost je zjemněna patnáctiletým "zráním". Vazba knihy je zhotovena ručně šitím nitěmi tradičními rukodělnými knihařskými technikami, desky jsou potaženy mramorovaným papírem kropenatým unikátní hypermanganovou technologií, nicméně v jednotlivých detailech je zvoleno ekonomičtější řešení. Bibliofilské provedení má navíc od základního především 80gr kvalitnější papír specielně vybraného odstínu evokujícího zašlou zažloutlost, ručně šitý kapitálek, tkaninovou záložku a kožený hřbet. Výtisky budou číslované a podepsané.

Vybraný citát:

"Sklepní manipulace s vínem jest − člověk potřebuje se z toho důvodu v tomto chemicky fungujícím věku přímo styděti − oproti většině moderně řízených vinných živností ještě tak primitivní, jak snad od staletí sklepmistři od jejich předchůdců vyučeni byli, vždy přirozeně bez jakékoliv přísady či umělého vylepšení.

Přinese-li ročník hrozny ne tak dostatečně vyzrálé, tedy zůstane víno kyselé, alkoholem chudé, a půjde za lacinější cenu ze sklepa; přijdou-li hrozny v jiném roce zase v lepší zralosti, potom nastupuje jemnost vín a též jejich zhodnocení."

Náhodou jsem k nějakému porovnání potřeboval rychle vědět, kolik hektarů je v současnosti vysázeno v České vinařské oblasti. Zadal jsem nějakou kombinaci klíčových slov do vyhledavače, ovšem všude na mne padaly jen nadnesené cifry registovaných vinic, tj. i těch neosázených. Náhodou mi to vyhodilo též stránku z wineofczechrepublic (http://www.wineofczechrepublic.cz/2-2-2-podoblast-litomericka-cz.html), kam normálně nechodím. Je tam text prof. Krause, který nám opět podsouvá, že vinařství na Litoměřicko zavedli Češi, kteří to tam osídlili odnepaměti. To je opět hrubá zkratka, která jde dejme tomu zaštítit záznamy z Žernosek, které opravdu bývaly dlouho osídlené lidmi s českými jmény. Slušelo by se alespoň zmínit, že tam byli i Němci, včetně těch cisterciáků, kteří z Žernosek udělali tu pravou vinařskou krajinu, že vinice samozřejmě byli i dál nad Žernoseky, v Ústí pod Střekovem třeba, jen kolem Trmic bývalo kolem devadesáti vinic. Jenomže to jsou ty zkratky, které něco vyzdvihnou, o něčem pomlčí, a pak se to papouškuje dál. "důl Habrák" beru jako překlep - správně je výsypka dolu Hrabák. Ovšem co považuji za totální úlet je titulní banerová fotka na té stránce, která je zřejmě svévolí kreativního grafika zrcadlově obrácena a nikomu to nevadí :-)) Nad tím vzhledem k tomu, že ten web byl pasován za výkladní skříň zdejšího vinařství a je sponzorován Vinařským fondem přeci jen kroutím hlavou. Ani mé výplody a weby nejsou dokonalé, každý občas něco "vyšperkuje", ale aspoň nemusíme mít mindráky, stává se to i profesionálům v oboru.

Vinařství Krásná hora je snad nejblogovanější téma (možná i víc než jedna velká firma z Čejkovic). Všeobecně oslavujícímu proudu jsem stál trochu nedůvěřivě stranou dokud víc nepochopím přístup vinaře k vínu a hlavně dokud nenabudu nějaké solidnější zkušenosti s víny od nich. Na přelomu roku mne sám pan Vybíral oslovil, jestli by mohl použít mé mapky do svých propagačních materiálů, s čímž jsem rád souhlasil. Na oplátku jsem byl pozván na degustaci v Praze a dostal jsem i karton starších lahví z Krásné hory. Tím jsem byl vlastně konečně dotlačen k tomu zaujmout k cause Krásná hora nějaké jasnější stanovisko. Blogerů byl na degustaci hustě osazený stůl a rovnou říkám, že i mne tedy charisma tohoto mladého vinařství dostalo a zařadil jsem se do fanklubu. Sice i nadále se mé srdce rozbuší více nad samorostlým vínem Richarda Stávka, vína Krásné hory jsou na mne možná až příliš precizní a čistá (a můžu dodat i přívlastek "galovsky precizní a čistá", neboť, jak jsem se dozvěděl, Gala mladší od loňska funguje jako konzultant Krásné hory), nicméně…naprosto respektuji jejich cestu a v mnohém souhlasím. Projev pana Vybírala je vůbec silnou zbraní, před níž snad i ten největší hnidopich musí kapitulovat. Ještě jsem snad nezažil téměř tříhodinový souvislý výklad vinaře, který měl hlavu a patu, před ničím neuhýbal, nic nám nevěšel na nos, nezabýval se tím, jestli máme cítit ananas nebo lesní plody, nýbrž šel do detailu o vinicích i sklepech, aniž by to laika nudilo a poučenějšího pobuřovalo. Nebylo to nadřazené ani chlubivé, přitom to mělo šmrnc a vtip. A je tam znát vývoj v názorech na ledacos, takže budu sledovat, kam až se mohou posunout zejména jejich pinoty. Protože zatím mi to přijdou spíš nadprůměrné věci na střednědobý horizont archivace, ale myslím, že časem, až třeba dospějí k nějakému přehodnocení i co se týče stárnutí vín, by se mohli blýsknout i nějakým tím skutečně "velkým vínem". Na mnoha vzorcích bylo znát, že natlačit víno do šablony "typičnosti" a "odrůdovosti" není jejich prvotní snahou, že si s víny hrají a lecos jim dovolí - a to je dobrá cesta.